Ještě výlety

Les toits

Kdo si chce prohlídnout nějaký výlety a návštěvy kamarádů ve Francii, má tu možnost tady. Taková dlouhá věta česky a jak může být pěkně nejasná. Ale všechny možný významy jsou správný, takže kombinujte.

Velkým překvapením byl lesík u Compiègne, najednou, z ničeho nic, z neprůchodné, zadrátovaně rozparcelované krajiny do volnýho lesa. Na jedné straně zámek a na druhé hrad Pierrefonds (trochu podvod, že byl romanticky rekonstruovanej před asi 130 lety a je možný ho zvenku zařadit do stylu Sacré coeur). V albu taky najdete obrázky z muzea kočárů a automobilů. Schválně si všimněte parádního klaksónu na volantu, pravěkýho chlaďáku a ultraaerodynamických tvarů.

Nejdál z Paříže jsme se dostali s Tomášem, když jsme se přidali ke skupině studentů architektůry z Brna a jeli s nima busem přes noc do Ronchamp na kapli od Le Corbusiera. Jak zpívají Mňágy:"i cesta může být cíl," vzal jsem si to heslo k srdci, hlavně když tam kolovaly fiasce di vino. Ale o několik dní později jsem byl překvapenej, když jsem stáhnul obrázky, kde jsme to byli a jak to tam měli jednoduše vychytaný. A všechno z betónu. Dehydratace mě dostihla v Bellefort, tam jsem nezdokumentoval ani Ň. Ale město je to parádní, neřádil tam žádnej buřič jako Hausmann v Paříži a zůstaly tam původní baráky (mým odhadem 14.století). Zpátky jsme pospávali cestou ve vlaku.

Teď posedávám nad makroekonomií, jedu 90 stran/den, dnes dojedu skriptum. Pak ještě mikro knížku a učebnici dějin. Pak zkrácená verze poznámek makro - jenom kvůli vzorečkům na modely, slidy z přednášek zase na makro. Mikro z .pdf skript. A na history podruhé nezbude asi čas, tak to asi vezmu jenom z výpisků ze shrnutí. I tak mi to vychází asi 300 stran/den...

Ještě, že je večer volejbal na Jednotě.

Obrázky / Pictures.

Na sběru kreditů

Další do sbírky. Ubohou sérií koláží jsme si výrazně zvýšili své naděje na zisk 6 ECTS. Samozřejmě k tomu bylo i vysvětlení v podobě prezentace. Vyšli jsme z Da Vinciho Poslední večeře, kterou jsme vybavili popartovými atributy - skrouhli počet osob, trochu jsme je vyměnili, izolovali, ozdobili je, včetně cimry. Nevím jak se to Leonardovi povedlo, ale má tam uprostřed dole vypnutou televizi. Nemáme typickou věc z let šedesátých, trochu jsme přeháněli do dneška. Jedna koláž se pyšní kusem hliníku z plechovky, jinak samej papír.

Leonardo da Vinci: L'Ultima Cena

tempera na sádře, smůle a tmelu na stěně, r.1500, rozměr 460 x 880 cm, Santa Maria delle Grazie, Milano

Lauren R., Vojtěch S.: Who_are_we_looking_up_to_#1

papírová koláž, r.2009, 201 x 287 mm, Université Dauphine, Paris

Jarní bludy

Včera jsme se se Slovákem Mariánem čuměli na utkání Československé. Ti, co ví, že to byl debakl a plácaná s nekonečným poměrem se nebudou divit, že nachystané láhve českého původu nestačily a Marianko navrhol prikúpiť eště dajakú fľašu. A pak se sledoval fotbal. Včera Real Madrid a Barcelona. Marián tak mal to šťastie fandit tomu klubu, ktorý prehrá, dva razy po sebe.

Dneska ráno jsem se vzbudil. První a ještě se mi točila glova. Zato jsem byl už oblečen, to je zase docela praktický. S Verušou na skypu jsme probírali CAP, tedy společnou hospodářskou politiku EU. Jestli se vyplatí. Může se na to dívat jako na investici do zdraví obyvatel a zvyšovat štěstí a HDP v dlouhým období. Dávali byste svým dětem radši mléko 2 Kč/L Made in China?

