Not exactly

This is not exactly what I wanted.

Roháče II

Vojta, Mara, Míra, Kaby; Baníkov, Západní Tatry

Více obrázků z návštěvy Jednota (3.LF a IES) Západních Tater tady.

More pics here.

Freediving level II

Po delší odmlce, způsobené prázdninami jsem se konečně dostal k obrázkům z nich. Pár jich nabízím v odkaze pod článkem. Kurz apney vedl Martin Zajac, velkej Guru potápění bez přístrojů. Bylo to v Chorvatsku, kousek od Labinu. Rozvrh a obsah kurzu byl sportovní. Ráno rozcvička, bez snídaně, potom se šlo na vodu s bójkama, pustily se lana do hlubin a jezdilo se po nich dolů nahoru. Potom oběd (ale bez jídla), po něm spánek ve stínu. Rozdýchání a protažení bránice a nácvik statické apney ve vodě. Následovalo první jídlo dne - večeře.

Párkrát se nám při nácviku statické apney přihodila sambička i blackout, ohlasy hlavních aktérů pro druhý případ velmi pozitivní, ve vedlejších rolích poněkud méně. Klidně se přiznám, že jsem se namísto sklidnění před statikou ve vodě víceméně hyperventiloval, na 3min45 jsem dával signál, potom prý i na 4min00 a na 4min10 jsem se vynořil, vydechl a zapomněl nadechnout. Poslouchám si tak Muse (smyčce) a najednou mě někdo ruší, tak se kouknu, kolem stáli klucí:" Kde máš masku?" - "No jó, já nemám masku!" - "Tak si ju vylov, my jsme ti ju tady někde sundali." Na to jak jsem dával poslední signál, ani na vynoření už teda nepamatuju. Ale zato jsem se pěkně prospal. O nic ale nejde, mozek při tom neumírá, freediveři se dožívají pěkného věku a ti starší to mají v hlavě ok. Narozdíl třeba od kouření, které má i nezvratné účinky.


Na konci kurzu jsme se vydali na vrak Lina u ostrova Cres, trochu škoda, že leží v hloubce 30 - 55 m a byla studená voda. Vypadá to kouzelně, když na Vás dole vyleze takovej přízrak. Najednou neplavete podél lana, nevidíte jenom žlutou čáru na modrým pozadí, ale něco tam je k vidění. Sledoval jsem jen zdálky (viditelnost u hladiny byla 10 m , v 30 m asi až 35 m). Už se těším na další. Nějaký klipy z vraku přibudou časem od Martina (dám vědět).

Více obrázků tady.
More pics here.

Ještě výlety

Les toits

Kdo si chce prohlídnout nějaký výlety a návštěvy kamarádů ve Francii, má tu možnost tady. Taková dlouhá věta česky a jak může být pěkně nejasná. Ale všechny možný významy jsou správný, takže kombinujte.

Velkým překvapením byl lesík u Compiègne, najednou, z ničeho nic, z neprůchodné, zadrátovaně rozparcelované krajiny do volnýho lesa. Na jedné straně zámek a na druhé hrad Pierrefonds (trochu podvod, že byl romanticky rekonstruovanej před asi 130 lety a je možný ho zvenku zařadit do stylu Sacré coeur). V albu taky najdete obrázky z muzea kočárů a automobilů. Schválně si všimněte parádního klaksónu na volantu, pravěkýho chlaďáku a ultraaerodynamických tvarů.

Nejdál z Paříže jsme se dostali s Tomášem, když jsme se přidali ke skupině studentů architektůry z Brna a jeli s nima busem přes noc do Ronchamp na kapli od Le Corbusiera. Jak zpívají Mňágy:"i cesta může být cíl," vzal jsem si to heslo k srdci, hlavně když tam kolovaly fiasce di vino. Ale o několik dní později jsem byl překvapenej, když jsem stáhnul obrázky, kde jsme to byli a jak to tam měli jednoduše vychytaný. A všechno z betónu. Dehydratace mě dostihla v Bellefort, tam jsem nezdokumentoval ani Ň. Ale město je to parádní, neřádil tam žádnej buřič jako Hausmann v Paříži a zůstaly tam původní baráky (mým odhadem 14.století). Zpátky jsme pospávali cestou ve vlaku.

