Roháče II

Vojta, Mara, Míra, Kaby; Baníkov, Západní Tatry

Více obrázků z návštěvy Jednota (3.LF a IES) Západních Tater tady.

More pics here.

Freediving level II

Po delší odmlce, způsobené prázdninami jsem se konečně dostal k obrázkům z nich. Pár jich nabízím v odkaze pod článkem. Kurz apney vedl Martin Zajac, velkej Guru potápění bez přístrojů. Bylo to v Chorvatsku, kousek od Labinu. Rozvrh a obsah kurzu byl sportovní. Ráno rozcvička, bez snídaně, potom se šlo na vodu s bójkama, pustily se lana do hlubin a jezdilo se po nich dolů nahoru. Potom oběd (ale bez jídla), po něm spánek ve stínu. Rozdýchání a protažení bránice a nácvik statické apney ve vodě. Následovalo první jídlo dne - večeře.

Párkrát se nám při nácviku statické apney přihodila sambička i blackout, ohlasy hlavních aktérů pro druhý případ velmi pozitivní, ve vedlejších rolích poněkud méně. Klidně se přiznám, že jsem se namísto sklidnění před statikou ve vodě víceméně hyperventiloval, na 3min45 jsem dával signál, potom prý i na 4min00 a na 4min10 jsem se vynořil, vydechl a zapomněl nadechnout. Poslouchám si tak Muse (smyčce) a najednou mě někdo ruší, tak se kouknu, kolem stáli klucí:" Kde máš masku?" - "No jó, já nemám masku!" - "Tak si ju vylov, my jsme ti ju tady někde sundali." Na to jak jsem dával poslední signál, ani na vynoření už teda nepamatuju. Ale zato jsem se pěkně prospal. O nic ale nejde, mozek při tom neumírá, freediveři se dožívají pěkného věku a ti starší to mají v hlavě ok. Narozdíl třeba od kouření, které má i nezvratné účinky.


Na konci kurzu jsme se vydali na vrak Lina u ostrova Cres, trochu škoda, že leží v hloubce 30 - 55 m a byla studená voda. Vypadá to kouzelně, když na Vás dole vyleze takovej přízrak. Najednou neplavete podél lana, nevidíte jenom žlutou čáru na modrým pozadí, ale něco tam je k vidění. Sledoval jsem jen zdálky (viditelnost u hladiny byla 10 m , v 30 m asi až 35 m). Už se těším na další. Nějaký klipy z vraku přibudou časem od Martina (dám vědět).

Více obrázků tady.
More pics here.

Ještě výlety

Les toits

Kdo si chce prohlídnout nějaký výlety a návštěvy kamarádů ve Francii, má tu možnost tady. Taková dlouhá věta česky a jak může být pěkně nejasná. Ale všechny možný významy jsou správný, takže kombinujte.

Velkým překvapením byl lesík u Compiègne, najednou, z ničeho nic, z neprůchodné, zadrátovaně rozparcelované krajiny do volnýho lesa. Na jedné straně zámek a na druhé hrad Pierrefonds (trochu podvod, že byl romanticky rekonstruovanej před asi 130 lety a je možný ho zvenku zařadit do stylu Sacré coeur). V albu taky najdete obrázky z muzea kočárů a automobilů. Schválně si všimněte parádního klaksónu na volantu, pravěkýho chlaďáku a ultraaerodynamických tvarů.

Nejdál z Paříže jsme se dostali s Tomášem, když jsme se přidali ke skupině studentů architektůry z Brna a jeli s nima busem přes noc do Ronchamp na kapli od Le Corbusiera. Jak zpívají Mňágy:"i cesta může být cíl," vzal jsem si to heslo k srdci, hlavně když tam kolovaly fiasce di vino. Ale o několik dní později jsem byl překvapenej, když jsem stáhnul obrázky, kde jsme to byli a jak to tam měli jednoduše vychytaný. A všechno z betónu. Dehydratace mě dostihla v Bellefort, tam jsem nezdokumentoval ani Ň. Ale město je to parádní, neřádil tam žádnej buřič jako Hausmann v Paříži a zůstaly tam původní baráky (mým odhadem 14.století). Zpátky jsme pospávali cestou ve vlaku.

Teď posedávám nad makroekonomií, jedu 90 stran/den, dnes dojedu skriptum. Pak ještě mikro knížku a učebnici dějin. Pak zkrácená verze poznámek makro - jenom kvůli vzorečkům na modely, slidy z přednášek zase na makro. Mikro z .pdf skript. A na history podruhé nezbude asi čas, tak to asi vezmu jenom z výpisků ze shrnutí. I tak mi to vychází asi 300 stran/den...

Ještě, že je večer volejbal na Jednotě.

Obrázky / Pictures.