Pekna zima

Vazeni pratele,

preji hezkou zimu.


Vojta

PS: Dneska ani dvoje fusky do pohorek nestacily zahrat nohy. Chtel jsem se ukazat na obrazku, ale neslo to uplne zaranzovat, treba priste.

Taiwan recap

Pro rekapitulaciu obrazkov z Taiwanu a Číny,

album taiwan
album cina
album od Mary

Z Nitry zdravi Vojta.
HKG z IFC

Zase Uhry

Domu dojezd ok, i kufry se ukazaly, sprint na bus a prevlikani kosile rozveseluje mistnaky (Cechy a Moravaky). Dalsi den s Vercou neztracime cas a vyletove se presunujeme do Budy. Treba tady Esztergom a bazilika. Letu, jako rocnimu obdobi, jsem neunikl, naopak, je tu v Bude peknych 34 C. Vlhkost nastesti nizsi. Nabirame tady Evitu a Elisu na brnensky prazdniny.

Rano v Shenzenu

"Nejzapadnejsi" cinske mesto po ranu spi. Hlavni ulice ma pres 10 km a cela vypada takhle - lemujou ju kancly. Zadna velka voda, jakou uvidite v zitrejsich evropskych zpravach nas nemyla. Leda tak dnesni vecerni sprcha v Hongkongu, kam jsme z mainland Ciny prijeli lodickou. Jo a Hkg neni Cina, na net to jde i bez lustracniho osvedceni. Je 1h v noci, oblehame tady letiste, mam vyhlidlej koutek v japonsky zahradce pod eskalatorem. Stavet stan ve vytahu snad nebudem.

Ryzove terasy

Long ji, kratky pozdrav a jdem dom.

Taipei-konec

Valime na letiste, smer Hongkong, Shenzhen. Obrazek z Tygri hory, asi 350 mnm.

Jih je tam

Dojeli jsme na nejjiznejsi bod Taiwanu. Jeste furt zijeme. Vratili jsme se uz vlakem zpet do Taipeie, je 7h rano a jdeme na volleyball. Bicykly dorazi jako balik za mirne vyssiho komfortu nez osobni nadkapacitni preprava v mistnich vlacich hned odpoledne. Ahoj.

Sun Moon Lake

Rano pod chramem. Nad 800 mnm se da i spat (je tam pod 30 stupnu). Bohuzel treba me rusila rosa, prekvapive i zima a megabubny v 5h od mnichu. Budik 4h30 jsme zaspali. Dnesni etapa slabsi, skoncili jsme ji sjezdem do 2200mnm z 2600, jmenuje se zatim pracovne "kralovska II", zrejme se taky docka mapovani, mela pres 120 km. Jsme v Alishanu.

Start kralovske etapy

Cekani na otevreni cesty do sedla 3200 mnm jsme vyplnili pohlednicove. K teto casti casem prilozime i vymapovanou trasu, nebot spat u pacifiku na plazi a ve stejny den asi na 80 km delky vystoupat nahoru udolim Taroko se jen tak nepostesti.

Vosy na bonbonu

Pokracujeme takhle. A piseme ve skupine v reditelne nejake skoly, kde nas ubytovali pres noc.

Takze den 1: Sedlame bombony.

A mistni morske obludy

Den 2: Sjezd

A vodopadky.

Den 2-3: Nocleh v chramu

Den 3: Jenom surfovani, volejbal a basketbal s mistnakama.

Taipei run

Taiwan trip timeline sofar:
2330 - prilet do Taipeie
0100 - prichod na Cendovu kolej
0130 - lehka vecere
0200 - spanek
0420 - vstavani
0500 - registrace - Cenda, Vojta, Marek 10 km a sprinter Jirka 3km.
0600 - start

Na zacatku jsme to napalili, pak to ale bylo trochu horsi. Uplne nejhorsi bylo to horko (cca 35 stupnu). Nejak jsme to nakonec dobehli: Cenda (39 minut), Vojta (45 minut), Marek (46 minut). Vyborny zpusob jak se aklimatizovat na mistni teploty.





0900 - snidane na strese koleje
0930 - jdem zpravovat kola na zitrek

zatim,
z vojtova uctu marek

Gastroturisti

Kuřecí pařátky u Jiříka a vepřový na rýži s vaječným toppingem v zálivce. A mnohem více v jediné michelinovsky ohvězdované restaurace, která má na podlaze kartony, aby neklouzala. A všichni jsou tu žlutí. Tolik z Hong Kongu. Teď už Taipei.

Jsme tady

Zdravime z Hong Kongu. Mame se dobre. Je tu teploucko. Obr. z vyhlidky nad ostrovem.

Gate opening-famous event

A takhle to dopada...

Za rejzi

Jsme ready a jedem.

Zdravime Martina z Sheremety!

Nazdar, nazdar. Nechcete s nami hrat Akalit? Moscow frrrom Prrrague.