Teď posedávám nad makroekonomií, jedu 90 stran/den, dnes dojedu skriptum. Pak ještě mikro knížku a učebnici dějin. Pak zkrácená verze poznámek makro - jenom kvůli vzorečkům na modely, slidy z přednášek zase na makro. Mikro z .pdf skript. A na history podruhé nezbude asi čas, tak to asi vezmu jenom z výpisků ze shrnutí. I tak mi to vychází asi 300 stran/den...

Ještě, že je večer volejbal na Jednotě.

Obrázky / Pictures.

Na sběru kreditů

Další do sbírky. Ubohou sérií koláží jsme si výrazně zvýšili své naděje na zisk 6 ECTS. Samozřejmě k tomu bylo i vysvětlení v podobě prezentace. Vyšli jsme z Da Vinciho Poslední večeře, kterou jsme vybavili popartovými atributy - skrouhli počet osob, trochu jsme je vyměnili, izolovali, ozdobili je, včetně cimry. Nevím jak se to Leonardovi povedlo, ale má tam uprostřed dole vypnutou televizi. Nemáme typickou věc z let šedesátých, trochu jsme přeháněli do dneška. Jedna koláž se pyšní kusem hliníku z plechovky, jinak samej papír.

Leonardo da Vinci: L'Ultima Cena

tempera na sádře, smůle a tmelu na stěně, r.1500, rozměr 460 x 880 cm, Santa Maria delle Grazie, Milano

Lauren R., Vojtěch S.: Who_are_we_looking_up_to_#1

papírová koláž, r.2009, 201 x 287 mm, Université Dauphine, Paris

Jarní bludy

Včera jsme se se Slovákem Mariánem čuměli na utkání Československé. Ti, co ví, že to byl debakl a plácaná s nekonečným poměrem se nebudou divit, že nachystané láhve českého původu nestačily a Marianko navrhol prikúpiť eště dajakú fľašu. A pak se sledoval fotbal. Včera Real Madrid a Barcelona. Marián tak mal to šťastie fandit tomu klubu, ktorý prehrá, dva razy po sebe.

Dneska ráno jsem se vzbudil. První a ještě se mi točila glova. Zato jsem byl už oblečen, to je zase docela praktický. S Verušou na skypu jsme probírali CAP, tedy společnou hospodářskou politiku EU. Jestli se vyplatí. Může se na to dívat jako na investici do zdraví obyvatel a zvyšovat štěstí a HDP v dlouhým období. Dávali byste svým dětem radši mléko 2 Kč/L Made in China?

Přemýšlel jsem o cenách, jak to všechno funguje a jak se s tím dá podvádět. Ono nakupovat vypadá hrozně jednoduše, zaplatíte uvedenou cenu a šmytec. Jenomže jde o to KDO si nějakou věc koupí. Jasně, mikro říká jasně, podle užitku, přece ten hladkej kopec vpravo nahoře. Dá se to představit pro sériový opakovaný nákupy, když kupuju rohlíky, mám asi tak představu kolik stojej a kolik se z nich najím, a taky kolik jich budu kupovat když budou o kačku dražší.

Mnohem zajímavější je tohle: představte si produkt, po kterým mají lidi pokroucený užitky, že třeba závisí na různých vnějších podmínkách, nejen fyzikálních, který nelze přesně definovat a nevíte jestli nastanou. Hustý, co? Kolik za něj dáte? Podle mezního užitku? Kterýho, když jich je nekonečně mnoho?

Když jsou ty věci levný, mávnete nad tím rukou, i když to je propadák, ale u nákladnějších to bude jinak.