Přemýšlel jsem o cenách, jak to všechno funguje a jak se s tím dá podvádět. Ono nakupovat vypadá hrozně jednoduše, zaplatíte uvedenou cenu a šmytec. Jenomže jde o to KDO si nějakou věc koupí. Jasně, mikro říká jasně, podle užitku, přece ten hladkej kopec vpravo nahoře. Dá se to představit pro sériový opakovaný nákupy, když kupuju rohlíky, mám asi tak představu kolik stojej a kolik se z nich najím, a taky kolik jich budu kupovat když budou o kačku dražší.

Mnohem zajímavější je tohle: představte si produkt, po kterým mají lidi pokroucený užitky, že třeba závisí na různých vnějších podmínkách, nejen fyzikálních, který nelze přesně definovat a nevíte jestli nastanou. Hustý, co? Kolik za něj dáte? Podle mezního užitku? Kterýho, když jich je nekonečně mnoho?

Když jsou ty věci levný, mávnete nad tím rukou, i když to je propadák, ale u nákladnějších to bude jinak.

A taky s tím souvisí jak stanovit cenu, protože i ona sama může říkat něco o užitku. Nejenom tím, že udává P (cenu), ale taky je parametr užitku U, většinou exkluzivity, ale klidně také proto, že za míň by do toho šmejda nikdo nešel a nepřinesl mu takovej užitek. To se hodí i k tomu čínskýmu mlíku i ke vstupnýmu do muzeí (minulý příspěvek).

A ještě otázka do Světa:
Zdalipak náš pan präsident Václav Klaus, když ho tak hryže jak se mluví o tom oteplování podpořil jeho výzkum? To mě jenom tak napadlo, já přesně nevím co kdy kde řek, jenom takovej pocit, že to bylo něco jako:"neexistuje souvislost mezi činností člověka a průměrnou teplotou na Zemi." Tak mě zajímalo, jestli jenom tak něco vypustil, aby se cítil in nebo jestli se o to opravdu zajímá se stejnou vervou, s jakou přednáší o klimatu.

Jarabáky

Všeobjímající blog, který, zase až po uveřejnění obrázků, podle kterých si můžu vzpomenout co jsem proved´, obsahuje všechno přes jarní prázdniny. Od cesty z Paříže do Prahy, luxusně s Mírou H. a Markétou, příjezdu rovnou na IES pink party, prohlídku po Praze, cestě domů do Brna, přes návštěvu chalupy a pak zase zpátky Praha a Paříž (opět s Mírou a Markétou). Moltobene skrznaskrz Paříží, pěšky, kolmo, běžmo. Sám, s Tomem nebo s hosty, nejdříve s jeho, Hankou a Jirkou, pak zase jenom s mým, Markem. S ním jsme taky proběhli nejdříve lesík Bouloňský, potom taky Versaillský zahrady křížem hned několikrát.

V Praze mě Veronika protáhla redakcí Aktuálně.cz, Petr Závozda prozradil způsob jakým se tam zobrazují články a jak čte cílová skupina, vím teď jak je číst líp než předtím. Důležitých zpráv je od oka 12+ za den a každá větší prochází načas otvírákem (to je ta největší zpráva na homepage). Další "velký důležitý" jsou pod ním menším tučným písmem rozřazeny do kategorií (ekonomika, politika, kultura...) a ty má smysl čítať. A tak.

Veronika a spol. před Aktuálně.cz

A ještě trošku muzea. S Marou jsme prošli tyhle:

Museum tickets, face

S cenou vstupnýho to ale od dubna vypadá překvapivě:

Museum tickets, back


Marek, Vojta; Východní nádraží

Zámek Versailles není žádnej zázrak, zato ty zahrady jsou mega. Zajímalo by mě, jak asi vypadaly odlehlý části v době největší slávy (když se o ně někdo staral). Je to ale asi děsná hokna, na chalupě jsme posbírali ořezaný větve jenom z pár stromů a bylo toho děsný hafo.

Kvíz A: Kde má Marek kolo?

Kvíz B: Za kolik jsme prolezli ty muzea?

Užijte si obrázky, je jich skoro šede a šistky sú šedé.
Více obrázků/More pictures.

I r a n.

This is not a Middle-East country. /Něco jsem uběh´.

Another Paris visit

Raw Eiffel

Zdokumentováno. Mámě, tetě a ségře jsem ukázal jak to vypadá v Paříži.

Více obrázků/More pictures

Velký věci

Knihkupectví, Palais de Tokyo

Po dlouhé době jsem tasil aparát i tady v tym Paryžu. Všecky malý věci jsem už měl odfocený a tak jsem přestal, protože ty větší už se do rámečku nevešly. Jinak je tomu u Vočka, u rybího.

