To be searched...

...in the picture.

compiled after 2007 London visit

Na začátek přání trochu hantýrky z pokoje 415, která mi, potvora, prolezla skrze celou zprávu. Zkrátka bych byl rád, pokud by si každej uvědomil subjektivitu poznání a neoháněl se svou vlastní pravdou jako s Kristovým vykoupením, který je ve srovnání s tím detailně zaznamenaný jako dětský leporelo. Hledejmež všichni pravdu, ale opět ji nikomu nenuťme, z důvodů výše popsaných. Maximalizujte užitek celé společnosti pro velmi dlouhé období. Ovšem ani tady nikdo neví, jestli je lepší rozdávat homelessům párky anebo si sám vypít pár škopků rezavé vody. Z podobné nejistoty se proto raději vyhněte také těžké manuální práci, dnes můžete být prospěšnější v jiných, méně labor-intensive odvětvích. Svou solidárností navíc necháte příležitost pro specializaci v jiných průmyslech, regionech a zemích. A nechť nám tím vzkvétá obchod a zejména ten, co se mu dnes říká mezinárodní. A nebuďmež u toho v Česku vocasi a zajistěmež si tím přední pozice v distribuci příjmů, potažmo životní úrovně, která je závislá na makro a spoustě mikro veličinách a v důsledku které pak můžeme či nemůžeme remcat ostatním, co je lepší. Možná to znamená: "buďte skromní", zkrátka - buďte dobří. PF 2008

V

Joyeux Noël

Comme dit, on vous souhaite un joyeux Noël. Ainsi que le Noël, enjoyez toutes les vacances en plein effort et ne faites pas des bêtises auxquelles on est forcé et dont on fait ici, à Prague.

Last call 4 Xmas holiday: NOW or NEVER. Have fun and enjoy.

Vyvarujte se prosím podobných scén a patřičně si užijte svátky. Způsob dohánění zimního sněhového deficitu, řešeno na 415ce. Foto: Marek, materiál: Kaby. Jo a ještě zpráva pro ty, kteří si všimli, že na posledních příspěvcích vystupuji v identickém oblečení, může to být z následujících důvodů:

1) proužky mají vliv na nálady příznivé k psaní blogu,
2) vytvářím jednotný image stránky,
3) chodím imrvére v tom samým.

Tak se prosím připravte, že mě možná z toho námořníka už nevytáhnete.

Tcheszko, země zaslíbená

Přikládám výsledky listopadové ankety

Více či méně u nás svítí slunce

Neprší, nesněží

Všude teplo, někde mráz

Ucházející to sněhové podmínky

A musím k tomu logicky dodat, že dnes se počasí na území ČR mimořádně vyvedlo, kdo rád jezdí na kole, svítí k tomu slunce a teploty se na většině území pohybují kolem 8 stupňů C. Kdo však raději řádí na sněhu, může navštívit vybrané lokality pokryté sněhovou pokrývkou. Počasí, sportu a ekonometrii zdar!

GB...

...aneb co všechno jsme tam stihli.

happy tree friends.com

Nejdříve to horší: Madonu, Arsenal a dokonce i porazku fotbalovyho narodaku jsme si nechali ujit. Prolezli sme ale nejaky muzea (jako briťák, naťák na trafáči, vikťák, RAF, of London, Tejt, Šerloka, Bank of E), ulice (Oxík, aldvyč), ctvrti a parky (Westík, Haj Park, čelsý) a zvlastni mista (Marblárč, doky, fostrovo svysre, pikáč, taurbryč, soho, vočko, bena i pavlíka), ale třeba na Bakáč nezbyl čas, misto toho sme aspon zaklepali na vrata LSE.

