Ňju femili memba

Jednou na podzim, když jsme ještě lozili po lešení, se k nám nachomýtnulo takový malý černý, hodně uřvaný kotě. Mělo hlad a rýmu. A protože začínala zrovna zima, naše hodná maminka, kterou jsme vylákali ven mu poskytla základní potravu, čímž si kotě moc dobře rozmyslelo, že už nikam nepůjde, posléze požádalo i o azyl. Rozhodnutí znělo kladně a malá číča bydlela dva týdny v karanténě na půdě. Párkrát se přitom byla podívat i u nás dole na ostatní tvory, ale velkej kocór na něho prskal a psa jímala Hrůza, takže zas tak snadný to neměl.

Teďka už plení všechny misky (pracovní mód "FUTTER"), ať už patří psovi nebo kocórovi. Na rozdíl od jeho hmotnosti, která je v porovnání s jeho ostatníma spolubydlema úplně nicotná, tak bordel, kterej ten malej šmejd nadělá je asi tak devětkrát větší!

Smrad jeden, vyhedává jak jenom dělat bugr úplně se vším (mód "SEEK&DESTROY +NoisyNoisy"), najde jablko na stole, shodí ho a hraje fotbal, najde propisku, shodí a spouští mód "úředníček", hledá šňůrky, kytky, papírky, skleničky, misky a dokonce i kastróly! Už se těším až ten bordel nasere aji psa a ten si na něho došlápne, zatím mu teda pes jenom uvolnil oblíbenej rožek na ležení, snad teda dostane aji trochu rozumu. Protože možná kvůli Vánočnímu stromku nás ten bezejmenej de(b/v)il donutí i konvertovat!

Kácení stromu: alternativa II

Tady představuju jednu z možností, jak vytáhnout strom ze země i s kořenama, bez použití těžké techniky. 43 let stará jabloň u babičky a dědy na dvoře v Loukově, se docela držela, ale pak povolila a její kmen šel k zemi.

Největší hokna nebyla řezání ani sekání, ale archeologické odkrývání a hledání kořenů pod povrchem země, průměr díry 1,7m, hloubka 0,5m.

Lezení

Konečně už taky vím, jak vypadá lezecká stěna. Veruša s jejíma spolubydlícíma mě včera učily, jak se váže uzel, jak vypadá lano, jak se cvaká.

S chutí do toho...

...a půl je hotovo, jó, kdyby jenom todleto furt platilo. Přidáváme k tomu různé akrobatické kousky na lešení, občas boule na hlavě. Dráty od včech elektrických spotřebičů se neskutečně zamotávaj do sebe a když by jste je chtěli takhle zapeklitě zaplést, určitě se Vám to jenom tak nepovede. Tešíme se, až lešení nadobro strhnem, nic víc.

 

Včely u pana MUDr.Ce

Takhle upravuje táta včelí úly na zimu. Dno úlu, jindy prodyšné, zakrývá papírem ze starýho kalendáře, aby včelky měly teplo. Léčivo se podává formou kapek na doutnající papírek, hořící ho šoupnete dovnitř a ucpete všechny díry, necháte je podusit a nezbývá než dófat - snad úl nezfajruje a snad budó zdravý.

Absurdita dnesniho dne

Rano jsem zjistil, ze perinu jsem mel kratkou nejen proto, ze jsou povlaky ctvercovy, ale taky proto, ze jsem v ni nespal napodelno. Stejne jsem ale vstaval brzo a moc ji nevyuzil. Svitani z vlaku cestou podel Labe je moc pekny, vubec jsem netusil jaky jsou na S Cech kopce. Po vystupu na neznacenym rozestavenym nadrazi v rekonstrukci jsem se doptal na nejkratsi cestu na trolejbus, kterej jede smer Baumax. Jel jsem tam totiz pro svetla stejnyho designu, jako uz nam doma v Brne visi na chodbe, jenomze z cele ČR je meli uz jenom tady a jako celorepublikovy retezec neumi zbozi ani premistit do jine pobocky, ani poslat postou. A tak jsem jim za odmenu vykoupil cely jejich zasoby.
Cestou zpet na nadrazi jsem dobehl na zpozdeny vlak, ktery bych stejne nestihnul, ale uz jsem videl jenom ujizdejici naraznik. Musel jsem 75min cekat na dalsi. Alespon jsem si prohlidl namesti, na kterym byla umistena serie historickych fotek a srovnal to s dnesni realitou. Dlazdeni na namesti bylo novy, meli taky novou cestu, za poslednich 100 let minimalne z poloviny vymenili domy na namesti. Nektere, jako napr. byvaly Stadt Hotel London, jenom predelali - bohuzel tak, ze by asi nikdo nepoznal z jakeho je to kontinentu, natoz pak statu nebo mesta, proste fuj! Kdybych mel fotoaparat a povesil to na blog, asi by vam puknul monitor. Mate stesti.
Po prijezdu do Phy obed a slofik, probudili me az lidi, ze mame slavnostne zahajit Jednota 3rd floor hajzl opening party II. Hned potom jsem opozdene spechal na valecnou poradu se skupinovym domacim ukolem na International Trade. Sice jsem kamarady jeste zastihl, ale moc jsem jim nebyl platnej, dneska jsem se tam pekne vozil jako freerider. Po 90 minutach hloubani a hledani dat na netu ( btw. na ceskym statistickym urade povazuji za jeden ze ctyr zakladnich prumyslovych ukazatelu index produktivity, celkovy vystup prumyslu se ale nejspis nikde nedovite) jsem se (opet opozdene, kvuli spatne nastavenym hodinam na skolnich pocitacich o celou pulhodinu) dostavil na prednasku Intro to Macro emeritniho profesora z Cornell Univ - George J. Stallera (kterou si muze bez problemu zapsat ten, co uz ma Macro I a II). Potom na kolej a ohrivani gulase a pridavani dalsich surovin - syru, chleba, cibule a madarske csipos pasty, zalito lahvovou plzni. Ted pisu a pujdu spat.
Tento prispevek vznikl z puvodniho dopisu Verushce na dobrou noc.