-Tomé, nedáme si Bechera?
-Můžem. Na to já vždycky slyším. Šetřit nemusíme.

Více obrázků/More pictures.

Zajimas se o Pop Art?

Jak se lze stourat v Pop Artu, naleznete tady.

Pop Art class: Tom Wesselmann, Great American Nude #27, 1962

Co v unoru

Dalsi typicky Erasmovsky blog, nic moc se vlastne nedeje a tak poslu jen odkaz na fotky a o tech neco napisu.

Z okna Opery

Z kulturnich akci si povsimnete navstevy parizske Opery, nasucho, bez muzikantu, jenom budova se skupinkou Dauphine Erasmus. Specialni foto jiste oceni i geologove, z pouzitych nerostnych obkladu podlahy lze vycist ruznou tvrdost, ktera se projevila za poslednich 135 let.

Proslapnuta cesta

Na to navazuje jedno ze sportovnich vyziti na Dauphine - reckorimsky zapas. Ted si uz davam vetsi pozor a klidne se i necham slozit, na zacatku skolniho roku jsem hodne odolaval a to parkrat odnesly zebra. Naposledy na me jednou vyzbyl 120 kg macek, nedal si bacha a skoncil na lopatkach, pak uz jsem se mu radsi vyhybal. Samotnymu zapaseni jsme venovali asi 15 minut na konci, cemuz predchazela vice nez hodinova rozcvicka. Neznam lepsi posilovnu.

Mamlas

Pak tu mame nejaky prochazky po meste, muzeum architektury v Palais de Chaillot. To byla nejspise zase prvni nedele v mesici, kdy jsou tady muzea zdarma.

Pekne vedle sebe, import romanskeho portalu a soucasny vytah

No a nakonec jeste pokerovy turnaj, ktery probehl u nas doma. Pocet zucastnenych = 14. Z teto fotky pochopite restrikce bezpecnostnich opatreni poradatelu, kdy jedina povolena "zbran" je vyvrtka.

Exactly

Nakonec jeste navod dumyslnych francouzu jak zaparkovat. Zakazano neni vubec nic. Bezne tu auta stouchaji do sebe, aby si udelaly trochu prostoru, k veceru se parkuje taky na stredni care vozovky, na spodni fotce vidite dalsi finesu.

P v krizovatce na semaforech

Tak tady to mate, priste napisu treba neco o snehu.

Vice obrazku / More pictures

Dobří lidé města Pařížského

Do Paříže jsem si po Vánocích přivezl poněkud netradiční věci. Lední brusle a víno z Moravy. To první, protože mrzlo a po Paříži je vyrobených pár umělých open-air kluzišť, to druhý zase pro směnu za jinou flašku.

Dnešní příspěvek sem ale píšu proto, abych dal všem vědět, že se tady najdou i nepochopitelný výjimky od standardních zažitých vzorců chování většiny obyvatel. Popíšu čtyři a půl případu.

Případ první.

S tím bruslením to není zase tak žhavý, na kluzišti často bývá kolem 300 lidí a kolíbají se tam jako kačenky ve šnečím tempu pořád dokola. Na druhou stranu tam řádí smečka agresivních mladíků, kteří si moc nelámou hlavu s tím, že tam jezdí ještě někdo jinej než oni. Když jsem tam byl naposledy, zrovna pršelo a nebyl tam skoro nikdo, a když přestalo, začali se bruslaři rojit. Partička ze Saint-Denis tam byla mezi prvníma. Asi zapomněli, že tam jezdím taky, a stalo se, že chlapec projel kolem mě tak těsně, že o mě zakopl a hodil pěknou držku a válel se po tom mokrým ledě, jak zpívá Záviš:"jak stará štětka v houští." Za pár minut mě zadržel sekuriťák a dělal nepříjemnýho, že tady jenom dělám problémy, zavolal si ještě mladíka, kterej si mě předtím asi nevšiml a hodil tam hubu a řekl mu, že je mi to líto a že se mu omlouvám. Po další chvilce si mě zavolal znovu a řekl mi, že je tady od toho, aby mě chránil, protože jinak bych prý dostal při odchodu nabito.

Případ druhý.

Zajímá mě cena jízdenky vlakem. Přijdu na nádraží, ptám se u okýnka a paní odpovídá:"Á, pane, my to tady nevíme, musíte k jiné přepážce" (vystát frontu). Tam druhá paní:"Á pane, nám tady ale už došly ty letáky, musíte na jiný nádraží!"