Marcel Duchamp: La fontaine

Nekolik poznatku nam nemohlo proklouznout mezi prsty: kdo nema cernej kabat, cernej oblek a bilou kosili, a presto vleze do Londyna je bud turista nebo houmles.

sunny afternoon na mostku u pavlika

K nekterym skutecnostem mam i otazky: kdo jsou vlastne ti Britove? Kralovska rodina snad, kdo dalsi? MPs? Nejaci britsti obyvatele? Je Brit i ten, kterej tam 5 let pracuje? A co ten, kterej se tam narodi, jenomze vyrusta ve sve komunite - nejcasteji zimbabwacke, indicke, pakistanske, ruske, polske, ceske a vubec cela V Evropa? Mozna, ze pravej Brit se pozna jen podle artikulace, mozna jen podle obleceni a mozna ze jenom podle barvy a ceny automobilu. V tomhle to maj hodne komplikovany, chcete-li, tak nazvete kosmopolitni.

grayed british

Cenova hladina je odhadem na styrnasobne urovni oproti nasi. Zadny kurzovy prepocty nemaj pro študáky smysl, nejvice urcujici je zakladni model mikra, kdyz je danej pevnej duchod, ze kteryho ukrajujes jako z gyrosu linearni kombinace statku. Bohuzel mezi predpoklady modylku patri treba ten pevnej duchod, kterej si sam nejak musis urcit. I kdyz ho ale nastrelis relativne nizko, da se vyzit. Treba jeden den jsme skrz London trajdali pouze pesky a taky to slo, galerky a muzea sou zadara, clovek se tam vyzije, k jidlu banany s dobou trvanlivosti pod 2 dny 40 kousku za pouhou libru (jak tvrdil pan hokynař:"pau per bau," (pozn. Pound per bowl) k piti zvlastni 3litrova edice Coly bez cukru za podobny peniz. A k tomu si zasoutezite, kolik treba myslite, ze snite bananu na posezeni?

homo habilis @ banana party

Maj tam samozrejme i par much. Co jsem opravdu nepochytil je myti. Jak rukou tak celkova koupel, skutecnost, ze umyvadlo bez spuntu (zááátky) ma dva kohoutky, jeden na horkou a druhej na ledovou lze obejit tim, ze si ruky proste umyjete v te ledove, jak se to dela ale ve vane bez spuntu, to mi zustava zahadou. Mozna, ze stari britsti gentlemani spunt m(i/y)vali zaveseny na retizku u vesticky nebo zeby se to ucpavalo patou popr. jinymi hygienickymi potrebami dostupnymi v koupelnach?

rano ranicko pod svysre

Kterak Tmou v obrazech projíti

TMOU!9 Mrkněte se na fotky, hlavně na to jakou máme vždycky po vyluštění radost. Škoda jen, že s šifrou 6 /s kostkou/ jsme strávili 6 hodin. Těsně před koncem jsme ještě sebrali devítku a potom už nalezli na cílový stanoviště k Salesiánům do Líšně. Šifry rozhodně nebyly z nejtěžších (z těch co jsme řešili), stačil malý odstup a nadhled. No, nevím jak bysme se teda poprali s rybičkama, ale mám radost, že ta krychle se nám povedla jen s jednou nápovědou. Teď už je ale jasný, že návštěvou ostatních nápověd bysme si čas luštění krabičky poněkud ukrátili, první nápověda mě osobně moc nedala, u druhé bych asi chvíli nadával jak špaček a u třetí se zase od srdce zasmál, byl tam opravdu polopatický popis řeša. Slovní hrátky v šifrách mě přišly dost zábavný, jako pátá a sedmá šifra. Tištěný spoj rozzářil naše tváře stejně jako tu žárovku, se kterou jsme prozváněli.

Zpočátku jsem měl obavy ze zapeklitých stanovišť, ale jak se ukázalo, táhly se od středu Brna směrem k místu mého bývalého bydliště, kudy jsem často jezdil na kole. Dokonce i blátivou stezku nad ulicí Údolíček jsem měl projetou, a to dokonce jen pár dnů před samotnou hrou osobním vozem. O Líšni, Říčce nebo Mariánským údolí taky škoda mluvit, tam chodíme víkend co víkend se psem. Trochu mě mrzí, že jsem si nevšiml v mapě tvaru vojenskýho objektu, když dokážu zpaměti citovat cedule, který visí na plotě okolo.