A taky s tím souvisí jak stanovit cenu, protože i ona sama může říkat něco o užitku. Nejenom tím, že udává P (cenu), ale taky je parametr užitku U, většinou exkluzivity, ale klidně také proto, že za míň by do toho šmejda nikdo nešel a nepřinesl mu takovej užitek. To se hodí i k tomu čínskýmu mlíku i ke vstupnýmu do muzeí (minulý příspěvek).

A ještě otázka do Světa:
Zdalipak náš pan präsident Václav Klaus, když ho tak hryže jak se mluví o tom oteplování podpořil jeho výzkum? To mě jenom tak napadlo, já přesně nevím co kdy kde řek, jenom takovej pocit, že to bylo něco jako:"neexistuje souvislost mezi činností člověka a průměrnou teplotou na Zemi." Tak mě zajímalo, jestli jenom tak něco vypustil, aby se cítil in nebo jestli se o to opravdu zajímá se stejnou vervou, s jakou přednáší o klimatu.

Jarabáky

Všeobjímající blog, který, zase až po uveřejnění obrázků, podle kterých si můžu vzpomenout co jsem proved´, obsahuje všechno přes jarní prázdniny. Od cesty z Paříže do Prahy, luxusně s Mírou H. a Markétou, příjezdu rovnou na IES pink party, prohlídku po Praze, cestě domů do Brna, přes návštěvu chalupy a pak zase zpátky Praha a Paříž (opět s Mírou a Markétou). Moltobene skrznaskrz Paříží, pěšky, kolmo, běžmo. Sám, s Tomem nebo s hosty, nejdříve s jeho, Hankou a Jirkou, pak zase jenom s mým, Markem. S ním jsme taky proběhli nejdříve lesík Bouloňský, potom taky Versaillský zahrady křížem hned několikrát.

V Praze mě Veronika protáhla redakcí Aktuálně.cz, Petr Závozda prozradil způsob jakým se tam zobrazují články a jak čte cílová skupina, vím teď jak je číst líp než předtím. Důležitých zpráv je od oka 12+ za den a každá větší prochází načas otvírákem (to je ta největší zpráva na homepage). Další "velký důležitý" jsou pod ním menším tučným písmem rozřazeny do kategorií (ekonomika, politika, kultura...) a ty má smysl čítať. A tak.

Veronika a spol. před Aktuálně.cz

A ještě trošku muzea. S Marou jsme prošli tyhle:

Museum tickets, face

S cenou vstupnýho to ale od dubna vypadá překvapivě:

Museum tickets, back


Marek, Vojta; Východní nádraží

Zámek Versailles není žádnej zázrak, zato ty zahrady jsou mega. Zajímalo by mě, jak asi vypadaly odlehlý části v době největší slávy (když se o ně někdo staral). Je to ale asi děsná hokna, na chalupě jsme posbírali ořezaný větve jenom z pár stromů a bylo toho děsný hafo.

Kvíz A: Kde má Marek kolo?

Kvíz B: Za kolik jsme prolezli ty muzea?

Užijte si obrázky, je jich skoro šede a šistky sú šedé.
Více obrázků/More pictures.

I r a n.

This is not a Middle-East country. /Něco jsem uběh´.

Another Paris visit

Raw Eiffel

Zdokumentováno. Mámě, tetě a ségře jsem ukázal jak to vypadá v Paříži.

Více obrázků/More pictures

Velký věci

Knihkupectví, Palais de Tokyo

Po dlouhé době jsem tasil aparát i tady v tym Paryžu. Všecky malý věci jsem už měl odfocený a tak jsem přestal, protože ty větší už se do rámečku nevešly. Jinak je tomu u Vočka, u rybího.

-Tomé, nedáme si Bechera?
-Můžem. Na to já vždycky slyším. Šetřit nemusíme.

Více obrázků/More pictures.