Na houbách

Get Your Own! | View Slideshow

Kacur & botky

Někdy se děti baví samy. Vymýšlí si svoje činnosti. Například Líza, pokud zrovna nemá hlad (tj. podle Verushy :pokud něco nedlábí), umí sama číst knížky, sama jezdí s kočárem a sama zkouší který boty nejlíp padnou. Dobře si tyhle boty prohlídněte, jo! Tyhle vyhrály "TopTen Kocour v botách parádu"! Jsou totiž moje. Dlouho mi trvalo než jsem je takhle rozchodil, aby se i Líze líbily a přitom aby zůstaly pěkné i vzhledově.

Creative painting

Při bába-sittingu v Budapesti, když se obě příšery začínají nudit, zvyšuje se pravděpodobnost, že začnou z toho být nešťastné a třeba, nedej bože, začnou brečet! V takovou chvíli je zapotřebí vysoké míry kreativity. Evita (na snímku) dostala indiánské brýle, já dostal maorské tetovačky (takové čáry po xichtě) a Verušu jsme dekorovali knírem, za který by se nemusela stydět ani žádná Sándorova busta z vojenského muzea odvedle. Keď je taká sranda, je už jedno jestli maluje Evita kolem sebe, Líza prstama anebo Verusha po Evitině tváři (na snímku).

Noční Prahou

Procházka s Veronikou po Praze byla úžasná, tím spíše proto, že mi tím začaly letní prázdniny II/2006. Prokrujzovali jsme oblíbená forgotten plcs a zapadli do favorite pizzeria, bohužel i kvůli vysoké sledovanosti fotbalového utkání CZ-SK až na druhý pokus - v pobočce Kmotra smíchov.

Kdy budou ty štěňata?

Dneska jsme byli za Kroměříží v Kotojedech. V tamním areálu probíhal zaráz svod mladých hovawartů, bonitace (povolení plodit potomky s PP) rovněž hovíků a výstava uštěkaných bobrmanů, soutěž ve střelbě z westernových zbraní a za kopcem řádily motocyklový endura. Z jednoho testu povahy -reakce na střelbu z kapslové pistole- mohlo klidně i sejít. Wincestrovky jdou slyset mnohem mnohem vice. No, Benuška teoreticky už může mít štěňátka, nějak ju tam ségra protlačila. Křivý uši, křivý nohy a kdyby se na ňu dívali ještě chvilku, možná by se i zhroutila sama do sebe. Volají teď na mě abych šel jest, jinak že se na to vyserou. Za 55min odjíždíme s Verčou do Budapešti.

I.E.:2

Na tohle jsem už dlouho čekal. Na některý zku.., tedy zkoušky se můžete učit celý měsíce a nemusí to mít ani pěknej výsledek. Není nad to 10. odpoledne začít psát práci, 11. ji vytisknout a odjet do Prahy, 12. dopoledne přečíst knihu, udělat si pár výpisků a odpoledne jít na zkoušku.