Klobouk dolů před těma, kteří došli až do cíle. Taky projděte Tmou!

Tmou 9, aneb krava jinak

█...Ten, ktery objekty vystrihne, si znici celou tajenku, ziska tim ale prekrasnou skladacku.

█...Nekdo umi pocitat, jiny zase pojmenovat barvy (vyjma kuleru Δ na maticove pozici₂₁, jde snad o farbicku růHovou?)

█...Nakonec zkusenosti z improvizace ... et voilà petite vache est là!

____________________________________________________________

Poprve jsem se o sifrovacich hrach dozvedel od kolejnich spolubydlu matfyzaku, kdyz se vydali na prazsky odvar provetravajici jejich bedny. Dalsi laskominu mi prinesl spoluzak Tom s historkou z lonske Tmou8, kdy si popisem obrazu skupinky mladych lidi na Care o pul ctvrte rano, kolujicich namisto jointa peletky Tic-Tacu a nemohoucich verohodne otestovat prichut (kvuli vetsimu poctu opakovani totiz nekterym vypovedel sluzbu jazyk) zaslouzil moji pozornost.

Pro Tmou9 jsme letos vytvorili tym a pote co jsem se nemohl s nasim think - tankem ucastnit kvalifikace, jsem byl informovan, ze kvalifikace nam utekla o nekolik minutek (pro pocit stale lepsi takto, nez o nekolik „vterinek“).

Sifrovaci hra, jenz si privlastek „velka“ vyslouzila zrejme z vysokyho poctu ucastnicich se tymu (200 postupuje z kvalifikace, prihlasenych bylo letos >200 tymu). No a protoze vyhrava jen ten nejrychlejsi tym (tzn. jen jediny), neboji se organizatori sahnout k sifram schovavajici heslo za nekolika rohy. Vzdyt on se nekdo najde, rikaji si, kdo mezi tou tisicovkou ucastniku, s jistou davkou stesti a nahody skloubi nekolik postupu spravne za sebou a za ty dva, tri rohy opravdu dojde. Postupy byvaji krasne diversifikovane, jak mi bylo predvedeno po ukonceni kvalifikace. Ten co zkousi uzdravit bolavou sifru zpusobem A, nemusi poznat, ze nasledne je treba pouzit postup Aa', zejmena proto. ze casto to [a prim] byva z uplne jinyho soudku nez A. Proste kazdymu resiteli dokaze zahrat jeho hlavinku take proto, ze ne kazdy vidi reseni hned a moznych postupu reseni je nekolik, vicero, ale jeste lepe pocet moznosti vystihuje sluvko:„mnoho“.

Na druhou stranu na reseni sifry nejste sam, mate k dispozici cely svuj tym, citajici do peti clenu. Smyccovy kvintet neni spatny napad, i on dovede vyloudit temer jakoukoliv muziku, ale symfonie to neni. Stejne jako jsou ruzne soudky pro ruzne sifry, je vhodne mit k odhaleni jejich kroku ruzne nastroje. Vynechejte vsak harfenistu! Ono to behani po Brne a okoli neni na takovyto nastroj staveno! I presto ale rozlicnost ucinkujicich a jejich zajmu prinasi totiz sve ovoce (viz. lusteni kravicky pri kvalifikaci naseho tymu).

Tento txt zde byl umisten ze dvou duvodu. Prvnim je advert na Tmou!, at uz jakykoliv rocnik. Neni totiz hezci zpusob jak za par hodin poznat svoje kamarady jinak nez byva obvykle, pritom si hezky zalustit, se vsemi pocity, ktere k tomu nalezi (jako :-O, :-E, :-Z, :-H), a navic kamaradum treba ukazat rodne Brno i s jeho okolim. Druhym duvodem vzniku tohoto txt je β-verze kvalifikace, pri ktere se kamaradum pokousim odcinit svou neucast pri lusteni kvalifikace stejne tak, jako ziskat Divokou kartu na postup pro nas tym.