Vzpomínka na léto

Ahoj. Onehdá se ke mně dostalo album z výletu na Sázavu z Července 2008. A tak to já starej sklerotik rychle napíšu blog z toho, že k obrázkům přidám komentáře. Vytáhl mě Honza Duben, náčelník Adam zajistil logistiku, jejich sestry Anička a Adéla zase potravu a koláče. Z Havl. Brodu jsme autem se třema loděma na střeše, popojeli do Ledče nad Sázavou. Nocovali jsme u přítoku Želivky. Dojeli sme zřejmě až do Českýho Šternberka. Tam Adam naskočil na lokálku a vrátil se zpátky pro auto. Trochu jsme se mezitím vyblbli s kajakem, něco z toho uvidíte v albu. Konec.

Vejdeme se, aneb tři lodě na střeše

Vypadali jsme tam dost exoticky, nikde žádný jiný plavidla.

Ke startu připravit...


Sázava je hnědá, teplá, mělká

Na dřevo jsme měli štěstí, zrovna bylo po bouřce, která pár stromů v okolí shodila. Bříza krásně hořela. Buřty byly zasloužený. Spal jsem vedle ohníčku, kterej ale v nočním dešti přestal hřát.

Konečně večer


Želivka je průhledná a ledová


Pi pomalu, je to studené

Více obrázků/More pictures.

Denik z Dolomit IV.b

Squadra azzurra

Evita s Lízou se na svahu výrazně zlepšily. Navíc se obě holky musely poprat s novýma a většíma lyžema, ale čekal jsem, že by s tím měli víc zápasit. Až Líza přijde na to, jak poskládat vnitřní nohu do zatáčky, začne si to pořádně užívat. Evita by zase mohla zasednout na hrany a zrychlit. A ostatni? No, jakž takž, neni to uplne na ostudu :) .

Líza a gravitace

předsunutá Evita

Veronika, modrá Evita, černý Honza
(V. má taky nový lyže, ale asi kratší než minule)

Pocasi vyslo, jenom jednou bylo pod mrakem, kde jsem nic nevidel, nez bilo a pri sourani po kraji jsem cekal az mraky zridnou, aby bylo videt na zem. Stacilo par minut (10-20) posedet, mraky se mirne rozestoupily a pak vyjet. A jednou zase foukal vitr a unasel s sebou krupicu, takze misty jedla mlha.

Muj idealni svah je modre barvy, takovych je v Dolomitech hodne. Jsem na nem sam, takze obcas klidne cekam, az vsichni ostatni odjedou. Beztoho se jinak dosti casto s nekym setkavam. Je dobre videt a sviti slunicko, tohle musi vyjit samo, je to exogenni. Snih neni roztopeny ani zmrzly na led a je tam vrstva, o kterou se muzu opirat. A to se da regulovat nadmorskou vyskou. A ono to tady vsechno vyslo nekolikrat za sebou, takze uplny nebe.

Shrnovaci sakali zavile shrnovali. Nektery mista pak staly za to. Jednou se mi povedlo projet muldy tak rychle, ze jsem se samou radosti dole uz pri one-foot dojezdu krokem poroucel k zemi. Pri tom povolila i bunda. Tu jsem uz ale zasil. A rameno mi zas rovnali vcera reckorimsky zapasnici, priste tam radsi jeste nepujdu (a taky zmeskam ctvrtecni soutez).

Vice obrázků/More pictures.
Kudrnatá verze/Curly version.

Denik z Dolomit I
Denik z Dolomit II
Denik z Dolomit III
Denik z Dolomit IV.a

Zajimas se o Pop Art?

Jak se lze stourat v Pop Artu, naleznete tady.

Pop Art class: Tom Wesselmann, Great American Nude #27, 1962

Denik z Dolomit IV.a

Verusa in Latemar

Co jste nasli?: Tak uz tradicne vyhraly Dolomiti.

Kolik lidi?: jenom 3

Pocasi?: nadherny 4 slunecny dny.

