Cesta z Budy přes Pešť

Začátek byl zajímavej - bylo 15H25, autobus měl odjíždět v 16H15, měl jsem 50min na cestu na autobusový nádraží Népliget. Nejdříve opravovali červený metro na Batthyány tér a bylo mimo provoz, musel jsem se tedy nějak jinak dostat na modrý metro na Deák Ferenc, Hunové u vstupu do metra mi poradili několik variant jak se dostat přímo na Népliget, když ale navrhovali jet přes Arpád híd, zeptal jsem se na kratší variantu, nakonec jsem jel náhradním autobusem značeným M2B (tzn., že je to asi metro, ale není standardně IA skupiny, prostě druhá kategorie 2 a ještě k tomu B) směr Daják F. Vystoupil jsem tam a při hledání nejbližšího vstupu do metra došel až na zastávku Astoria zase jinýho metra. Naštěstí pán Maďar dole v metru uměl cizí řeč a pro Népliget poslal mě poslal zpět na Deák F. Ta správná, kterou jsem hledal byla jen 50 metrů opačným směrem než jsem původně vyšel, blízko parčíku, kde jsme s Verčou kdysi seděli na trávníku, Evita běhala okolo nás a důležitý hlídač nás od tama vypověděl škaredými posunky. Po výstupu na autobusovém nádraží Népliget jsem došel na okraj silnice, kde přibrzďuje StudentAgency bus, nejezdí dovnitř nádraží. Po chvíli se začali lidé shlukovat a pár minut před odjezdem proběhl check-in uprostřed cyklostezky, na které všichni postávali, přišla stevardka a poslala nás do autobusu, který zastavil v parku za křižovatkou. Po cestě jsem přečetl desetinu eknihy "Getting things done" (150 pda stran asi z 1200) a cely to nejak rychle ubehlo. Při výstupu z klimatizovanýho autobusu mě omráčilo vedro. Bylo 21H a byl jsem v Brně.

Pořádek i na blogu

Dnes večer jsem se vrátil z návštěvy u Slávky a Zdeňka v Budě. Popíšu Vám jak tam vypadal jeden den. Všechno začíná večerem - mezi osmou a devátou se vysílá krteček (kisvákond) nebo králíci, pak Evita robí bugr a plače, že nechce být ve své postýlce, nechce dřív než v 22h30 spát, musím jí říkat pohádky, už jsem povídal o perníkové chaloupce, a červené čiapočce. Lisa spí už od devíti spokojeně. Ráno 7h30 se budí první Liza, stojí v postýlce a křičí furt dokola:"MAMA, MAMA!" Většinou Zdenda ju jde posadit na záchod, pak zpět do pelechu i s mlíkem, Evita je mezitím zcela autonomní a vyleze sama z postele. Vyleze mi na zada (když ještě spím) a chce mi ukazovat jaké má šaty (v šuplíku), tak jí říkám, ať si je obleče, že se pak podívám. Potom chce ještě jednou slyšet tu stejnou rozprávku, čo bola už večer, to se jí zeptám jaký nákup měla včera Karkulka v košíku. Zdenda ju učeše, obleče a odvede do školky. Vrátí se domů, zaleze do své kukaně, kde ho až do oběda nikdo nevidí. Kromě mě, protože teď tam s ním zjišťuju počet novel klíčových zákonů v ČR/SR. Slávka ráno blbne s Lizou, dá ji spát a robí obed. Včera jsme ráno byli na tržnici, dostal jsem tam mega lángos s mega náloží šunky, smetany a sýru, to proto, že Slávka někdy v minulosti ukázala Lízu té prodavačce a ona jí za to nakládá takovýhle porce, dále pivo, koupili jsme uzený žebra, včera už Slávka uvařila uzenou polevku, dnes se těšíme na žebra. Taky jsme tam koupili 3kg višní. Včera, jako každý den, po oběde (15H) jdem pro E. do školky, Zdenda jde pro auto. Od školky jedem na Luppu, v autě jsem vyzkoušel třetí řadu sedadel a je kupodivu vcelku komfortní s pěkným výhledem kolem dokola i po vozidle, stejne jako trimac korman (řídit). Děti robí ve vodě blbiny, Evita včera chytla rákos a řízla si prst, pak nechtěla do vody, dokud nepřišel její kamarád (11 ročný IMI), to hned zapomněla na bolístku a šla se s ním potápět. Zdenda mezitím trůní na sedadlech v kufru auta a ťupe do komplu anebo čte. Slávka se vydává na plavby na druhý břeh, já zase obíhám ten povrchový písečný lom - vcera jsem dvakrát oběhnul Luppu a pokaždé úplně jiným směrem! Líza vypustila na břehu pár višňových hovínek. No a tak tam vypadá průměrný den.

