Kacur & botky

Někdy se děti baví samy. Vymýšlí si svoje činnosti. Například Líza, pokud zrovna nemá hlad (tj. podle Verushy :pokud něco nedlábí), umí sama číst knížky, sama jezdí s kočárem a sama zkouší který boty nejlíp padnou. Dobře si tyhle boty prohlídněte, jo! Tyhle vyhrály "TopTen Kocour v botách parádu"! Jsou totiž moje. Dlouho mi trvalo než jsem je takhle rozchodil, aby se i Líze líbily a přitom aby zůstaly pěkné i vzhledově.

Creative painting

Při bába-sittingu v Budapesti, když se obě příšery začínají nudit, zvyšuje se pravděpodobnost, že začnou z toho být nešťastné a třeba, nedej bože, začnou brečet! V takovou chvíli je zapotřebí vysoké míry kreativity. Evita (na snímku) dostala indiánské brýle, já dostal maorské tetovačky (takové čáry po xichtě) a Verušu jsme dekorovali knírem, za který by se nemusela stydět ani žádná Sándorova busta z vojenského muzea odvedle. Keď je taká sranda, je už jedno jestli maluje Evita kolem sebe, Líza prstama anebo Verusha po Evitině tváři (na snímku).

Noční Prahou

Procházka s Veronikou po Praze byla úžasná, tím spíše proto, že mi tím začaly letní prázdniny II/2006. Prokrujzovali jsme oblíbená forgotten plcs a zapadli do favorite pizzeria, bohužel i kvůli vysoké sledovanosti fotbalového utkání CZ-SK až na druhý pokus - v pobočce Kmotra smíchov.

Kdy budou ty štěňata?

Dneska jsme byli za Kroměříží v Kotojedech. V tamním areálu probíhal zaráz svod mladých hovawartů, bonitace (povolení plodit potomky s PP) rovněž hovíků a výstava uštěkaných bobrmanů, soutěž ve střelbě z westernových zbraní a za kopcem řádily motocyklový endura. Z jednoho testu povahy -reakce na střelbu z kapslové pistole- mohlo klidně i sejít. Wincestrovky jdou slyset mnohem mnohem vice. No, Benuška teoreticky už může mít štěňátka, nějak ju tam ségra protlačila. Křivý uši, křivý nohy a kdyby se na ňu dívali ještě chvilku, možná by se i zhroutila sama do sebe. Volají teď na mě abych šel jest, jinak že se na to vyserou. Za 55min odjíždíme s Verčou do Budapešti.

I.E.:2

Na tohle jsem už dlouho čekal. Na některý zku.., tedy zkoušky se můžete učit celý měsíce a nemusí to mít ani pěknej výsledek. Není nad to 10. odpoledne začít psát práci, 11. ji vytisknout a odjet do Prahy, 12. dopoledne přečíst knihu, udělat si pár výpisků a odpoledne jít na zkoušku.

Pan Mlčoch smutně seděl v opuštěné kanceláři 507. Přesně jak jsme se domluvili po mailu na nadlimitní zkoušení, kdy všechny volná místa na zkoušku v Tajemníkovi byla již obsazena, jsem musel předem odevzdat práci. Ta moje byla na téma "Vlastnická práva na vzdělanostní kapitál a vzdělání jako veřejný statek". Ve 14H45 jsem ji tedy odevzdal a opět odešel. V 15H00 jsem k němu vstoupil znovu. Vybral mi otázku co tu prý dnes ještě nebyla:"institucionální pohled na českou transformaci." Měl jsem chvíli na přípravu, ale neměl jsem čisté papíry, pan Mlčoch mi navrhl psát zezadu na svoje poznámky co jsem tam měl. Matně jsem si vzpomínal, jojo, tohle byla určitě ta poslední kapitola v knize, co tam jenom mohlo být? Něco jak v Koubové transformaci, různý cesty tvorby nových institucí, jenomže jaký? Zatímco já jsem vzpomínal, on při čtení mé práce několikrát výrazně zafuněl. Když jsem napsal 5 odrážek, řekl mi, že mi práci uznává a začal se se mnou o ní bavit, nejprve jako na co je vzdělání, potom jsme srovnávali počet rozdaných diplomů a úroveň vzdělání, probírali etické a morální problémy rychlého ekonomického vývoje, demografii Číny a jejich problémy, vliv HDP per cap. na pocit subjektivně vnímaného štěstí (btw. podle výzkumu, na kterém se podílí, lidé v Evropě sice mají více peněz, jejich pocit štěstí se ale za posledních 30 let výrazně nemění, přesto pořád všichni chodí naplno do práce). Potom se mě zeptal co jsem si připravil, řekl jsem mu těch 5 značně okleštěných odrážek během 1 minuty, něco jsem mu ještě zodpověděl, řekl mi ať si za domácí úkol tu kapitolu přečtu ještě jednou a dal mi za "velmi dobře". Za 30 minut bylo po všem.

Zametáme

Dnes ráno z Verčinýho bytu odjížděl Honza Duben do Taj-Peje, brzo ráno jsme se rozloučili. Honza přispívat na blog IESabroad i s ostatníma spolužákama z IES, kteří jsou v zahraničí, jeho odkaz je i na liště "blogy kamarádů". A my jsme spali ještě dál.

Za svítání jsem si zopakoval klíčový pojmy a definice. A vyplatilo se - Na zkoušce z Matematiky II u Dr.Zeleného jsem za ně dostal 5+5 bodů. Za formulaci věty také 5 bodíků. U vět a důkazů k nim to už nebylo tak žhavý, to jsem dostal 9z15 za vlastnosti a důkaz otevřených množin a 3z20 za větu a důkaz implicitní funkce. Pořád ale chybělo 8 bodů do zaslíbenýho pass levelu, kterej je 35. Potom jsem losoval příklad na 3 implikace za 10, bohužel jsem ho poprvé vyřešil bez ohledu na zadání, kde byly další doplňující informace. Hodný pan Z. mě nechal předělat ještě i podle zadání. Jenomže to už jsem tam seděl od 10H00, ráno bez snídaně, bez vody a při předělávce s časovým limitem do 14H30 jsem mu tam nasypal spoustu děravých myšlenek. Takže by to bylo pod 8z10 bodů. Písemka za 38. Takže prd - něco stejně pořád chybělo. Přijdu zase za rok. Chtěl bych moc poděkovat Markovi, za to, že se mnou v letním semestru počítal příklady, spolubydlícímu Kamilovi, že zase rátal moje důkazy. No a taky Čendovi, protože poslední týden mě tlačil do počítání a do vět. Zejména klíčový pojmy a definice jsem dal na plnej počet díky němu. No a taky moc děkuju Verushi, že se o mě poslední dva týdny při učení príma starala a vařila abych měl co jíst. Moc dík všem.

Verčin časově omezený blog stahuju z nabídky, prohlédnout si ho ale stále můžete z tohoto příspěvku na Verusha na Maltě