Ovsem mala vystraha pro vsechny, kteri si uz brousi zuby na pristi rocnik Tmou! na konec: Pozor registraci do hry Tmou! a naslednym lustenim pouhe kvalifikace muzete byt frustrovani bud vasim vysledkem (pokud nejaky je) anebo vasim casem lusteni, ktery ve srovnani s ostatnimi tymy muze svedcit o
A) Vasi nizke urovni a hlouposti (coz si stejne nikdo nepripusti), a proto
B) vysoke herni vyspelosti ostatnich lustitelu i instruktoru a tudiz vysoke kvalite cele sifrovane hricky.

Celebrate diversity 4 the Ultimate TMOU! Challenge!
V

Prazdniny jsou v trapu

Alespon jsme behem nich s Veruskou stihli prinejmensim jednu spolecnou prochazku,

pri ktere jsme Benusi radne prohnali kozich.

Navstivil jsem Statl a objevil zakouti, jenz me trochu udivuji. Btw hadejte co je nalevo od techto shopiku... (...hospoda a tabak).

Taky jsme jeli na svatováclavský hody k babicce a dedovi do Loukova,

dedeckova trofej na chodbe,

sli jsme se tam podivat do lesa,

posbirat taky nejaky houbicky.

V lese nas chytla solidni bourka, ale nez jsme dosli dom, zase jsme uschli, cimz jemne naznacuji, ze destivy mrak utek´ za hory a zoncna vylezla.

Bennie, fascinated by the rainbow.

Deda & Ja, dvere KMB signature series 2007

Fakt, ze byly prazdniny jsem si dobre uvedomil a vychutnal az pote, co jsem mel volno (dny bez prace a povinnosti) a delal jsem jen to, co jsem sam uznal za vhodne. Na takovy dny jsem se tesil uz od zimnich navstev studovny na Jednote, proste celej den jenom proflakat. Cuceli jsme s Verusou na filmy, takze od te doby jsem zase o neco chytrejsi.

Jinak jsem prazdniny stravil domacimi pracemi (jako natahovani omitky, kladeni obrubniku) a jednou jsem byl na vode (ctete v prokliku), nekolikrat ve vode na tabore, jednou cyklovylet na zamek. Je to divny, ale ja se uz tesim zase do te skoly a na kolej. A tady to prvnackovsky povidani utnu.

Kamaradi z GML

Rad jsem zase asi po roce uvidel byvaly spoluzaky z GML. Pravda, nektery z nich potkavam velmi casto (zejmena Verusku), nektery uz jen casto (ty co tedka pobyvaj v Pze), nektery parkrat za rok (ty z architektury), ostatni uz mene a napr. ty s kterejma jsem sedel cely leta v lavici snad poprve od maturity. Po zdarilem verbalnim update jejich soucasnych cinnosti a zalib jsem se zacal ohanet fotakem. Aparat jsem ale bohuzel vytahl az pote, co jsem behem kognitivniho pruzkumu ochutnal vetsinu zde tankovanych piv od Cerne Hory, jako Kvasarek, boruvkovy, karamelovy s pridavkem medu a tuplak cehosi. No a takze z tohoto duvodu mi nekteri spoluzaci (vcetne pani profesorky) proklouzli mezi prsty a nestihl jsem je zvecnit. Z tech zachycenych jsem si dovolil udelat kolaz nekolika pritomnych stastlivcu, kteri byli navic jeste zachyceni i aparatem.