Pan Mlčoch smutně seděl v opuštěné kanceláři 507. Přesně jak jsme se domluvili po mailu na nadlimitní zkoušení, kdy všechny volná místa na zkoušku v Tajemníkovi byla již obsazena, jsem musel předem odevzdat práci. Ta moje byla na téma "Vlastnická práva na vzdělanostní kapitál a vzdělání jako veřejný statek". Ve 14H45 jsem ji tedy odevzdal a opět odešel. V 15H00 jsem k němu vstoupil znovu. Vybral mi otázku co tu prý dnes ještě nebyla:"institucionální pohled na českou transformaci." Měl jsem chvíli na přípravu, ale neměl jsem čisté papíry, pan Mlčoch mi navrhl psát zezadu na svoje poznámky co jsem tam měl. Matně jsem si vzpomínal, jojo, tohle byla určitě ta poslední kapitola v knize, co tam jenom mohlo být? Něco jak v Koubové transformaci, různý cesty tvorby nových institucí, jenomže jaký? Zatímco já jsem vzpomínal, on při čtení mé práce několikrát výrazně zafuněl. Když jsem napsal 5 odrážek, řekl mi, že mi práci uznává a začal se se mnou o ní bavit, nejprve jako na co je vzdělání, potom jsme srovnávali počet rozdaných diplomů a úroveň vzdělání, probírali etické a morální problémy rychlého ekonomického vývoje, demografii Číny a jejich problémy, vliv HDP per cap. na pocit subjektivně vnímaného štěstí (btw. podle výzkumu, na kterém se podílí, lidé v Evropě sice mají více peněz, jejich pocit štěstí se ale za posledních 30 let výrazně nemění, přesto pořád všichni chodí naplno do práce). Potom se mě zeptal co jsem si připravil, řekl jsem mu těch 5 značně okleštěných odrážek během 1 minuty, něco jsem mu ještě zodpověděl, řekl mi ať si za domácí úkol tu kapitolu přečtu ještě jednou a dal mi za "velmi dobře". Za 30 minut bylo po všem.

Zametáme

Dnes ráno z Verčinýho bytu odjížděl Honza Duben do Taj-Peje, brzo ráno jsme se rozloučili. Honza přispívat na blog IESabroad i s ostatníma spolužákama z IES, kteří jsou v zahraničí, jeho odkaz je i na liště "blogy kamarádů". A my jsme spali ještě dál.

Za svítání jsem si zopakoval klíčový pojmy a definice. A vyplatilo se - Na zkoušce z Matematiky II u Dr.Zeleného jsem za ně dostal 5+5 bodů. Za formulaci věty také 5 bodíků. U vět a důkazů k nim to už nebylo tak žhavý, to jsem dostal 9z15 za vlastnosti a důkaz otevřených množin a 3z20 za větu a důkaz implicitní funkce. Pořád ale chybělo 8 bodů do zaslíbenýho pass levelu, kterej je 35. Potom jsem losoval příklad na 3 implikace za 10, bohužel jsem ho poprvé vyřešil bez ohledu na zadání, kde byly další doplňující informace. Hodný pan Z. mě nechal předělat ještě i podle zadání. Jenomže to už jsem tam seděl od 10H00, ráno bez snídaně, bez vody a při předělávce s časovým limitem do 14H30 jsem mu tam nasypal spoustu děravých myšlenek. Takže by to bylo pod 8z10 bodů. Písemka za 38. Takže prd - něco stejně pořád chybělo. Přijdu zase za rok. Chtěl bych moc poděkovat Markovi, za to, že se mnou v letním semestru počítal příklady, spolubydlícímu Kamilovi, že zase rátal moje důkazy. No a taky Čendovi, protože poslední týden mě tlačil do počítání a do vět. Zejména klíčový pojmy a definice jsem dal na plnej počet díky němu. No a taky moc děkuju Verushi, že se o mě poslední dva týdny při učení príma starala a vařila abych měl co jíst. Moc dík všem.

Verčin časově omezený blog stahuju z nabídky, prohlédnout si ho ale stále můžete z tohoto příspěvku na Verusha na Maltě

Vodácký deník

DEN 1, Pondeli 07/08/2006

Dnes rano jsem jeste narychlo prolitnul scitani novel zakonu a prichystal si ten dokument tak, aby jsem uz jenom natupal cisla od dalsich zakonu.

Ranni pohled od stolu

Venku huste prselo a moc se mi ven nechtelo. Napakoval jsem jeste jidlo, zapnul do lodniho vaku a vyrazil smer ulice Veveri pro vakcinu proti priusnicim, ktery se v Brne rozmohly. Serum doslo, pokracoval jsem stale v desti odevzdat stvrzenku z posty na VUT. Ted uz hura na nejaky vlak. Stacilo cekat 90min, behem kterych jsem jeste stihl zaplombovat telefon kvuli zaruce a hledal jsem nejake spojence na skupinovou slevu. Kdyz vsechny skupinky jely jinam, rozhodl jsem se koupit si svou solo vlastni. U prepazky me prekvapilo, ze mam propadlou zakaznickou kartu, bez ktere by jizdne bylo neumerne vysoke. Chtel jsem tedy novou Kartu Z na dalsi rok a nestacil jsem se divit jake zmeny mi CD nachystala. Novinkou jsou trilete Karty Z, ktere maji ulehcit jejich neustale obnovovani, podle mne pekna blbost, zvlaste kdyz jsou z papiru a lidi si kazdej den musi kupovat novy jizdenky. Doufam, ze je co nevidet zavedou jako elektronicky penezenky, ktery budou ukazovat jenom pruvodcimu ve vlaku. Nehlede na to, ze ty papirovy na tri roky stoji trikrat tolik co na jeden - to je riziko napr. pro ztratu, co? Tuhle jsem proto od prepazky odmitl a sel jsem vznest stiznost na CD centrum, kde mi bajecne poradili. Jejich Junior pas Leto dela s jizdnym divy. Ted uz stacilo jen pockat na vlak. Pri cekani jsem jeste jednou navstivil chlapika v CD centru, s prosbou vyhledat vlakovy spojeni pro dva Taiwance, co jeli do Blanska do Moravskyho Krasu. Pekne jim to vytisknul, byl moc hodnej.