Případ třetí a půltý.

Je první neděle v měsíci, muzea v Paříži jsou zdarma. Jdeme sice ráno, ale před Musée d´Orsay už je pěkná fronta k jednomu vchodu. Druhej vchod zřejmě mimo provoz, ačkoliv uvnitř jsou připraveni všichni zaměstnanci vchodu a přes prosklenou fasádu to jde dobře vidět, třeba otvírač dveří, hlídač detektoru kovu, prohlížeč tašek, prodejce lístků (když je vstup zdarma a lístky se nevydávaj), trhač lístků (k čemu?). Zamíříme rovnou k tomu volnýmu vchodu a to už se objevují hlídači před muzeem, aby nám řekli, že musíme vystát frontu. Je to jejich jediná replika, kterou používají na všechny otázky. O pět minut později uzavřou první frontu někde v půli a zbytek lidí naženou k druhýmu vstupu.

Jako strážci pouště, co jsem se dočetl v nějakým Koktejlu:
-"Poušť je zavřená, poušť je zavřená," ruku na samopalu a s naštvaným výrazem ve tváři
___nabízíme cigarety a kolu
-"Poušť je zavřená, poušť je zavřená"
___přihazujeme druhou krabičku cigaret a čokoládu
-s úsměvem na rtech:"Poušť je otevřená, můžete jet, šťastnou cestu."

Případ čtvrtý.

Onehdá se mi povolil šroubek v brýlích a uvadla jim nožička. S dostupným nářadím jsem sám nebyl schopnej to dát dohromady. Navštívil jsem tedy nějakou optiku cestou ze školy a paní za pultem se ptá jestli spěchám, říkám, že ne a ona na to, že by to mohlo být tak za čtvrt hodiny. Pak mi ukázala laboratoř a spravené okuliare mi navíc přeleštila. Odmítala jakoukoliv odměnu.

Jak jsme prolomili ledy

Vojta a Míra, Bois-le-Roi

Ve škole máme tělocvik a v něm předmět golf. Tuto sobotu jsme se spolužákem Mírou šli vyzkoušet, co nás tam naučili. Nevím proč, na žádným obrázku není poznat jaká tam byla kosa (=zíma). Nemáme zdokumentováno, že jsme na rybníčcích ničili tu krásnou tenkou vrstvu, ani jak na greenu odhrnujem kusy sněhu, aby bylo kudy dostrkat míček. Fakt tam mrzlo a my taky. I ta ondatra, kterou jsme vyplašili a zmizela před náma do vody si svůj útěk rozmyslela a vrátila se k nám zpátky na břeh. Vykosili jsme už na čtvrté jamce, ztratili hrst míčků a našli o jeden víc (všechny v bažinovým outu). No, jsme ještě velký lamy a máme co trénovat. Škola je nesmí flákat a tady je to vidět.

Vice obrazku/More pics.

Euro = Protection contre la crise?

Valéry Giscard d'Estaing et Daniel Cohn-Bendit
Dauphine 2008, photo: Morgane Bravo

C'est une période dure pour l'UE, la crise a diminuée la demande, on craint sur le taux de croissance du PIB. Dans cette période deux hommes Europoïds du poids Européen sont venus à Université Dauphine pour discuter sur les sujets des valeurs d'Europe, sur l'économie avec la crise et l'écologie. Valéry Giscard d'Estaing et Daniel Cohn-Bendit, l'un ancien président français et ancien ministre de finances et l'autre activiste de 68, membre du parlement européen maintenant.

Le titre servant comme une question sur la réponse de Valéry Giscard d'Estaing sur ma question de la possibilité de s'inspirer par le système tchèque avec le réglement du système bancaire européen. En effet, il a montré une espérance que ce fichier va avancer, inspiration par un pays non-membre de la zone Euro ne lui sembla crédible. Je trouve une partie d'inspiration de la réponse de VGE un peu hésitant, selon moi, il s'agit plutôt du système bancaire que du celui monétaire.

Mais quand même, on peut continuer dans cette discussion en arrivant à démontrer les qualités du système bancaire tchèque. La réponse si Euro protége plus par rapport à la protection des monnaies nationales, comme par example la Couronne Tchèque, c'est soit oui, soit non. En ce qui concerne l'adoption d'Euro dans la République Tchèque, certains sont sûrs sur la protection plus grand de la monnaie nationale que sous Euro (Vice-gouverneur CNB, membre du conseil CNB), certains sont convincés des avantages d'Euro (blogger Sedlacek) et certains doutent et hésitent (économe UniCredito, blogger Schneider).

