...aneb prazdniny utikaj. Staci byt par dni doma a jsou pryc. Cim jsem tedy posledni mesic vyplnil? Asi tyden jsem pobyl s budapestskyma priserkama a s Verusou jsme je vozili po atrakcich predevsim jizni moravy, jako je brnenska ZOLO (prales s rezavym plotem a ponikem za nim), brnenska prehrada a parniky, vodni nadrz Dalesice, JE Dukovany (expozice o atomove energii uchvatila Lizu, ktera se pulhodiny zdrzovala a neustale se vracela do tunylku s modelem palivoveho clanku 1:1, osvetleneho UV lampou a radovala se, jak ji krasne sviti bile obleceni), Postrizinsky pivovar Dalesice (kde postavili novou varnu :), Strasidelnou tvrz v Dolni Rozince (tam nas nejvic vystrasil a mne taky zdanlive ohrozil kapucin s motorovou pilou bez retezu, holomek).
Mel jsem taky peknej cyklovylet. Verusa si zapsala oprasovaci a nalejvaci ctrnactidenni kurz matematiky v Praze. Se spolubydlou Kabym jsme behem te doby odjeli na par dnu na kolech do Lednice. Mel tam kamaradky ze skoly, ktery zamkem provadely a zaroven nas ubytovaly v zameckym apartma. V mistnosti Pamatkoveho Ustavu, kde se pruvodci srocovali, vladly male valky. Samotna historicka fakta nejsou totiz pro bezne navstevniky dost zazivna a tak si obcas nekdo vymyslel nejakou tu historku extra a ostatni se ve smecce asi 10 lidi na „pruvodcarne“ potom dohadovali, jestli je to pravda, jestli je Albrecht na obraze, nebo lezi na podlaze atp. Obcas pro velmi otravene navstevniky pruvodci vymysleli povzbuzujici informace, kterych si stejne pry nikdo nevsiml, jako napr. doboveho rajcete nad krbem. Cestou v zameckym parku jsme i my vytvareli fabulace a pronaseli je s prislusnou intonaci, jako napriklad: V dobe Leopolda II. mivali podlahy pokoju vystylku ze suseneho zelneho lupeni, ktere zajistovalo moznost neslysneho presunu po nem, navic bylo levnejsi nez hocijake parkety, a proto byvalo mezi tehdejsi slechtou tak oblibene. Nebo: Dobove vodovodni kohoutky opatrene uz i v te dobe anglickymi napisy HOT & COLD ve skutecnosti znamenaly opak toho, co zname dnes. Pokud Jean zaslechl:"Žaán, studí..." otočil studeným COLD kohoutkem, čímž připustil teplou vodu. Maji tam taky peknou tradici ti pruvodcove, kdyz nekdo odjizdi nafurt domu, nadelaji mu ti ostatni nejakou neplechu v posledni prehlidce. Zprehazi se predmety nebo tak neco. Na jedne takove posledni jsme se s Kabym taky podileli. Zrovna kdyz Terka, ta co s nama byla v Peci na prkne a ta, co jeji praprapradeda vymyslel parni lokomotivu, odjizdela. Priprava byla obtizna v tom, ze kazdych 15min jsou dve prohlidky a zaskodnici se musi domluvit tak, aby napadnuta vo tom nemela ani paru. Omezeni byla i mnohem akcnejsi. Vymyslely se nejaky veci a musely se nahastrosit presne v dobe, kdy jedna prohlidka odejde a druha teprve prichazi, pricemz v rytirskym sale, kudy se pri hastroseni nejvice chodilo, jsou velky proskleny dvere na chodbu, kudy mirila Tercina skupinka a tedy je dovnitr videt i zvenku. Casu nebylo moc, navic lecktere pouzite rekvizity pusobi v zamku podivne a budi pozornost pri instalaci (napr. bicykl). Zaskodnicky akt, jak se na nej divam zpetne, musi take vypadat komicky, napriklad kdyz je v zamecke loznici otevrene okno, hned za oknem zamecka kavarna, sedi v ni lide a uvnitr loznice zurive pobiha muz s prilbou na hlave a batohem na zadech a premistuje nebo uschovava nalestene zamecke starozitnosti. Dalsim omezujicim faktorem byl cas. Tercina segra Éliska, ktera se rozhodla narusit poklidnou atmosferu africkeho loveckeho kumbalu hudbu Boba Marleye a reggae tancem odena do jamajske vlajky koncila svou prohlidku (zrejme znacne zrychlenou) v dobe, kdy se Terka uz vydala se svou skupinkou prozkoumavat uvodni sal s vykladem historie zamku a Gundakarovi z Lichtenstejna, mela tedy co delat, jelikoz kolem inkriminovaneho salonu se prochazi hned po „uvodaku“. Po tom co jsme uploadnuli ostatni rekvizity jsem se nenapadne pridal k prohlidce.
