Jak mi začaly prázdniny...
...aneb o tom, jak jsem se nedostavil na zkoušku a jak se ze mne v dohledné době tohoto kalendářního roku nemůže stát nositel titulu bc.
Když se přibližoval poslední termín zkoušky Matematiky IV před nejbližšíma záříjovejma státnicema, zbývalo mi týden na to, abych se naučil trochu teorie a pustil se do počítání. Sedm dnů, to jsem na žádný z dvou předchozích pokusů nevěnoval, vždy se to krylo ještě s, ehm, statistikou II, předmětu, který jsem měl splnit už před dvěma lety.
Asi po třech dnech definic a vět tohoto posledního týdne říkám spolustolovníkům na obědě v žertu, že až mi bude nevolno, ať mi vypumpujou ty houby z žaludku. A co se nestalo, když odpoledne mírně pokročilo, začlo mě bolet bříško, což byla dobrá záminka proč nesedět u stolu, ale ležet v posteli. Až odpoledne pokročilo zřetelněji a měl jsem po siestě, začalo bříško stonat ještě víc. Na radu spolubydly medika Kovyho jsem začal rozhánet zaražené větry dřepama, ale ani dlouhé cvičení nepomohlo. Ráno jsem zašel za dochtorem a večer už byl bez něj. Ano, bez appendixu.
V ten stejný den, kdy jsem se nechal hospitalizovat, si Veronika vybojovala bc. titul. Alespoň někdo z nás dvou. Teď ji asi musím ve všem poslouchat, ona na to má papíry. Ona ví líp co je správný, kdy mám mít žízeň a i ty další věci.
Pobyt v nemocnici se protáhl na pět dnů, čili přes termín zkoušky z matematiky. Na otázku vypsání extra termínu ještě před záríjovou státní zkouškou doc. John z MFF opáčil, že končí se zkoušením a jestli o to stojím, ať přijdu v září, že jeden termín tam ještě je. Akorát až po státnicích, které tedy nestihnu. No co, říkám si, budou další.
V září odjíždím na Erasmus do Paříže na Université Dauphine a nebyla by to legrace, kdyby mi všechno šlo standardně, jako na drátkách. Přihlásil jsem se tam na magisterský kurzy, který mi schválil budoucí garant mgr. studia na IES, jenomže já pojedu ještě jako bakalář a kredity se mi budou počítat, no, schválně hádejte kam? Taky nemůžu ztratit status studenta. Dnes jsem si to prokonzultoval s proděkanem pro studium doc. Jirákem. Na státnice tak půjdu nejdříve za rok. To znamená zase podávat přihlášku na mgr. studium a v případě, že se mi nepovede v září matika, tak pro sichr zároveň i přihlášku na bc. Doufám, že na studijním oddělení v tom nebudou mít guláš.
Tady můžete vidět, že zkoušky, jakožto ani žádný jiný věci, který čekaj´až s nima zatočíte, se samy neudělaj´, neutečou ani ony a neutečete před nima ani Vy, byť je možné je odsunout za vzdálenější horizonty.
Zdraví především.
Když se přibližoval poslední termín zkoušky Matematiky IV před nejbližšíma záříjovejma státnicema, zbývalo mi týden na to, abych se naučil trochu teorie a pustil se do počítání. Sedm dnů, to jsem na žádný z dvou předchozích pokusů nevěnoval, vždy se to krylo ještě s, ehm, statistikou II, předmětu, který jsem měl splnit už před dvěma lety.
Asi po třech dnech definic a vět tohoto posledního týdne říkám spolustolovníkům na obědě v žertu, že až mi bude nevolno, ať mi vypumpujou ty houby z žaludku. A co se nestalo, když odpoledne mírně pokročilo, začlo mě bolet bříško, což byla dobrá záminka proč nesedět u stolu, ale ležet v posteli. Až odpoledne pokročilo zřetelněji a měl jsem po siestě, začalo bříško stonat ještě víc. Na radu spolubydly medika Kovyho jsem začal rozhánet zaražené větry dřepama, ale ani dlouhé cvičení nepomohlo. Ráno jsem zašel za dochtorem a večer už byl bez něj. Ano, bez appendixu.
V ten stejný den, kdy jsem se nechal hospitalizovat, si Veronika vybojovala bc. titul. Alespoň někdo z nás dvou. Teď ji asi musím ve všem poslouchat, ona na to má papíry. Ona ví líp co je správný, kdy mám mít žízeň a i ty další věci.
Pobyt v nemocnici se protáhl na pět dnů, čili přes termín zkoušky z matematiky. Na otázku vypsání extra termínu ještě před záríjovou státní zkouškou doc. John z MFF opáčil, že končí se zkoušením a jestli o to stojím, ať přijdu v září, že jeden termín tam ještě je. Akorát až po státnicích, které tedy nestihnu. No co, říkám si, budou další.
V září odjíždím na Erasmus do Paříže na Université Dauphine a nebyla by to legrace, kdyby mi všechno šlo standardně, jako na drátkách. Přihlásil jsem se tam na magisterský kurzy, který mi schválil budoucí garant mgr. studia na IES, jenomže já pojedu ještě jako bakalář a kredity se mi budou počítat, no, schválně hádejte kam? Taky nemůžu ztratit status studenta. Dnes jsem si to prokonzultoval s proděkanem pro studium doc. Jirákem. Na státnice tak půjdu nejdříve za rok. To znamená zase podávat přihlášku na mgr. studium a v případě, že se mi nepovede v září matika, tak pro sichr zároveň i přihlášku na bc. Doufám, že na studijním oddělení v tom nebudou mít guláš.
Tady můžete vidět, že zkoušky, jakožto ani žádný jiný věci, který čekaj´až s nima zatočíte, se samy neudělaj´, neutečou ani ony a neutečete před nima ani Vy, byť je možné je odsunout za vzdálenější horizonty.
Zdraví především.