En tout cas, il y a un besoin de contrôle contre le comportement risqué des banques. Comme blogger Tomas Sedlacek présente, le système bancaire tchèque est resté plus conservatif avant la crise, ce qui a montré une qualité d'être plus robust pendant la crise. Mais quand même est touché aussi, voir la situation des banques tchèques: inquiétudes par Cristina Muntean. Les banques européens avec le comportement plus risqué et toléré avant ont causé des problèmes immenses.

En s'inspirant par le système tchèque, il existe déjà quelques propositions comment issuer des régles et indices simples à contrôler, en n'admettant aucune place pour les banques à tricher. Par example, le blog du recherche sur EU10 propose plusieurs règles. Du point de vue d'économie institutionnelle, il est plus facile de s'inspirer que de créer les nouvelles règles, voir aussi les ordres Kosmos et Taxis de F.A.Hayek, selon lesquels Kosmos maintenant réprésent la réglementation tchèque. Il est vrai qu'elle a été adopté seulement dix ans avant mais elle assure les conditions plus douces pendant la crise.

Pour plus informations sur la débat voir Le Figaro, AFP Google, quelques photos sur l'UE BLOG. Cette débat a été télévisé et sera diffusé en différé sur les chaînes LCP et 24/24 le samedi 13 décembre 2008 à 10H du matin et la dimanche 14 décembre 2008 à 23H.

Free Museum Tour

Vojta, Felipe, Vicky

Zase byla prvni nedele v mesici. To znamena muzea zdarma. S Felipem (Brazilie) a s Vicky(Rusko, Skotsko, Izrael) jsme prosmejdili zbyvajici muzea, tedy Musée Quai Branly, kus Institutu du Monde Arabe, Musée du Moyen Age a taky na casove omezenou vystavu serie patlanin od nejakyho imitatora, Picasso nebo tak nejak. Tahle mala expozice v Musée d'Orsay podporuje Darwinovu teorii, on totiz kreslil zpusobem pokus a omyl. Jedna, dve snidane v trave se mu povedly, ostatnich 24 jakoby namaloval nejakej nemrava nezbednik ze zakladky vodovkama. Ve srovnani s Manetovym originalem si u me moc neskrt. Podivejte se na obrazky / photos from museums.

Sousedi museli plakat

Hosting a party

Be happy by Filippo
(politically incorrect photo was removed by admin)

Přišlo k nám pár erasmáků na večerní rozjezd Brazilskýho svátku, ale jelikož se všichni dobře bavili, na odchod do klubu à la Brasil nedošlo. Rozpustilo se to někdy k ránu. A dopoledne jsme se dozvěděli velikou oklikou, že slečna sousedka (přes 80 let) odvedle nemohla spát. Takže jak vypadal informační řetěz: ráno vstala a oznámila nás opilce a chuligány domovnici, ta volala landlordovi, jestli je to vůbec možný mít v bytě takovou chásku rozvernou a taky, že na nás chtěla v noci volat policajty. No a nakonec si nás pan majitel pozval na kobereček a vybral dodatečný zálohy. Jediný co nám zbylo jsou tyto obrázky. Volat policajty je tady totiž oblíbená kratochvíle.

Trocha decentnosti

Aby to tu nevypadalo nudne a jednotvarne, tak tady nabizim muj prispevek z IESabroad.

Návštěva v Paříži

Veronika en lévitant dans le Jardin du Luxembourg

Je tomu už pár týdnů, měl jsem tady milou návštěvu. Abych jí umožnil co největší kulturní požitek z tohodle štatlu, provedl jsem ju přes někerý známý fleky, kolem takový tý věže, kolem toho velkýho voblouku, po tý široký ulici pod tím vobloukem, jak tam je lidí jak vos na bonbonu, Orsejskou galerijou a taky třeba Lucemburskou zahrádkou. Více fotek můžete vidět tady.

Appartement fameux

Bonjour à tous!