Lidi se kolem africkyho szalonu desne courali, shlukovali a zrejme vubec netusili, co si maji o tom myslet. Na dalsi zastavce v komnate bez oken (asi pokoj sluzebne) to uvedla na pravou miru a vysvetlila skupince, vo co go, ti to potom zacali snad chapat jako prijemne zpestreni, i kdyz se obcas stava, ze se po nejake te posledni donesou k pani kastelance Ivane stiznosti. Jednou z dalsich mistnosti prohlidky byla ona loznice, ve ktere byl empirovy sloh (po zabaveni prislusnych rekvizit) poznat pouze z nozicek nocniho stolku. Do rytirskeho salu vjel cyklista Kaby na kole a s mapou v ruce s dotazem na slecnu pruvodkyni, kde ze je ten minaret? Lidi se pobavene usmivali (zrejme oproti normalu, kdy chodi vyrazne zamraceni:) a to Terku dostalo zrejme vice, nez samotny fakt, ze tam nekdo vjel na kole. V „jidelnaku“ na stole zase navstevnici mohli shlednou opici lebku, prenesenou z „africaku“, par povalujicich se lahvi od vina, nakousane plisnove potraviny a pecivo. „Cestou do knihovny si povsimnete Nymfy z karelskeho mramoru po Vasi prave strane!“ A slecna nymfa byla odena zase jenom do satku po kolena a prilby na svem kokosu. Na vzacne vyrezavane schodiste v knihovne, vyrobene z materialu z jedineho stromu se zase nachytali cizinci, kdyz projevili vazny zajem o jeho koupi, cimz reagovali na ceduli „NA PRODEJ“, doplnene telefonnim cislem. Zamek Lednice ma ustredni system vytapeni, topilo se ve sklepeni pod nekolika kotly a teply vzduch stoupal k tomu urcenymi kanaly az k otocnym kruhovym mrizkam v podlaze. Za mirne jinymi ucely jsem se do jednoho z techto kanalu nasoukal a vhodne Tercin vyklad cerveneho kurackeho salonku doplnoval prislusnymi skreky, rachotem a smichem.
Lednicko – Valticky areal je tak rozlehly, ze za den to prohlidnout nikdo nestihne, zvlast pokud jsou v konirnach ukryty i jine vystavy (Tajemna Indonesie: Svaricek, Hanzelka&Zikmund), kde jsem se behem alespon trihodinove prohlidky artefaktu pekne prospal pri videoprojekcich a prisel jsem tak o slavnou scenu, jak domorodci napadnou kameramana i kameru a video se opakuje asi v hodinove smycce). Stihli jsme navstivit romantickou zriceninu = lovecky zamekek Januv Hrad, vystrelit si z luku, nestihli jsme minaret. Navstivili jsme nekolik budov na cervene turisticke trase Lednice-Valtice. Lovecky zamecek ve tvaru vitezneho oblouku s nazvem Rendez-vous, čili setkávání, s prostorami uvnitr je opravdu unikatni, tim spise, ze se znicehonic vyloupne uprostred lesa. Lze si jej pronajmout, pry to delaji svatebcane ve skupine, obcas se romanticky podava vecere jen pro dva, firemni rauty s cateringem (ale pokazde jina firma, pry kvuli mnozstvi schodu a vercajku), udelala to i Visegradska styrka, moc pekna chajda.
Takto jsem si oprasil pocit prazdnin. Doma zasejc robime dalsi kusy fasady, tentokrat jsme se presunuli az tesne nad zem. Dny travim rano nakupovanim stavebniho materialu, dohadovanim o cenach, ve volnych chvilich archivuju obrázky z negativu a odpoledne maskarime to, co jsem rano nakoupil. Prazdniny utikaj rychle.
Google.hu and pacman 30th anniversary