Nejlepsi navstivene misto?: Alpe Lusia

Co si myslis o skicentru Latemar?: Sucks! Je to nizko a jizni svahy se roztecou. Prevazna vetsina shrnovacu se pak postara o solidni oraniste, hned pote, co ho vytvori na ostatnich svazich.

Proc teda Alpe Lusia?: Ma nejdelsi sjezdovku, ktera je rozdelena trema po sobe jdoucima lanovkama a zacina dost vysoko, kde to zustane zmrzly i kdyz sviti slunko (to asi bude i tim, ze tam fouka).

Kdo je to shrnovac?: Clovek na sjezdovce, ktery zataci brzdenim a ktery se chytre vyhyba nahrnutym muldam tim, ze pred nima brzdi, cimz doufa, ze zatoci a mulde se vyhne. V dusledku toho hromadky nahrnuteho snehu rostou.

Kde jsou shrnovaci?: Misto nejcastejsiho vyskytu (EX) lezi primo na spadnici, sm. odch. = 1 metr. Zname to vsichni z ceskych hor, tam je mista mene, oraniste uz od 10h30 od rana.

Vypada to, ze je nemas rad?: To je ale pekna blbost, ja je zboznuju, diky nim se dostanu driv na kafe, pivo a domu.

Tak zase priste: Ahoj

To see more pics/vice obrazku.

Denik z Dolomit I
Denik z Dolomit II
Denik z Dolomit III

Co v unoru

Dalsi typicky Erasmovsky blog, nic moc se vlastne nedeje a tak poslu jen odkaz na fotky a o tech neco napisu.

Z okna Opery

Z kulturnich akci si povsimnete navstevy parizske Opery, nasucho, bez muzikantu, jenom budova se skupinkou Dauphine Erasmus. Specialni foto jiste oceni i geologove, z pouzitych nerostnych obkladu podlahy lze vycist ruznou tvrdost, ktera se projevila za poslednich 135 let.

Proslapnuta cesta

Na to navazuje jedno ze sportovnich vyziti na Dauphine - reckorimsky zapas. Ted si uz davam vetsi pozor a klidne se i necham slozit, na zacatku skolniho roku jsem hodne odolaval a to parkrat odnesly zebra. Naposledy na me jednou vyzbyl 120 kg macek, nedal si bacha a skoncil na lopatkach, pak uz jsem se mu radsi vyhybal. Samotnymu zapaseni jsme venovali asi 15 minut na konci, cemuz predchazela vice nez hodinova rozcvicka. Neznam lepsi posilovnu.

Mamlas

Pak tu mame nejaky prochazky po meste, muzeum architektury v Palais de Chaillot. To byla nejspise zase prvni nedele v mesici, kdy jsou tady muzea zdarma.

Pekne vedle sebe, import romanskeho portalu a soucasny vytah

No a nakonec jeste pokerovy turnaj, ktery probehl u nas doma. Pocet zucastnenych = 14. Z teto fotky pochopite restrikce bezpecnostnich opatreni poradatelu, kdy jedina povolena "zbran" je vyvrtka.

Exactly

Nakonec jeste navod dumyslnych francouzu jak zaparkovat. Zakazano neni vubec nic. Bezne tu auta stouchaji do sebe, aby si udelaly trochu prostoru, k veceru se parkuje taky na stredni care vozovky, na spodni fotce vidite dalsi finesu.

P v krizovatce na semaforech

Tak tady to mate, priste napisu treba neco o snehu.

Vice obrazku / More pictures

Dobří lidé města Pařížského

Do Paříže jsem si po Vánocích přivezl poněkud netradiční věci. Lední brusle a víno z Moravy. To první, protože mrzlo a po Paříži je vyrobených pár umělých open-air kluzišť, to druhý zase pro směnu za jinou flašku.

Dnešní příspěvek sem ale píšu proto, abych dal všem vědět, že se tady najdou i nepochopitelný výjimky od standardních zažitých vzorců chování většiny obyvatel. Popíšu čtyři a půl případu.