Je suis très heureux que la chaîne M6 vient de vous présenter mon premier appartement à Paris dans son émission 66 minutes. Pour être plus concret, veuillez voir ce vidéo: 66 minutes: La crise d'accomodation touches les moins de 25 ans. Concentrez-vous espéciellement entre 0:03:00 et 0:12:00 pour voir une déscription détaillé sur les conditions de logement étudiant à Paris, très proche à la Tour Eiffel, dans le seizième. Si cela vous intéresse, veuillez visiter mes photos de cet appartement. Vive la France!

Zdravim!
Muj prvni pribytek v Parizi se stal slavnym. V poradu 66 minutes francouzske televize M6 dokonce predbehl prispevek z voleb americkeho prezidenta. Pro ty, kteri nemluvi francouzsky prozradim, ze prispevek popisuje krizi bydleni a ze drahy ubytovani nejvice odnasi lide mladsi 25 let. Mezi okamziky 0:03:00 a 0:12:00 promitaji Dominikovu salas, takze: 66 minutes a Krize bydleni. Nasledne muzete porovnat s myma obrazkama z chlivku.

...přistěhovalcům

Z pařížskýho muzea přistěhovalectví jsem se dozvěděl v jak ubohých podmínkách musí žít chudáci, kterí přijdou hledat práci do Francie. Z mnoha fotek jsem poznal, že jde o předměstí, obydlí jsou často ve formě paneláků, ale to je jen pro ty usazené. Pro nově příchozí jsou k mání obydlí béčkové kategorie, ve srovnání s těma panelákama, kterým tady říkají zkráceně "ašelem"=HLM. No a takoví strejcové co v chatrčích přežívají, mají jenom malou komůrku, malej stolek, postel s hadrama na místo peřiny, židli. Všechen jejich nábytek je už značně odrbanej, navíc celá cela jinak zeje prázdnotou. Občas si nějakej frajírek přitluče hřebík do zdi na přilepšenou, pro zvýšení odkládací kapacity na igelitové tašky, kabát. Jenom pro ilustraci tam měli poskládanou šestipatrovou postel, ověšenou taškama, jako symbolem neustálé cesty, která měla být symbolem ztráty soukromí.

Tohle mě donutilo vrátit se s aparátem do "starýho" bytu a trochu to zdokumentovat. Zdaleka to není tak hezký jako příbytky z fotek imigrantů. Dokonce i vystavená megapostel by poskytovala větší komfort než nocleh "u Dominika". Navíc nebyla vůbec ušmudlaná.

Zkrátka, aby Vás následující obrázky nepřivedly do rozpaků, všechno nejdříve vysvětlím. Salaš je bytem vrátnýho, čo sa volá Dominique, kterej v jednom kuse někam podává inzeráty s nabídkama na bydlení. Inzerát zní většinou pěkně, úplný výčet moderní domácnosti podtrhuje zajímavá adresa. Atraktivní cenu si čtenář inzerátu vysvětluje počtem osob. Jak Dominique uvádí, v jednom pokoji budou bydlet celkem tři studenti. V odpovědích na inzeráty se zaměřuje na studenty ze zahraničí. Je to jednoduchý, když takovej študák přijede, jeho poptávka po bydlení je málo elastická a nezbude mu většinou nic jinýho než nastoupit k výkonu trestu odnětí svobody.

Po příjezdu pak zjistí, že opravdu popis z inzerátu dokonale sedí. Až na jednu věc, obytná místnost má 4x4 m, z toho 1,5x4 m tvoří něco jako vrátnice či obývák, mezi obrázkama to poznáte podle TV a gauče, kde přespává Dominique. Zbytek, tj. 2,5x4 m tvoří tzv. salaš, která je oddělená zástěnou a kde jsou 4 regulérní místa na patrových postelích. Večer Dominique přinese ze sklepa další 3 matrace, aby se zbytek "spolubydlících" měl kde natáhnout přes noc. Obvykle spí na salaši 7 lidí a Dominique za zástěnou. Někdy je to ale opravdu "crowded" a to pak Dominique uvolní svou postel dalším spolubydlícím. Jednou jsem ho ráno probudil, když spal v koupelně na pračce. Nikdo neví kolik lidí tam vlastně bydlí, fluktuace je značná. A teď k dalším částem příbytku.