Vyhledane vlakove spojeni

Ve vlaku jsem zjistil, ze nemam telefonni cislo ani na Veroniku, ani na zadnyho z vodaku, s kteryma zitra pojedu.

Destivy pohled z vlaku

Jel jsem na Havl. Brod k Honzovi, spoluzakovi z IES, s kterym jsem chtel dalsi den pokracovat do Vyssiho Brodu, startovaciho mesta vodaku pro sjezd Vltavy. Pri presunu na autobusovy nadrazi Havl. Brod jsem pekne zmokl a pri cekani na bus do Krasne Hory, odkud je to k Honzovi na Hlavnov uz jenom pres pole, jsem mokl taky. Nakonec jsem smolil sms Honzovi, ze bus dorazi pozdeji, nez jsme se spolu domluvili a kdyz jsem se pri psani jen mimochodem zeptal spolucestujicich co je tohle za zastavku, musel jsem samozrejme uz vystoupit. Dest nepolevoval a podle Honzovyho obleceni jeste k tomu melo zacit mrznout. V oblikani do deste jsem naopak zvolil pristup "zebrinovy vuz". Gul'a preleti, vel'a skody nenarobi. I se psem Matejem jsme stastne dosli k nim domu, kde nas cekala vyborna karamelova babovka od Honzovy sestry Anicky a roztopeny kamna. Anicka vetsinu dne cvicila na piano, protoze se ji blizi zacatek skolniho roku na hudebni konzervatori Kromeriz, kde studuje zpev a klavir a kde ji zadali tyhle domaci ulohy. Prima se to poslouchalo a ja s Honzou jsme stravili odpoledne i vecer u kultovni pocitacove hry Heroes II, o pulnoci jsme vse ukoncili krvavou bratrovrazednou bitvou tazenim proti sobe. Vecer me jeste znepokojil telefonat od Miry z Budejc, ze upousti Lipno a ma i nadale prset, vodaky treba zamknout doma.