Turecko je tady

Pisu zase o pocasi. Aby si nekdo nemyslel, ze nemuze byt v Evrope nad 30C. A bylo a docela dost. Zachytil jsem dnes tohoto jestera, kdyz vylezl ze sluje. Jestera byla dobre zivena. Prostredi ji svedci, ocasek taky komplet. Taky jsem potkal ouzovku, ale ta ani chvili nepostoji, navic se bud jenom vali v prachu a neni to tak barevny (ale zato v nem ma v hezky slapoty) nebo prede mnou plave pod vodou.

Another shortcut...

...will be needed.

Budapest à la Istanbul

Nekomu se libi, ze kdyz zacne v Budapesti jednou svitit slunko, prestane byt teplo az v listopadu. Mezitim je tu neco jako Istanbul. Sice jsem tam nebyl, ale predstavuju si, ze staci trochu tepla, par vezicek na starym baraku a narodni lidova hudba. Nechtel bych Madarsky narod urazit, ale kdyz nekomu chcete predstavit madarskou lidovou hudbu, hledejte na youtube pod hesly "Turkish folklore". Rovnez nechci urazit ani Turky, ale takova nalepka komukoliv pomuze v hledani stereotypu mistni hudby.

Dnes pisu o pocasi.

Zeleni, nezeleni, bourka to vycisti, Buda castle, Evita a Elisa

Tudy do Betlema (Istanbul je po ceste)

Marczibanyi ter, Buda, 25/05/2010

Kdyz se vam nechce brodit a ledovou masaz krup si taky odpustite, pak neni na vyber a musite se pred neprizni pocasi ukryt. Mnohem lepsi nez dratem do voka.

Marczibanyi ter szinhaz, Buda

PS:

Budapest weather, Source: windguru.cz

Dikec za Pacmana!

Google.hu and pacman 30th anniversary

Stare vzpominky se vraceji, takze diky Googlovi za Pacmana. Taky trochu diky teto hre jsem se naucil psat (a mozna i cist) kolem ctvrtyho roku zivota. Vice v uvodnich vterinach prilozenyho videa. Vazne se to da dneska hrat na google.com. Jedina chyba tehlete stranky je, ze to se mnou mluvi v jazyce podle IP adresy, ted zrovna (bohuzel) madarsky. Prepnout do anglictiny to neumim, protoze neumim madarsky. Kdyby mi google poradil (nebo nekdo jinej) jak se i po prihlaseni na google account zobrazi stranky v defaultnim jazyku (muj defaultni google jazyk je nastaven jako "english"). Blogger.com tomu alespon trochu rozumi a po prihlaseni uz me mistni jazykovou mutaci neobtezuje.

PS:
Fenomen v logu se trochu rozjel. Je to oblibena hra.

Reference:
Hindustan Times
Aktualne.cz

Play forever:
Google_Pacman

Welsh 3000s

A proc jsem Vas tady otravoval s tema letadlama? Hlavni duvod je Welsh 3000`s challenge. Jde o to projit vsechny kopce ve Walesu s vyskou nad 3000 stop, tedy pres 914 m.n.m pod 24 hodin. Treba na cesky pomery to neni nic moc vyska, ale s prihlednutim k faktu, ze narodni park Snowdonia (pojmenovana podle nejvyssiho kopce) vyrusta hned vedle oceanu z nich udela skoro neco jako Rohace na Slovensku. Kopcu (tech nad) je celkem 15. Pocasi jsme meli krasny. Vyslo to.

Na koupaku I (on the descent from Elidir Fawr), foto by Mara

Na koupaku II (Mara near Glyder Fawr)

Stacilo v onen den zajistit budik ve 3h00 rano, vyuzit pohosteni Hiking Clubu University of Manchester pro rychlou snidani a vylezt z mikrobusu asi o 40 min pozdeji pod Snowdonem. Vsechny kopce maji welssky jmena a snowdon je asi jedinej, kterej se rekne snowdon, jednoduse. Vsadil bych se, ze podle tohoto kriteria vybirali jmeno pro nejvyssi kopec, potazmo pro celej NP.

Snowdon behind, from Crib Goch, foto by Mara

Staff z Hiking Clubu organizoval 2 checkpointy po ceste. Na prvnim krasne krupava slaninka z grilu, ke ktere jsem se chtel vratit jeste z mnoha kopcu. Na druhym banany nebo cinsky nudle (neco jako vifon, ale tricetkrat levnejsi) a cokolada. Ty nudle jsem vazne nechtel, ale kdyz zbyly nejaky, co Filip nedojedl a nalitaly do nich muchy, to uz jsem vazne neodolal. Hlavne nebyly ani horky, ten hmyz vazne neni uplne blbej (dostala je ale kari omacka, ze ktery se ty muchy nemohly odlepit). Aby srdce nejelo naprazdno (hned po druhym checkpointu nas cekalo 680m prevyseni ve sklonu asi 40stupnu), jsem taky castecne po Filipove vzoru, castecne ze solidarity k nemu, dal taky jedno kafe.