Záchod najdete na dvoře budovy, když se protáhnete mezi popelnicema. A jestliže jste opravdu otrlí, mužete vstoupit. Záchodový dvere se nedovírají a tudíž je nelze zamknout, ale zato tam nejste nikdy osamotě. Popis toalety zde radši ukončím. Po jejím použití logicky následuje koupelna, čili klička mezi kontejnerama, ostře doprava, pět kroků potmě, vlevo nahoře nahmatáte vyvrtanou dírku do dveří, zasunete prstík, otevřete vrátka po levé ruce a můžete vstoupit na schodište směr sklep. Opět bez osvětlení, tzn. prvních šest schodů se stáčí doleva, celkem o 90°, dalších šest zase doprava. Třináctý schod už je podlaha sklepení. Předpažte vysoko levou ruku na fuehrera a nahmatáte vypínač ke světlu v koupelně, před kterou teď přímo stojíte. Shrbte se a račte dále!

Nyní kuchyně. Je v ní opravdu vše, co jest zmíněno v inzerátu. Napomáhá udržovat štíhlou linie dvojím způsobem. Za prvé, stísněným prostorem, s těmito se Dominique popral po svém. Například se nemusíte obtežovat s otevíráním trouby, ve dvířkách je totiž vyřezaná díra pro vkládání krmi. Za druhé čistotou, s tímto se už musíte poprat sami. Z hygienických důvodů není špatné tento gurmánský koutek navštěvovat v rukavičkách. Gumových.

U vrátnýho ale bydlí více lidí než jen sedm v koutku na salaši. Ptáte se kde? Všude kam může mít vrátný přístup, tj. sklepní kóje, kotelna. Dokonce pronajímá i apartmány, ve kterých má zalívat kvítka, protože majitel není zrovna doma. Až budete potřebovat marketingovýho reditele, neváhejte. Navíc skvele lže, zapírá nebo si nepamatuje, překrucuje, odvádí pozornost. A hlavně: pokud si výslovně a výrazně nevyžádáte smlouvu, rád zůstane jen u ústní domluvy. No a když se pak tenhle vrátnej Dominique dohaduje s chlapcem z Guadeloupe kolik dní u něho bydlel a kolik stálo jídlo a mladík pri počítání třeba 5,5x7=? bez váhání odpoví, že 5,5x7>10, má nad ním vrátnej trochu navrch, navíc často bývají oba paličatí a mluví v metaforách po arabsku, jsou tam hádky na denním pořádku. A do toho se kouří. To jsem se ale nechal unést Dominikovou charismou, tohle mezi obrázkama zatím nehledejte.

Takže zpět do sklepení. V kotelně má ustláno student Science Po, plynový kotel prý tvoří krásný podtext. Pozadím jeho pracovního stolu je násypka na uhlí zakrytá rezavým plechem. Když prší trochu, potřebuje jen trochu novin a hader na ucpání děr. Když prší hodně, vytvoří se tam kaluž a Benjamin musí opustit kotelnu a najít si místo jinde ve sklepě. Aby se nebál, spí tam u kotle dva. Velkorysá šatna s přehledem zabírá nejvetší plochu ze všech zmiňovaných místností - je po celým sklepě.

Na druhou stranu se Dominique stará o večeře, kdo je "doma" ve 20H, může se zůčastnit. Obvykle se sejde 8-9 lidí, ale prý už se sešlo i 14. To se pak jí na dve šichty. Takže ted už znáte počet židlí, je jich šest, víc se nevejde. Stůl je jedinej a musí se po jídle vždycky složit, aby se mohly vytasit matrace. Okno se nesmí otevírat, aby se nekdo zvenku nedozvěděl, že tam Dominique není sám, proto je zakrytý důkladným závěsem po celej den. Díky tomu je na některých snímcích patrný opar z cigaret. S použitím světla je to podobný, v zájmu maximálního utajení nesvítit. Rovněž se ale nedoporučuje rozsvěcet potmě, vypínač se volně pohupuje na neizolovaných drátech a nespíná hladce.

V porovnání s fotkama ubožáků z muzea přistěhovalectví u Dominika nikdo nemá okno, stůl, skříň, soukromí. Myslel jsem si předtím, že koleje Jednota na Opletalce jsou už maximálně nahuštený, nejsou. Taky je to na Jednotě relativně pěkný. A spolubydlící jsou, až na výjimky (zde bych se nechtěl dotknout čtenářů, tak radši nebudu jmenovat), civilizovaní studenti.

Teď by Vás už nemělo nic překvapit, takže hurá na ty fotky! Ségra, díky za hosting. Et voilà: Salaš à la Dominique. V případě nevolnosti se doporučuje pokračovat s albem Mirabeau: tam kde bydlím teď.

VIVE LA FRANCE!

A přece se točí...

