Dobří lidé města Pařížského
Do Paříže jsem si po Vánocích přivezl poněkud netradiční věci. Lední brusle a víno z Moravy. To první, protože mrzlo a po Paříži je vyrobených pár umělých open-air kluzišť, to druhý zase pro směnu za jinou flašku.
Dnešní příspěvek sem ale píšu proto, abych dal všem vědět, že se tady najdou i nepochopitelný výjimky od standardních zažitých vzorců chování většiny obyvatel. Popíšu čtyři a půl případu.
Případ první.
S tím bruslením to není zase tak žhavý, na kluzišti často bývá kolem 300 lidí a kolíbají se tam jako kačenky ve šnečím tempu pořád dokola. Na druhou stranu tam řádí smečka agresivních mladíků, kteří si moc nelámou hlavu s tím, že tam jezdí ještě někdo jinej než oni. Když jsem tam byl naposledy, zrovna pršelo a nebyl tam skoro nikdo, a když přestalo, začali se bruslaři rojit. Partička ze Saint-Denis tam byla mezi prvníma. Asi zapomněli, že tam jezdím taky, a stalo se, že chlapec projel kolem mě tak těsně, že o mě zakopl a hodil pěknou držku a válel se po tom mokrým ledě, jak zpívá Záviš:"jak stará štětka v houští." Za pár minut mě zadržel sekuriťák a dělal nepříjemnýho, že tady jenom dělám problémy, zavolal si ještě mladíka, kterej si mě předtím asi nevšiml a hodil tam hubu a řekl mu, že je mi to líto a že se mu omlouvám. Po další chvilce si mě zavolal znovu a řekl mi, že je tady od toho, aby mě chránil, protože jinak bych prý dostal při odchodu nabito.
Případ druhý.
Zajímá mě cena jízdenky vlakem. Přijdu na nádraží, ptám se u okýnka a paní odpovídá:"Á, pane, my to tady nevíme, musíte k jiné přepážce" (vystát frontu). Tam druhá paní:"Á pane, nám tady ale už došly ty letáky, musíte na jiný nádraží!"
Případ třetí a půltý.
Je první neděle v měsíci, muzea v Paříži jsou zdarma. Jdeme sice ráno, ale před Musée d´Orsay už je pěkná fronta k jednomu vchodu. Druhej vchod zřejmě mimo provoz, ačkoliv uvnitř jsou připraveni všichni zaměstnanci vchodu a přes prosklenou fasádu to jde dobře vidět, třeba otvírač dveří, hlídač detektoru kovu, prohlížeč tašek, prodejce lístků (když je vstup zdarma a lístky se nevydávaj), trhač lístků (k čemu?). Zamíříme rovnou k tomu volnýmu vchodu a to už se objevují hlídači před muzeem, aby nám řekli, že musíme vystát frontu. Je to jejich jediná replika, kterou používají na všechny otázky. O pět minut později uzavřou první frontu někde v půli a zbytek lidí naženou k druhýmu vstupu.
Jako strážci pouště, co jsem se dočetl v nějakým Koktejlu:
-"Poušť je zavřená, poušť je zavřená," ruku na samopalu a s naštvaným výrazem ve tváři
___nabízíme cigarety a kolu
-"Poušť je zavřená, poušť je zavřená"
___přihazujeme druhou krabičku cigaret a čokoládu
-s úsměvem na rtech:"Poušť je otevřená, můžete jet, šťastnou cestu."
Případ čtvrtý.
Onehdá se mi povolil šroubek v brýlích a uvadla jim nožička. S dostupným nářadím jsem sám nebyl schopnej to dát dohromady. Navštívil jsem tedy nějakou optiku cestou ze školy a paní za pultem se ptá jestli spěchám, říkám, že ne a ona na to, že by to mohlo být tak za čtvrt hodiny. Pak mi ukázala laboratoř a spravené okuliare mi navíc přeleštila. Odmítala jakoukoliv odměnu.