Zrovna jsem dokončil posílání přísěvků na Verčin blog, psala sms, že s tím má technické potíže. Mě se sice podařilo texty, občas doplněné fotkama, odeslat, blog si ale sám určil jejich pořadí. Zároveň musím dodat, že obsáhlost menu pro posílání příspěvků závisí nejspíše na počasí, když je horko, nelze napsat ani titulek, ani vybrat falešná data. Při uploadu se mi ozval sám pan server, že má problém a že přijde inženýr a ponoří ho asi do ledu.

S blogem Malta 2006 souvisí přidání odkazu Veruša na Maltě na odkazové liště. V návaznosti na to, jsem zároveň zametl stopy po odkaze FOTBAL, příští rok už hrát nebudeme, někteří spoluhráči jedou na Sokrata, jiní se vrací domů. Posílám kvůli tomu foto týmu po jednom z posledních zápasů, těsně před vstupem do play-off ligy Hvězda. Hráči jsou odshora zleva (tak jak se čte) Pepa, Brad, Jirka, já, dole v podřepu Rozjon, Andrej, Honza a dvouapulmetrový golman Áda.

S lešením už pryč

Dokončujeme poslední drobnosti na lešení, aby jsme ho mohli co nejdříve sundat (aby nám někdo neštípnul a neodevzdal do sběru parapety. Poslední dva dny jsem spal na trávníku. Dnes Beňa spala se mnou, ale furt se jí něco nebo někdo nelíbil a skoro každou hodinu vyběhávala pryč a furt štěkala, teď mi zrovna líže loket, třeba ve 04H00 startovala a za branou stál nějakej kořeň a hledal malý černý koťátko, to jsou mi ale věci. Od toho okamžiku ju tata vzal dovnitř, aby netropila paseku. V 6H s ní šel na raní čurání a Beňa mě jako hledala (spal jsem s hlavou ve spacáku, protože padla rosa), šlapala po mě a nohama odhrabávala spacák, šťastnou náhodou mi zůstaly obě uši, sundala jenom gumičku z vlasů, pak mě ještě musela probudit důkladným olízáním, při dalším pokusu jsem se bránil a poslepu jsem máchal rukou do míst, odkud přicházely její výpady a u toho ji častoval:,"jedeš, potvoro!"

Zdenda mi nabídl pozici research asistenta při výrobě jeho vlastní výzkumné práce, kterou spoluautoruje Janek Růžička. Budu jim prý vyhledávat data na netu. Trochu i z toho důvodu se pojedu za nima do Budy podivat. Rozepsal mi jaky bude program: Rano - vem si matiku, Dopoledne - bochame, Odpoledne - Lupa. Pobydu tam od pondeli do patku (pak zas hura na jine leseni), jedu s SA.

Včera jsem volal kamarádům, aby šli na pivo, ale ani Milan ani Kuře zase nebyli v Brně. Tak jsem v 21H šel koupit lístky na bus a pěšky si došel na Bláhovku a zpět. Dorazil jsem přesně ve 22H00 a pan vrchní zrovna rozháněl davy postávající před hospodou, kolembydlící si totiž stěžují na hluk a často přivolávaná policie většinou uděluje mastné pokuty za lidi stojící na chodníku právě jemu. Proto sbíral i krygly týpkům rovnou od huby.