Už mám první známku. Za skupinovou prezentaci regulace telekomunikačního trhu EU. Taková prezentace třeba na IES většinou nesmí přesahovat 10 minut, a když je delší, strhávají se za to body. Když v zadání exposé na Dauphine bylo napsaný 40 minut, ozval jsem se profesorovi, že za tu dobu stihneme shrnout 4 tlustý knížky. A to si mě asi poznamenal do deníčku. Za posledních 6H čistýho času v předmětu International Corporate Strategies jsme se dozvěděli leda tak, že síťová odvětví byla podporována v minulosti buď státem (Francie) nebo soukromě (Velká Británie). V obou případech vznikly monopoly, který hledají zisk a nasazují vyšší ceny než v dokonalé konkurenci. Je to magisterský kurz a taky podle toho vypadá tempo. Šnečí.

Dneska byly celkem tři prezentace a jedna z nich byla honorovaná líp než ta naše, a to i přesto, že vyjmenovali všechny monopolní aspekty svých odvětví, i s tím, že nasazují vysoký ceny, dále ale pokračovali s návrhy na liberalizaci trhu. Ještě tak pro zasmátí můžu uvést příklad vítěznýho týmu: Mamutí společnost AIR FRANCE roste pomalým tempem. Mravenčí RYANAIR roste rychlým tempem. Z toho podle nich plyne, že RYANAIR přeroste AIR FRANCE:)

I pan profesor se ukázal. Potřebu regulace v leteckým průmyslu vysvětlil tím, že letenky v první třídě jsou mnohem dražší než v turistické. Tak jsem se mu na to ozval, s poznámkou od Ing. Hrubýho z IES, že záleží jen na definici produktu a trhu. Když někdo potřebuje produkt flexible travel service, protože letí třeba do NY, neví přesně datum návratu, letenku kupuje těsně před odletem a ještě by si cestou rád zdřímnul, ale ví zároveň, že chce domů co nejdříve, nebude si přece kupovat letenky na pevný datum do turistický třídy = vzdálený substitut = irrelevantní produkt (jako když byste šli na žabí stehýnka a oni Vám donesli jenom brambory s tím, že je to taky jídlo). Profesor to samozřejmě odmítl (nebo nepochopil) s tím, že rozdíly cen těchto letenek jsou tak velký, že by to rád reguloval. Potom začal mluvit o segmentaci trhu. Jsem ve Francii.

Pozvánka do Paříže

kousky Paříže, posbírano povětšinou z lodičky

Tak je to tady! S ostatníma Erasmus studentama jsme našli společný byt. Do školy je to 30 min jak metrem tak pěšky, na kole jsem to ještě nezkusil. Poskytuje dostatečný komfort všem čtyřem. Oproti prvnímu bejváku u Vrátníka je to ovšem velký skok vzhůru. A ve srovnání s kolejema na Jednotě máme kuchyň i koupelnu jenom pro sebe a jako bonus obývák s velkým oknem na jižní stranu s výhledem na náměstí. Což mi dovoluje pozvat Vás k nám "domů", místa je dostatek, zrovna otevíráme, čekám na Vaše rezervace.

Na druhou stranu jsem tam zatím moc nepobyl. Poslední dny Vypadají tak, že vstávám před 7H, jdu do školy, na přednášky, třeba i na nějakej sport, večer kolem 20H to cíluju na večeři k vrátníkovi (mám ji předplacenou do konce měsíce) a když to vyjde tak se vracím domů kolem 23H, potkám italský Erasmáky, kteří zrovna vyráží do hospody. Když to dobře vyjde tak už v 01H jdu spát. Ráno je velká šance, že se spolu zase potkáme, když se budou z hospody vracet.

Včera jsem překládal na FR-CZ Technologickým Fóru Chambre de Commerce à Paris. Pomáhal jsem firmám z ČR navázat kontakty s firmama z FR. Schválně to píšu takhle jednostranně, protože hlavní organizátor byla česká ambasáda. Frantíci měli velkej zájem o letecký průmysl, na jednání s firmama jako Aero Vodochody nebo Evektor se dlouho čekalo. Taky bylo zajímavý potkat lidi, který jsem nikdy neviděl a kteří znají mojeho tátu, jako zástupci sléváren a svazu průmyslu. A ještě malá připomínka pro chybějící firmy: pro přežití v delším období si přečtěte Schumpetera a začněte s inovacema!

Obrázky zde. Pictures here.