I.E.:2

Na tohle jsem už dlouho čekal. Na některý zku.., tedy zkoušky se můžete učit celý měsíce a nemusí to mít ani pěknej výsledek. Není nad to 10. odpoledne začít psát práci, 11. ji vytisknout a odjet do Prahy, 12. dopoledne přečíst knihu, udělat si pár výpisků a odpoledne jít na zkoušku.

Pan Mlčoch smutně seděl v opuštěné kanceláři 507. Přesně jak jsme se domluvili po mailu na nadlimitní zkoušení, kdy všechny volná místa na zkoušku v Tajemníkovi byla již obsazena, jsem musel předem odevzdat práci. Ta moje byla na téma "Vlastnická práva na vzdělanostní kapitál a vzdělání jako veřejný statek". Ve 14H45 jsem ji tedy odevzdal a opět odešel. V 15H00 jsem k němu vstoupil znovu. Vybral mi otázku co tu prý dnes ještě nebyla:"institucionální pohled na českou transformaci." Měl jsem chvíli na přípravu, ale neměl jsem čisté papíry, pan Mlčoch mi navrhl psát zezadu na svoje poznámky co jsem tam měl. Matně jsem si vzpomínal, jojo, tohle byla určitě ta poslední kapitola v knize, co tam jenom mohlo být? Něco jak v Koubové transformaci, různý cesty tvorby nových institucí, jenomže jaký? Zatímco já jsem vzpomínal, on při čtení mé práce několikrát výrazně zafuněl. Když jsem napsal 5 odrážek, řekl mi, že mi práci uznává a začal se se mnou o ní bavit, nejprve jako na co je vzdělání, potom jsme srovnávali počet rozdaných diplomů a úroveň vzdělání, probírali etické a morální problémy rychlého ekonomického vývoje, demografii Číny a jejich problémy, vliv HDP per cap. na pocit subjektivně vnímaného štěstí (btw. podle výzkumu, na kterém se podílí, lidé v Evropě sice mají více peněz, jejich pocit štěstí se ale za posledních 30 let výrazně nemění, přesto pořád všichni chodí naplno do práce). Potom se mě zeptal co jsem si připravil, řekl jsem mu těch 5 značně okleštěných odrážek během 1 minuty, něco jsem mu ještě zodpověděl, řekl mi ať si za domácí úkol tu kapitolu přečtu ještě jednou a dal mi za "velmi dobře". Za 30 minut bylo po všem.