Předevčírem tu měla Martina kamarádky a grilování, opekl jsem jim masa, naši se mezitím vytratili do Pegasa, vrátili se až se zavíračkou. Potom ty holky šly na rozjezd 23H39. Šli jsme s Martinou a psem je doprovodit. Pak mě napadlo jet se projet na kole, oblekl jsem dres, vzal banán a tyčinku, napustil do flašky vodu a vyjel jsem směr hlavní nádraží. Z nových sadů jsem filmoval rozjezd 24H00. Dojel jsem tam vcelku rychle, venku totiž nebyl takovej provoz a takový horko a průměrná rychlost vyšplhala téměř jako maximální teplota přes den - až k 34 km/H. Potom jsem ještě jel nahoru na Petrov a fotil ho v různých režimech, potom ještě Zelňák jsem fotil a jeste Červený kostel s JAMU a Masarykem (to bude asi Masarykovo namesti). Na nádraží jsem z jinýho místa filmoval zase rozjezd autobusů v 01H00. Trvalo jenom 30s než všech asi 30 bus§ odjelo. Pak jsem hnal domu, jel jsem až ke Slatince, jak tam u nás staví rozjezd a stihnul jsem ještě foto rozjezdovýho autobusu, bohužel v režimu kterej jsem tam nechal asi ještě od Masaryka. Takže čas uzávěrky byl nad 2s a ja s roztřepanýma rukama a ujíždějícím autobusem vytvořili slušné umělecké dílko nevelké popisovací hodnoty. Doma jsem nabral spacák a karimatku, šel jsem spát na zahradu.

Léto

Každopádně jsem se ještě stále nebyl koupat venku ve vodě. Jedině na kole v dešti. Prostě nemám čas. Před obědem jsme vysadili dveře od mojeho pokoja a položili na rozpalenou terasu, zkoušíme upéct toho červotoča. Brousíme, napouštíme (proti chrobákům) a barvíme desky na podhledy, ve volném čase vytvářím dřevěnou krabicu na střeše u horního balkónu, pověšenej za karabinu na zábradlí.Dopoledne tam nesvítilo slunko, teď už ale jo. Budu se tam grilovat jako kuře na rožni.

Po špenátu nabarvíme zase na zeleno.

Zaprášený Bája (pozn.aut.: z vlasů nejde bílá smýt)

Vrchol zdolán.

Prázdniny nad zlato!

Mám prázdniny (= už nevstávám v 11H a nechodím po obědě do školy), vstávám před osmou a lozím na lešení. Když přichází bouřka, je to vysvobození, my musíme slézt dolů. Další kus baráku je na oranžovo, lemujem střechu fošnama, je to sice jenom 30m2 plochy, ale asi milion (h)různejch serepetek vokolo a furt je vercajk, keré potřebuješ někde jinde nebo ten zbytečnej pod nohama, to proto nám to trvá i tejden.

Každej den se snažím 1 písemku z matiky spočítat, zatím průměr sedí, někdy je to totiž víc, ale někdy taky míň. Teď má tata dovolenou, takže facháme od rána do večera, po oběde máme pauzu, Tata spí a já počítám. Známe občas i volný čas, třeba když dojde barva. Zrovna dneska jsme byli po oběde na výlet do Brna autem (pro barvu). Všude je strašnej hic a skrze Brno plují osamocené lokálni bouřkové mraky, prostě vjedeš do bouřky nebo z ní můžeš vystoupit (autem). Martina byla s kamarádkama a se psem někde u Mokerské hájenky a volala mi, že strašně zmokly a že jim je zima, ať pro ně dojedu. Bolo mi to volaké čudné, lapíc na sicně ve vypečený káře.