The rafting beginners

...click here for more info from our international South-Bohemian raft trip

Vacances avancent

...aneb prazdniny utikaj. Staci byt par dni doma a jsou pryc. Cim jsem tedy posledni mesic vyplnil? Asi tyden jsem pobyl s budapestskyma priserkama a s Verusou jsme je vozili po atrakcich predevsim jizni moravy, jako je brnenska ZOLO (prales s rezavym plotem a ponikem za nim), brnenska prehrada a parniky, vodni nadrz Dalesice, JE Dukovany (expozice o atomove energii uchvatila Lizu, ktera se pulhodiny zdrzovala a neustale se vracela do tunylku s modelem palivoveho clanku 1:1, osvetleneho UV lampou a radovala se, jak ji krasne sviti bile obleceni), Postrizinsky pivovar Dalesice (kde postavili novou varnu :), Strasidelnou tvrz v Dolni Rozince (tam nas nejvic vystrasil a mne taky zdanlive ohrozil kapucin s motorovou pilou bez retezu, holomek).

Mel jsem taky peknej cyklovylet. Verusa si zapsala oprasovaci a nalejvaci ctrnactidenni kurz matematiky v Praze. Se spolubydlou Kabym jsme behem te doby odjeli na par dnu na kolech do Lednice. Mel tam kamaradky ze skoly, ktery zamkem provadely a zaroven nas ubytovaly v zameckym apartma. V mistnosti Pamatkoveho Ustavu, kde se pruvodci srocovali, vladly male valky. Samotna historicka fakta nejsou totiz pro bezne navstevniky dost zazivna a tak si obcas nekdo vymyslel nejakou tu historku extra a ostatni se ve smecce asi 10 lidi na „pruvodcarne“ potom dohadovali, jestli je to pravda, jestli je Albrecht na obraze, nebo lezi na podlaze atp. Obcas pro velmi otravene navstevniky pruvodci vymysleli povzbuzujici informace, kterych si stejne pry nikdo nevsiml, jako napr. doboveho rajcete nad krbem. Cestou v zameckym parku jsme i my vytvareli fabulace a pronaseli je s prislusnou intonaci, jako napriklad: V dobe Leopolda II. mivali podlahy pokoju vystylku ze suseneho zelneho lupeni, ktere zajistovalo moznost neslysneho presunu po nem, navic bylo levnejsi nez hocijake parkety, a proto byvalo mezi tehdejsi slechtou tak oblibene. Nebo: Dobove vodovodni kohoutky opatrene uz i v te dobe anglickymi napisy HOT & COLD ve skutecnosti znamenaly opak toho, co zname dnes. Pokud Jean zaslechl:"Žaán, studí..." otočil studeným COLD kohoutkem, čímž připustil teplou vodu. Maji tam taky peknou tradici ti pruvodcove, kdyz nekdo odjizdi nafurt domu, nadelaji mu ti ostatni nejakou neplechu v posledni prehlidce. Zprehazi se predmety nebo tak neco. Na jedne takove posledni jsme se s Kabym taky podileli. Zrovna kdyz Terka, ta co s nama byla v Peci na prkne a ta, co jeji praprapradeda vymyslel parni lokomotivu, odjizdela. Priprava byla obtizna v tom, ze kazdych 15min jsou dve prohlidky a zaskodnici se musi domluvit tak, aby napadnuta vo tom nemela ani paru. Omezeni byla i mnohem akcnejsi. Vymyslely se nejaky veci a musely se nahastrosit presne v dobe, kdy jedna prohlidka odejde a druha teprve prichazi, pricemz v rytirskym sale, kudy se pri hastroseni nejvice chodilo, jsou velky proskleny dvere na chodbu, kudy mirila Tercina skupinka a tedy je dovnitr videt i zvenku. Casu nebylo moc, navic lecktere pouzite rekvizity pusobi v zamku podivne a budi pozornost pri instalaci (napr. bicykl). Zaskodnicky akt, jak se na nej divam zpetne, musi take vypadat komicky, napriklad kdyz je v zamecke loznici otevrene okno, hned za oknem zamecka kavarna, sedi v ni lide a uvnitr loznice zurive pobiha muz s prilbou na hlave a batohem na zadech a premistuje nebo uschovava nalestene zamecke starozitnosti. Dalsim omezujicim faktorem byl cas. Tercina segra Éliska, ktera se rozhodla narusit poklidnou atmosferu africkeho loveckeho kumbalu hudbu Boba Marleye a reggae tancem odena do jamajske vlajky koncila svou prohlidku (zrejme znacne zrychlenou) v dobe, kdy se Terka uz vydala se svou skupinkou prozkoumavat uvodni sal s vykladem historie zamku a Gundakarovi z Lichtenstejna, mela tedy co delat, jelikoz kolem inkriminovaneho salonu se prochazi hned po „uvodaku“. Po tom co jsme uploadnuli ostatni rekvizity jsem se nenapadne pridal k prohlidce.