Případ první.

S tím bruslením to není zase tak žhavý, na kluzišti často bývá kolem 300 lidí a kolíbají se tam jako kačenky ve šnečím tempu pořád dokola. Na druhou stranu tam řádí smečka agresivních mladíků, kteří si moc nelámou hlavu s tím, že tam jezdí ještě někdo jinej než oni. Když jsem tam byl naposledy, zrovna pršelo a nebyl tam skoro nikdo, a když přestalo, začali se bruslaři rojit. Partička ze Saint-Denis tam byla mezi prvníma. Asi zapomněli, že tam jezdím taky, a stalo se, že chlapec projel kolem mě tak těsně, že o mě zakopl a hodil pěknou držku a válel se po tom mokrým ledě, jak zpívá Záviš:"jak stará štětka v houští." Za pár minut mě zadržel sekuriťák a dělal nepříjemnýho, že tady jenom dělám problémy, zavolal si ještě mladíka, kterej si mě předtím asi nevšiml a hodil tam hubu a řekl mu, že je mi to líto a že se mu omlouvám. Po další chvilce si mě zavolal znovu a řekl mi, že je tady od toho, aby mě chránil, protože jinak bych prý dostal při odchodu nabito.

Případ druhý.

Zajímá mě cena jízdenky vlakem. Přijdu na nádraží, ptám se u okýnka a paní odpovídá:"Á, pane, my to tady nevíme, musíte k jiné přepážce" (vystát frontu). Tam druhá paní:"Á pane, nám tady ale už došly ty letáky, musíte na jiný nádraží!"

Případ třetí a půltý.

Je první neděle v měsíci, muzea v Paříži jsou zdarma. Jdeme sice ráno, ale před Musée d´Orsay už je pěkná fronta k jednomu vchodu. Druhej vchod zřejmě mimo provoz, ačkoliv uvnitř jsou připraveni všichni zaměstnanci vchodu a přes prosklenou fasádu to jde dobře vidět, třeba otvírač dveří, hlídač detektoru kovu, prohlížeč tašek, prodejce lístků (když je vstup zdarma a lístky se nevydávaj), trhač lístků (k čemu?). Zamíříme rovnou k tomu volnýmu vchodu a to už se objevují hlídači před muzeem, aby nám řekli, že musíme vystát frontu. Je to jejich jediná replika, kterou používají na všechny otázky. O pět minut později uzavřou první frontu někde v půli a zbytek lidí naženou k druhýmu vstupu.

Jako strážci pouště, co jsem se dočetl v nějakým Koktejlu:
-"Poušť je zavřená, poušť je zavřená," ruku na samopalu a s naštvaným výrazem ve tváři
___nabízíme cigarety a kolu
-"Poušť je zavřená, poušť je zavřená"
___přihazujeme druhou krabičku cigaret a čokoládu
-s úsměvem na rtech:"Poušť je otevřená, můžete jet, šťastnou cestu."

Případ čtvrtý.

Onehdá se mi povolil šroubek v brýlích a uvadla jim nožička. S dostupným nářadím jsem sám nebyl schopnej to dát dohromady. Navštívil jsem tedy nějakou optiku cestou ze školy a paní za pultem se ptá jestli spěchám, říkám, že ne a ona na to, že by to mohlo být tak za čtvrt hodiny. Pak mi ukázala laboratoř a spravené okuliare mi navíc přeleštila. Odmítala jakoukoliv odměnu.

Na skok doma

Carovy kod, nekde v lese

Posilam upoutavku na par fotek, ktery jsem vybral po Vanocich, kdyz jsem je vysypal z aparatu. Diky nim si opet vzpomenu, co jsem behem Vanoc proved a jaka to byla zabava. No a taky jsem se doma dobre najedl. Akorat snehu jsem si moc neuzil, ale o to lip se zase bruslilo. Za spolupraci dekuji Vsem zucastnenym. Bajecny prazdniny.

Vice fotek / More pictures