DEN 2, Utery 08/08/2006
Dnes jsem se probudil diky psovi Matyskovi, kterej moc chtel, abych ho hladil. K snidani vyborna babovka a vcelku stylove i utopenec. Potom, podle domluvy, pro nas prisla Honzova babicka, aby nas s dedou svezli do Brodu na stop. Rano stale prselo a babicka Honzovi nekolikrat pripomnela neco o blaznech a magorech. Na namesti jsme navstivili bankomat Komercni Banky, kterej byl, jak se pri vsi smule bohuzel ukazalo pozdeji, mimo provoz. Telefonem zjistujem situaci ve Vyssim Brode, pry jeste prsi, odpousti se voda z Lipna, je trochu vic vody, ale lode stale mohou vyjizdet. Zpravu hned predavame ostatnim ucastnikum zajezdu, ted je to jasny, urcite JEDEM! K stopovani jsme se postavili na Honzovo osvedceny misto za benzinovou pumpou na Humpolecky silnici. Celou dobu a chvilemi i dost nehorazne prselo. Pri stopovani je blby, kdyz uz zacnete rozpoznavat auta i ridice, kteri jezdi asi furt dokola. V pravidelnych pulhodinovych intervalech napr. projizdel nakladak z kafilerie, kterej desne smrdel. Dale jezdilo nekolik triclenych tymu opravaru v bilych dodavkach s zebrikem na strese, tisnicich se v zamlzene kabine. Z dobreho rozmaru jsme mavali i jim. Po ctvrtym zavanuti puchu jak vod ropuchu jsme byli uz solidne promoceni, ani z bonusovych 10 aut nikdo nezastavil, sli jsme na vlak. Honza si trhl peknou ostudu, protoze jediny auto, co u nas pribrzdilo byla jeho babicka s dedou, kteri mezitim objeli Penny i Lidla a jeste stihli doma v Brode zalit kvitka. Dale potkal jeste nekolik znamych, coz pusobi velice trapne, zejmena kdyz mate na hrudi ceduli Pelhrimov, jste promoceni a jdete na vlakove nadrazi. Junior pas leto opet delal divy a za par korun nas nechal cestovat az do vysnene destinace. Pred vlakem jsme jeste zasli na polevku do hospody "na tocne", kde jsme provedli zakladni osuseni, ja se prevliknul do uplne suchych veci a dokonce jsem od pani vrchni dostal upomenuti, ze bych se mel prevlikat na zachode. Venku stale prselo a tak snad i kvuli tomu se od vedlejsiho stolu ozyvaly nejake zvesti o pocasicku. V Jihlave maji ponekud nestandardni nadrazi, ale maji dokonce i trolejbusy! Potom jsme prisedli do kupe ke starsi pani, ktera se s nama hned zacala bavit. Mela asi 75let, byla nejakou "woodcrafterkou" a povidala, kde se nejlip spi v lese, kde je nejlepsi voda na plavani, jak se spi ve vlaku, atd. Jeste jsem nepotkal zadnyho penzistu, kterej by mel v kupe otevreny okno i za jizdy. Jeji rady jsme hned zuzitkovali a spali jsme v kupe 2hodiny az do Budejc. Tam jsme meli 1hod. cas na prestup, sli jsme si sehnat neco k piti ven. Hned naproti nadrazi byl i obchudek i automat KB, byli jsme zachraneni! Po ukojeni zakladnich potreb - piti a nabiti mobilniho kreditu jsme vysli explorovat City. Honza se moc radoval z odblokovanyho tel. seznamu a po par krocich jsem po nem chtel zpatky flasku. On ji ale nemel a rika mi,:"vim presne, kde zustala." Ja se na to ptam:"a tu srajtoflu mas?" - "Ty vole, v batohu taky ne!" byla odpoved. A problem byl na svete. Jistou nadeji skryva kamera mirici na onen bankomat, jejiz zaznam si zitra prohlednou prislusnici PCR. Honza si hned zablokoval kartu a zavolal policajtum. Ti ho privolali na sluzebnu, ta vypadala jako polovicni vezeni, ja na nej cekal v jejich utrobach. Hlaseni, ohledani mista cinu, sepsani protokolu, to sebralo 3h a obe vyhledane vlakove spojeni. Po tom vsem jsme v pohode jeli temer sami v druhym patre vagonu. No a po vystupu ve Vyssim Brode, stanice klaster, nabrali jsme smer kemp, po ceste pres most potkali souputniky z koleje Jednota. Postavili jsme stan, pouzili zarizeni placeneho kempu, po ustni hygiene se nacpali klobasama, pochodujicim syrem a chlebem, ktery Honza Kral, lamal a daval svym kamaradum a rekl:"Vezmete a jeste s toho vsichni, at se, nazerete a zapamatujete si, ze je to ode mne, protoze po zbytek vyletu budu muset z ruky zobat ja Vam," a "V Ceskych Budejovicich by chtel zit kazdy, krome me tedy, po dnesku."

DEN 3, Streda 09/08/2006
Rano jsme byli v kempu probuzeni okolnimi vodaky, kupodivu temi, kteri vecer delali ten nejvetsi bugr az pozde do noci, krome diesel masiny, ktera i v noci posunovala vagony s drevem, byli jen oni hlucnejsi nez hraz Lipna II, Vyssi Brod. Ted nafukovali povetsinou rafty.