Bouře s příchutí mentolu

Když začalo pršet, byl jsem doma, vylezl ven a koukal kterým směrem jdou mraky. Zrovna stály na místě, potvory, ale zdálo se, že na jih. Dokonce i ptáci utíkali na sever, před bouřkou pryč, říkal jsem si. Vyjel jsem tedy směr sever. Za pár minut jsem dojel mimo mrak a přestalo pršet to se mi to pěkně jelo - polem nepolem na Starou Líšeň, jenomže ptáci mají malý mozky a mraky mě začaly dohánět. Další déšť mě chytl až v kopci za hospodou u Jelena, v tom dlouhým hangu se mi jelo mizerně. Potom jsem cestou lesem směrem jakoby od Ochozu k Velké Klajdovce okusil nějakou létající havěť, kterou se to ve vlhkém lese jenom hemžilo. Ten brouk měl pronikavou chuť a byl to ten z mentolu. V ten moment jsem vyplivnul poslední zbytky slin z úst. Na záda mi začínalo kapat stále silněji a mírně jsem přidal. Mezi ostružinama a kopřivama vedla cestička jenom ouzká. Potom se nečekaně zalomila za roh a já měl co dělat, aby jsem ji následoval. Povídal jsem si v duchu:"jaký štěstí, že nemám našlapávací pedály, no to by jsem byl teďkom v řiti." Podruhé jsem upadl při kličkování mezi obnaženýma šutrákama v pěšince, bez volných nohou by jsem zas šel na držku. Už bez problému jsem lesní pěšinkou dojel až na Velkou Klajdovku. A tam se objevily mraky dva, ja uprostřed. A bylo zle. Vytáhnul jsem blikací světýlka na kolo, protože mi už bylo jedno jestli zmoknu, domu to totiž je odtamtud jenom kousek (15 min.) Krásně jsem si sjel dolů na Vinohrady a když uz jsem byl tam, říkám si:"co se takhle nepodívat ještě někam jinam". A jel jsem dolů po Táborské do města, déšť polevoval. Dole na Táborské, tam kde bydlí Cikáni se rozdělují šaliny 13 do Julca a 8 do Líšně, při přejezdu kolejí pod velmi ostrým ůhlem a při výrazně vystouplých kolejích se mi bicykl přetočil, zadní kolo předjelo to přední a klouzal jsem dozadu po silnici vleže. Okolo sedící Rómové pod stříškou na zastávce šaliny s údivem na sebe vykřikli:" Hele, ty vole, čum!" Mohl jsem se jim ještě uklonit. Zvedl jsem kolo a jel dál. Žádný odřený kolena nebo lokty, dokonce i kolo OK. To bylo dnes potřetí, kdy by jsem s SPDčkama šel na rypák. Jel jsem dále na hlavas, kolem Čedoku nahoru a po Denisových sadech se vyškrábal nahoru k Petrovu, to byla moje dnešní city sightseeing, odtama zase začalo pršet a já se vydal směrem na Kraví Horu, po cestě začalo krápat ještě více, dospurtoval jsem šalinu štyrku a vyvezl se v dešti na ten kopec. V mírným deštíku jsem sjížděl ke GML a v tu chvíli se spustil velký velký hustý déšť, za ten krátký sešup ke škole jsem úplně promokl, ale stejně si říkám - vyčkej času jako husa. A zakotvil jsem u hlavního vchodu asi na 20 min. Tušil jsem totiž, že dnes přijede na návštěvu mámina kamarádka z Ostrave, že přijede autobusem jsem zaslechl doma. Stačilo vychytat správnej čas a bylo jasný, že mám odvoz domů od Grandu jasnej. A to by se mi promočenýmu od vody náramně hodilo.

Vakace RULEZ!

Začaly mi prázdniny, jenomže ne všechny předměty ve škole jsem stihnul před nimi, a tak musim jěště něco v září. Zejména matematiku bych si měl nacvičovat každodenně. Už jsem si vytisknul zadání příkladů a doufám, že i řešení bude mít svůj čas. Dále Mlčochovy instituce a hospodářské politiky pana Dlouhého. Verča odjela na Maltu. Kufr dorazil, mobil navždy ztracen. Já lozím po lešení. Včera měl táta další etapu oslavy svých narozenin, v poločase jsme hráli fotbal s Radimkem a se psem. Večer jsem ještě koupil pár metráků cukru pro včely a brzo ráno jsme je odvezli na chalupu. Dnešní počasí bylo rozmanité - od neúprosného horka a dusna s modrou oblohou až po chladný vítr s šedivými mračny. Takhle se to nedá. Tak snad jedno nebo druhý, ať se kurňa rozhodnou! Dále, jsem vytipovaným spolužákům z GML rozeslal sms pozývající na výlet na kole, uvidím, jak to dopadne.