Co v unoru

Dalsi typicky Erasmovsky blog, nic moc se vlastne nedeje a tak poslu jen odkaz na fotky a o tech neco napisu.

Z okna Opery

Z kulturnich akci si povsimnete navstevy parizske Opery, nasucho, bez muzikantu, jenom budova se skupinkou Dauphine Erasmus. Specialni foto jiste oceni i geologove, z pouzitych nerostnych obkladu podlahy lze vycist ruznou tvrdost, ktera se projevila za poslednich 135 let.

Proslapnuta cesta

Na to navazuje jedno ze sportovnich vyziti na Dauphine - reckorimsky zapas. Ted si uz davam vetsi pozor a klidne se i necham slozit, na zacatku skolniho roku jsem hodne odolaval a to parkrat odnesly zebra. Naposledy na me jednou vyzbyl 120 kg macek, nedal si bacha a skoncil na lopatkach, pak uz jsem se mu radsi vyhybal. Samotnymu zapaseni jsme venovali asi 15 minut na konci, cemuz predchazela vice nez hodinova rozcvicka. Neznam lepsi posilovnu.

Mamlas

Pak tu mame nejaky prochazky po meste, muzeum architektury v Palais de Chaillot. To byla nejspise zase prvni nedele v mesici, kdy jsou tady muzea zdarma.

Pekne vedle sebe, import romanskeho portalu a soucasny vytah

No a nakonec jeste pokerovy turnaj, ktery probehl u nas doma. Pocet zucastnenych = 14. Z teto fotky pochopite restrikce bezpecnostnich opatreni poradatelu, kdy jedina povolena "zbran" je vyvrtka.

Exactly

Nakonec jeste navod dumyslnych francouzu jak zaparkovat. Zakazano neni vubec nic. Bezne tu auta stouchaji do sebe, aby si udelaly trochu prostoru, k veceru se parkuje taky na stredni care vozovky, na spodni fotce vidite dalsi finesu.

P v krizovatce na semaforech

Tak tady to mate, priste napisu treba neco o snehu.

Vice obrazku / More pictures

Dobří lidé města Pařížského

Do Paříže jsem si po Vánocích přivezl poněkud netradiční věci. Lední brusle a víno z Moravy. To první, protože mrzlo a po Paříži je vyrobených pár umělých open-air kluzišť, to druhý zase pro směnu za jinou flašku.

Dnešní příspěvek sem ale píšu proto, abych dal všem vědět, že se tady najdou i nepochopitelný výjimky od standardních zažitých vzorců chování většiny obyvatel. Popíšu čtyři a půl případu.

Případ první.

S tím bruslením to není zase tak žhavý, na kluzišti často bývá kolem 300 lidí a kolíbají se tam jako kačenky ve šnečím tempu pořád dokola. Na druhou stranu tam řádí smečka agresivních mladíků, kteří si moc nelámou hlavu s tím, že tam jezdí ještě někdo jinej než oni. Když jsem tam byl naposledy, zrovna pršelo a nebyl tam skoro nikdo, a když přestalo, začali se bruslaři rojit. Partička ze Saint-Denis tam byla mezi prvníma. Asi zapomněli, že tam jezdím taky, a stalo se, že chlapec projel kolem mě tak těsně, že o mě zakopl a hodil pěknou držku a válel se po tom mokrým ledě, jak zpívá Záviš:"jak stará štětka v houští." Za pár minut mě zadržel sekuriťák a dělal nepříjemnýho, že tady jenom dělám problémy, zavolal si ještě mladíka, kterej si mě předtím asi nevšiml a hodil tam hubu a řekl mu, že je mi to líto a že se mu omlouvám. Po další chvilce si mě zavolal znovu a řekl mi, že je tady od toho, aby mě chránil, protože jinak bych prý dostal při odchodu nabito.

Případ druhý.

Zajímá mě cena jízdenky vlakem. Přijdu na nádraží, ptám se u okýnka a paní odpovídá:"Á, pane, my to tady nevíme, musíte k jiné přepážce" (vystát frontu). Tam druhá paní:"Á pane, nám tady ale už došly ty letáky, musíte na jiný nádraží!"

Případ třetí a půltý.

Je první neděle v měsíci, muzea v Paříži jsou zdarma. Jdeme sice ráno, ale před Musée d´Orsay už je pěkná fronta k jednomu vchodu. Druhej vchod zřejmě mimo provoz, ačkoliv uvnitř jsou připraveni všichni zaměstnanci vchodu a přes prosklenou fasádu to jde dobře vidět, třeba otvírač dveří, hlídač detektoru kovu, prohlížeč tašek, prodejce lístků (když je vstup zdarma a lístky se nevydávaj), trhač lístků (k čemu?). Zamíříme rovnou k tomu volnýmu vchodu a to už se objevují hlídači před muzeem, aby nám řekli, že musíme vystát frontu. Je to jejich jediná replika, kterou používají na všechny otázky. O pět minut později uzavřou první frontu někde v půli a zbytek lidí naženou k druhýmu vstupu.

Jako strážci pouště, co jsem se dočetl v nějakým Koktejlu:
-"Poušť je zavřená, poušť je zavřená," ruku na samopalu a s naštvaným výrazem ve tváři
___nabízíme cigarety a kolu
-"Poušť je zavřená, poušť je zavřená"
___přihazujeme druhou krabičku cigaret a čokoládu
-s úsměvem na rtech:"Poušť je otevřená, můžete jet, šťastnou cestu."

Případ čtvrtý.

Onehdá se mi povolil šroubek v brýlích a uvadla jim nožička. S dostupným nářadím jsem sám nebyl schopnej to dát dohromady. Navštívil jsem tedy nějakou optiku cestou ze školy a paní za pultem se ptá jestli spěchám, říkám, že ne a ona na to, že by to mohlo být tak za čtvrt hodiny. Pak mi ukázala laboratoř a spravené okuliare mi navíc přeleštila. Odmítala jakoukoliv odměnu.

Na skok doma

Carovy kod, nekde v lese

Posilam upoutavku na par fotek, ktery jsem vybral po Vanocich, kdyz jsem je vysypal z aparatu. Diky nim si opet vzpomenu, co jsem behem Vanoc proved a jaka to byla zabava. No a taky jsem se doma dobre najedl. Akorat snehu jsem si moc neuzil, ale o to lip se zase bruslilo. Za spolupraci dekuji Vsem zucastnenym. Bajecny prazdniny.

Vice fotek / More pictures