Spakovani vodaci, zleva Honza, Mira, Misa

My jsme se spakovali a pesky vyrazili smer pujcovna lodi INGE. Vzali jsme si zelene kanojky c.720, druha posadka c.740. Az na kapitana Honzu, mistra CR v raftingu nekdy z let 2002-3, jsme si vzali vesty. Muj lodni pytel se osvedcil, protoze do zbylych 4 barelu se kluci natlacili jenom taktak, na stany byly kratke, proto musel byt kazdy stan ve svem extra, polozeny nastorc a obsypan proviantem. Nektere batohy byly sirsi nez hrdlo, taky musely byt vyprazdneny a nasledne obsypany jakoby jejich vnitrkem. Jeste si kazdy vybral svoje padlo z garaze a uz jsme mohli nastupovat. Protoze jsem v kanojce jeste nesedel, bylo prvni vypluti ponekud vratke, naklad polozen vysoko a lod se jen nejiste probijela vlnkama. Honza me na zacatku zacal, pri cekani na druhou posadku, instruovat o vode, o (h)ruznych zaberech a o ulohach hacka a zadaka, sedel jsem v predu, pochopitelne. Stale pri cekani na kluky jsme vyzkouseli prvni "vracak" smerem do startovaci rampy Inge a vyzkouseli jak vypada chybny naklon. Bylo to takove predstaveni pro lacne divaky s kamerou na mostku. Hned jsme si overili, ze pytel i barely plavou, ze plavou i Honzovy pantofle a ze lod s vodou je zatracene tezka. Mezitim dorazili na instruktaz taky Mira s Misou, asi se taky chteli nechat poucit. Po par minutach se objevil prvni jez, nejdrive jsme prirazili k brehu a sli ho omrknout. Jeli jsme ho dirou pro rafty, bagaz jsme polozili o poznani nize a ja se drzel lemu na spricdeku zubynehty, taky jsem za to dostal mirne vyhubovano. Pri cekani na chlapce jsme vyhoubickovali vodu, ktera do lodi naskocila z jazyku pod jezem a pokracovali jsme dale. Nevzpominam si uz jaka byla reka, ale vim, ze studena urcite ne a spousta lidi jak na WenceslaW square. Dojeli jsme k jezu Herbertov, zase jsme sli omrknout ze brehu, domluvili se kudy to pojedem. Bohuzel jsme se nepodivali na lavku, ale na vlnky. Ona ta lavka nebyla z vody videt a jak jsme byli pekne rozjeti, museli jsme se srovnavat, aby jsme to nevzali rovnou pres rantl. Krasne jsme to vzali mirne zleva a pak uz nas proud pekne svizne unasel, nejblizsi mozne zastaveni z proudu bylo 400m dole, tam jsme cekali na kluky. Rozhodl jsem se na ne podivat, bezel jsem tedy po brehu nahoru. Potkal jsem je asi 60m pod jezem, kde privazovali lodku ke stromku a vydavali se nahoru pro svoje becky, ktery jim vytahli z proudu okolni divaci. Alespon kluci zjistili teplotu vody. Rikali, ze se dostali bokem na sutr a proud je prevalil jako malinu. Cestou pesky jsem nasel prasklou laminatovou kanoi, nejspise po podobnym stretu s sutrem. A vubec se pod jezem dalo nasbirat spousta veci, meli jsme uz v lodce cizi pantofli a PET lahve, ktery jako bojky vyznacovali nasi streku na vode. Po rece dolu jsme s Honzou, prezdivanym Cenda, protoze Honzu je moc, vymetali vsechny zatociny a objizdeli ostruvky tou mene lidovou stranou. Tak jsme dorazili do Rozmberka, kde Cenda recesisticky nekolikrat sjel ve vsi odene parade opustenou skluzavku do vody, u mola hospody na levym brehu. Jeste na dohled od hradu Rozmberk byl dalsi jezik, u kteryho nas vyfotil anonymni vodak z Brna a jestli nam fotky opravdu posle na mail, jak jsme se domluvili pri obede v kempu na pravym brehu za zatackou, budeme mu moc vdecni.

Opustene sesly pri vodackem obede

Nase jsou ty vlevo, AN fotograf jel na te vpravo

Rejdar Mirek

Myslim, ze odtamtud jsem povysil a odjel jako zadak, Misa taktez. Dalsi legrace prisla az u papiren Vetrni, kde je krasnej dlouhej sesup na jezu. I kdyz tovarna vypadala zchatrale, mela rozbity vokna a hucela, pusobilo tohle prumyslovy monstrum oproti zelene vegetaci zajimave. Par minut pod ni byl dalsi jez "U Papousci skaly", po skouknuti vypadal sesup mohutne a vypadalo to, ze je obtiznej, protoze smeroval proud na sutraky. Jeli jsme opet mirne vlevo, nabrali jsme par litru vody a hned jsme si ji sli vylit ke brehu, protoze volne pochodujici voda v lodi dela podobny divy se stabilitou jako junior pas leto s cenou jizdnyho. Ze brehu jsme chvili sledovali dalsi lode, byli jsme uz dost utahani, potom jsme se optali typka, instruktora z budky cestovky s adrenalinovyma vyletama, jestli u nich muzem rozbalit stany. Pry za jednoho tocaka v pohode. Rafty to sjizdely jako velky bubliny a povetsinou nemecky posadky kriceli radosti, ze se jim dala lod konecne do pohybu. S Cendou jsme vyrazili v plavkach na opakovany sjezd. Nejdrive jsme jeli Veckem v uzlabi, ale dole byl tak velkej skok, ze jsem se na spici zapichnul tak hluboko, ze to po dobrym uz neslo. Podruhe jsme to uzlabicko jeli hladsi cestou, s tim uz nebyl problem, i kdyz po kazde jsme par litru nabrali. Nas Meisterstuck prisel se sjetim slajsny na reverz, malokomu se to podari sjet tak hladce a jeste tak rychle potom prirazit ke brehu. Problem byl az s uz naucenym nastupovanim, kdy jsme lod nesli celem vzad nez nam bylo predtim zvykem, docela nas to pobavilo, kdyz jsme si sedali obracene. Potom Misa s Mirou uvarili Gulyas a vyrazili jsme explorovat Cesky Krumlov.