Dawn at Garnedd Ugain

Dawn at northeast ridge Crib Goch scree

Snowdonia et al. from Crib Goch

Nejhezci obrazky vznikly hned po svitani. Ono totiz jak nekde lezete ve tme, tak vidite velky kulovy. Nevite, jestli na kopci pred vama nekdo sviti baterkou nebo je to snehovy pole (jak se ukazalo). Po rozedneni pada celist dolu. Najednou se oteviraj obzory a netusite, co driv (jde o obrazky). Taky se hodne meni barvy. To jak slunecni zareni probiha sirokou vrstvou atmosfery (sečně). A mozna tomu pomohl i nejakej ten sopecnej popilek. Nejdrive bylo krasne cerveno, pak oranzovo, zluto a den. Kdyz je den, uz je mozne rozlisit i ostatni barvy nez jenom tu jednu dominantni.

Po rozedneni taky cihala nejtechnictejsi pasaz v podobe dvojlistku Garnedd Ugain a Crib Goch (obdoba Trech Kop z Rohacu). Merila jenom par set metru a nic extra to nebylo. Schazet zpatky do udoli bylo mnohem obtiznejsi. Muselo se hledat kudy dolu, vyhybat se sterkovym polim, bazinkam a potuckum. Neco jako verejne Tatranske pesinky tu nehledejte. Na druhou stranu Vas tady nikdo nebude buzerovat, kdyz si pujdete vlastni cestou tak jak potrebujete.

Druha pasaz je uz hodne po hrebenech. Jedina neprijemna vec je stoupani sterkovym polem. Cas se posouva do doby obvykle pro navstevu kopcu a muzete potkat dalsi chodce. Dalsi jedina neprijemna vec muze byt sestup sterkovou rekou (hlavne kdyz je uzka a je v ni hodne lidi) ve smeru na posledni sedlo druhe etapy (mezi Glyder Fachem a Tryfanem). Z druhyho kopce jsme se vazne divili, co skaredyho jsme sli dolu.

Glyder Fach scree to Bwlch Tryfan

Posledni etapa, asi 15 km po hrebenech, a sedm kopcu. Zacina tim 680 m vystupem na Pen Yr Ole Wen. Zacina foukat, slunce se schovava, prilezou mraky. A po tretim kopci etapy (Yr Elen) taky tma. Pak jsme sli, sli a sli ty dalsi ctyri kopce potme. A kdyz zacinalo jemne prset, vybrali jsme zkratku. Neco jako zkratku. Jak nejsou cesticky, tak clovek nikdy nevi, neni s cim srovnavat. Potrebovali jsme dolu kolem jezirka. Zdalo se mi, ze ho vidim (sel jsem bez svetla a rozlisoval jsem jemne tony cerne), byla tam dole v dali takova temna skvrna. Mapa jezirko taky videla. Tabitha naladila buzolu a nasadila Sixtena (pozn.red. strategie postupu v terenu, rovnou za nosem~buzolou, podle svetoznameho orientacniho bezce, ktery timto zbusobem prisel zrejme o zlatou). Tak radikalni jsem nebyl a sel jsem jenom z kopce po necem, co bylo svetly a vypadalo jako stezka. Byla to vyschla struzka, ktera vedla k jezirku. Po par minutach chuze jsem se bavil tim, jak se tri bludicky bokem vzadu spousteji strmym snehovym polem mezi skalama. Vleze jsem jim zacal svitit a oni za chvili prisli. Takovych potucku tam bylo bohuzel vice a naucil jsem se nove slovicko: boggie (=mocal). K velke temne skvrne jsme dosli, byla jeste ve svahu a nasikmo takze zadna kaluz, ale vresoviste. Od toho (vresoviste) mi krasne vonely ponozky. Prset prestalo, nasli jsme tu kaluz a od ni i cestu dolu. Asi za hodinu chuze po ty ceste, v 1h00 v noci uz bylo po vsem.

Third part team members, Tabitha, Mara and Filip

Midnight navigation discussion, somewhere between Foel Fras and Llyn Anafon
or setting a new FB status?, foto by Mara

Thanks to all team members, especially to University of Manchester Hiking Club for invitation.

Other related blog to this event. Hiking club albums.

Vice foto tady.
More pics here.

PS: Doplnil jsem poznamku o autorovi nekterych obrazku. Nektery delal Mara. Ty kde jsem ja. Proto jsem se ho ani neptal na autorsky prava, ale ted mi to nedalo (mam dnes odevzdat project outline, tak co jinyho mam delat, nez neco jinyho) V

British weather

As spoiled by the volcano.

Bez mracku

Ted uz ladujeme English breakfast. Ranni teplota 0, max ocekavana denni 15. Prezdivka mesta: gunchester.

Lets go Manchester

V Praze je hezky

Aneb pozdrav z Petrina.