Pohled shora na jez

Nocni Krumlov (proto neni nic videt)

Kdyz jsme se bez placeni nasomrovali, diky Cendovi, do zamecke zahrady, u jezirka s lekninama jsme, nekteri zmozene vleze, vyslechli pohadku z repertoaru mistniho open-air divadla s otacivym hledistem. Nejaka maminka tam cetla dnesni program divadla synkovi, jak nejakej Rudovous, vladce jezera, zacaruje labute a Princ je potom vyleci.

no comment

Cenda s Misou

Interier hospody

Mira - pivni typek

Potom jsme se presunuli pres zamek do doporucovane hospody "Travellers Hostel", kde jsme hodili skopek, potom jsme ke stolu prizvali cestujici Skoty-jako vzdy patrioty- Richarda & Julii, kteri krizuji Evropou hromadnymi dopravnimi prostredky. R nam koupil pivo a dozvedeli jsme se, ze studuje na rapera, my si pak koupili dalsi a dalsi. V te hospode byla prevaha cizincu, povetsinou z Australie a Taiwanu. Diky Cendovi s Misou jsme pozde v noci po dlouhodlouhe ceste dosli do stanu. Z cesty si, pry stejne jako Mira, pamatuji jenom mostek z centra Krumlova a dlouhou silnici a uz nic.

DEN 4, Ctvrtek 10/08/2006

Rano bylo jeste horsi nez vecer, s obtizema jsem posbiral sotva svoje veci, stan i lod me nachystali hodni kluci. Kuci diky! Vyrazili jsme po vode vstric snidani v Krumlove. Cestou byl jez za campem Nove Spoli, tam jsme nemeli dost odvahy pro preskok a prenaseli jsme po brehu. Pritom jsme uplnou nahodou potkali kamaradku z koleji Helenku i se psem, pri ceste z obchodu, pod kterym jsem pozdeji krmil svoje jatyrka Kofolou a bananem. Potom jsem se hodil do plavek a pripravil tak na krumlovskou kaskadu. Prvni byl na rade sirokej sjezd pod barakama, kde blbli na vlnkach kajakari, trochu jsme nabrali a sli jsme k vrbe vyhoubickovat na objem uzivatelsky prijatelny. Dalsi, divacky vdecnejsi byl lehky sesup dlouhym korytkem. Pak uz byl ten nejvetsi na nasi ceste-Jeleni lavka, radne obsypany turisty na zabradli na nabrezi i mostku i v prilehlych hospudkach a vodaky zase na stavidlech a pod jezem, jak bud vylivali vodu anebo lezli zpatky nahoru. Jako zazrakem jsme mohutne kvantum nabrane vody ustali a zajeli jsme napravo na lodmi obsypanou piskovou plazicku, kde jsme vylili vodu. Kluci se tam vysypali, takze ted vedli 2:1. Na vyprazdnene lodi jsme jeli ve trech na dalsi sjezd. Proud pod lavkou byl tak silnej, ze sme radsi zcasti vylezli a tahali lod pres sutraky pod vodou pesky. Cenda parkrat obetave padl do vody, jen aby mu nesklouzly pantofle z nohy dolu. Dvakrat se nam sjezd ve trech nezdaril, nas ponor byl proste mega a i kdyz jsme to ustali, lod se pomalu potopila. Podobny osud stihnul i vcelku bezpadelni sestihlave sprezeni dvou kanoi, kdyz oba hacci se I s lodma ztratili ve vode, oproti nam ale pusobili znacne majestatne jako dva lvi chrlici vodu. Jejich plavidla mela stabilitu, akorat se potopili, cast posadky jeste stihla preskocit na mene potopenou lod, ale to uz bylo od nich vse. Dalsi napriklad vtipne padlovali, sedic na neviditelne lodi, kdesi pul metru pod hladinou. Jeste zkouska posadky Cenda-Mira davala posledni sanci na vylepseni pomeru uspesne projetych zelenych kanoi, jejiz statistiku zavedl skautujici Misa na lavce, bohuzel ji ale nevylepsili a skoncila pomerem 8/10. Ja mezitim chytal pod jezem plovouci objekty. Nas kultovni plonkovni banan, pouzivanej jako zatez na zadi asi pri ctvrtym sjezdu nasi kanoe zmizel nadobro, predtim jsme ho vzdycky chytli. Pri pomahani vylevani vody z nejake cizi laminatove kanoe na ni praskl sev nam pod rukama, byla ted na dva kusy, vrsek a spodek, posadka vzdechla :"Ach jo!", sedli do ni, posadili obe casti na sebe a odjeli pryc. Rafty sjely bez problemu, mensi Palavy obcas katapultovaly lehci hacky mimo oblast lodi. Cestou do Zlate Koruny nas jeste pobavila vtipna reklama na sprchove kouty instalovana na moste za Krumlovem. Na opustenem miste na levym brehu jsme dali obidek. Pak se reka kroutila a my jsme s Cendou nevynechali jedinou moznost, jak si zpestrit cestu. Cesali jsme se pod vrbama, projizdeli zkratky, nekolikrat jsme zustali viset na kamenitym sjezdu daleko od mainstreamu. Jednou jsme vjeli do zatocinky a nevedeli jsme, jestli nebude lepsi vytahnout lod zpet. Sirka prujezdu na lod a vrbove halouzky nad vodou s nama rozhodne nepocitaly. Nejvetsi prekazkou byl spadly kminek stromu, sel ale prekonat suchou nohou. Po vyjeti z toho tunelu, prezdivany Orinoko, nam kluci temer zmizeli z dohledu a meli jsme pak co delat, aby jsme je dohnali. Potom prisel neprijemne zalomeny jez, ale prijemne zpestreni plavby, tesne pred Zlatou Korunou, plavky a nasledne vylivani nakupeneho kvanta vody to vyresily. Dale jsme se prevlikli a doplnili zasoby v neutulnem turistickem campu ZK. Nadobro jsme zakotvili asi o kilometr nize v trampsky uhrabanym placku na pravym brehu. Kluci meli trochu problem proti zabavne (cestou dolu, podotykam) zrychlenym perejkam. Nastesti podel levyho brehu bylo mrtvy rameno, ktery po preneseni kamenne hrazky a traverzu pres reku je k nemu vyvedlo. Pri vystupu do pulmetrovyho bahna, ktery jsme se pokusili vyarmovat dovezenyma balvanama odnaproti a vetvickama z lesa a vynaseni vsech veci mimo dohled z vody jsem krome blata slapnul na vosi hnizdo, hned jsem zarval:”Ku..y jedny zas.any!” a chytl jsem se za nohu, ani ne vterinu po me zarval Mira:”Ku..y jedny zas.any!” a chytl se za kebulu. Kvuli tomu jsem nekolikrat nabral plne hrsti bahna a pohrbil vosy i s jejich pribytkem. Presne tam jsme pak rozbili tabor - stany, ohen, opekli spekacky, na uhlikach v esusu uvarili polevku a caje, zaclo prset, u ohne jsme jeste susili rekliky a kluci kozene krusky a sli jsme spat.

DEN 5, Patek 11/08/2006

Krmici se vodaci vsede

Ja po ranu

Krmici se vodaci vestoje, zleva Cenda, Misa

K ranu sla z deste zima, ale po neuspechanem vyjezdu az pred 10H00 prestalo dnes prset nadobro. Ted uz jako zadak jsem sefoval lodi a zase jsme vymetali zabavni kouty a zase jsme zustali parkrat viset na kamenitych skluzavkach. Na zabave na poslednim useku (ZKoruna->Divci Kamen->Borsov) pridavaly zrychlene perejky, ktere zaroven postupne zvysovaly objem "provozni vody". Pri prenaseni lodi na poslednim, pry nesjizdnem, jezu pred Borsovem jsme lodku umyli od vrboveho listi a blata, prenesli. Potom jsme sedli k nejakym korenum jako hacci do raftu, Cenda na svou oblibenou zavodni pozici – pravy hak, a sjeli ho uzlabim, potom mirne vpravo, jediny problem - malo vody na jezu, jez siroky, raft nalozeny a my jsme trochu dreli dnem, tak, ze jsme museli poposkakovat a pritom se odrazet ode dna padlama v pocatecni fazi sjezdu. Sedeli jsme tam namisto dvou holek, se kteryma jsme se, na oplatku za "preneseni" raftu, domluvili na privezeni nasi kanoe dolu po rece. Myslel jsem, ze prestupovani mezi lodema bude obtiznejsi, ale raft Colorado z Gumotexu je takova plovouci pevnustka. Potom zacaly osklive vyhlizejici baraky, zrejme byvaleho JZD Borsov, obsypane starou a nefunkcni zemedelskou technikou. Pod dominantou Borsova - rezavym zeleznicnim mostem a la Sydney je kotviste Inge tour, tam byl konec vodni cesty. Potom jsme pesky pokracovali na Budejovice, cestou jsem Mirovi s Misou stopnul auto, byla to uzitkova verze Octavie combi jen pro 3+1sofer. My jsme s Cendou dosli pesky, protoze nam uz nikdo nezastavil, az k ceduli CB, kde jsme uvideli firmu "vstrikovaci lisy Kubousek", to je tatinek nasi spoluzacky Hanky, ktera, jak nam povidala, tam chodi na brigady. Proto jsme sli dovnitr se na ni optat, ale zrovna tam nebyla. Trolejbusem jsme dojeli na nadrazi, jeste jsme nahodou uvideli Miru a i on nas a maval nam. Tentokrat jsme uspesne vybrali z bankomatu, posvacili na namesti. Cestou po Lannovce jeste cirou nahodou potkali Kubu Sokola, 3.rocnik IES a kolej Jednota. Sedli na R664 do Bohumina, Cenda spal az temer do Jihlavy, kde prestoupil na Havl. Brod. Ja jedu do Brna a kazdou chvili na me pani pruvodci dela vopicky, at si sundam nohy ze sedacky, vzdycky je dam dolu, ale vony mi pak samy vylezou nahoru, i kdyz pokazde trosku nize. Tyhle posledni 3dny jsem zapisoval celou cestu CB->Brno, 4h, vzduchem 160km, vlakem 236km. Palm se vybil az v trolejbusu, 7min od domova. Tolik nahod jako vcera a dnes jenom potvrzuje, ze svet neni moc velkej a Cesko jeste mensi.