Lidi se kolem africkyho szalonu desne courali, shlukovali a zrejme vubec netusili, co si maji o tom myslet. Na dalsi zastavce v komnate bez oken (asi pokoj sluzebne) to uvedla na pravou miru a vysvetlila skupince, vo co go, ti to potom zacali snad chapat jako prijemne zpestreni, i kdyz se obcas stava, ze se po nejake te posledni donesou k pani kastelance Ivane stiznosti. Jednou z dalsich mistnosti prohlidky byla ona loznice, ve ktere byl empirovy sloh (po zabaveni prislusnych rekvizit) poznat pouze z nozicek nocniho stolku. Do rytirskeho salu vjel cyklista Kaby na kole a s mapou v ruce s dotazem na slecnu pruvodkyni, kde ze je ten minaret? Lidi se pobavene usmivali (zrejme oproti normalu, kdy chodi vyrazne zamraceni:) a to Terku dostalo zrejme vice, nez samotny fakt, ze tam nekdo vjel na kole. V „jidelnaku“ na stole zase navstevnici mohli shlednou opici lebku, prenesenou z „africaku“, par povalujicich se lahvi od vina, nakousane plisnove potraviny a pecivo. „Cestou do knihovny si povsimnete Nymfy z karelskeho mramoru po Vasi prave strane!“ A slecna nymfa byla odena zase jenom do satku po kolena a prilby na svem kokosu. Na vzacne vyrezavane schodiste v knihovne, vyrobene z materialu z jedineho stromu se zase nachytali cizinci, kdyz projevili vazny zajem o jeho koupi, cimz reagovali na ceduli „NA PRODEJ“, doplnene telefonnim cislem. Zamek Lednice ma ustredni system vytapeni, topilo se ve sklepeni pod nekolika kotly a teply vzduch stoupal k tomu urcenymi kanaly az k otocnym kruhovym mrizkam v podlaze. Za mirne jinymi ucely jsem se do jednoho z techto kanalu nasoukal a vhodne Tercin vyklad cerveneho kurackeho salonku doplnoval prislusnymi skreky, rachotem a smichem.

Lednicko – Valticky areal je tak rozlehly, ze za den to prohlidnout nikdo nestihne, zvlast pokud jsou v konirnach ukryty i jine vystavy (Tajemna Indonesie: Svaricek, Hanzelka&Zikmund), kde jsem se behem alespon trihodinove prohlidky artefaktu pekne prospal pri videoprojekcich a prisel jsem tak o slavnou scenu, jak domorodci napadnou kameramana i kameru a video se opakuje asi v hodinove smycce). Stihli jsme navstivit romantickou zriceninu = lovecky zamekek Januv Hrad, vystrelit si z luku, nestihli jsme minaret. Navstivili jsme nekolik budov na cervene turisticke trase Lednice-Valtice. Lovecky zamecek ve tvaru vitezneho oblouku s nazvem Rendez-vous, čili setkávání, s prostorami uvnitr je opravdu unikatni, tim spise, ze se znicehonic vyloupne uprostred lesa. Lze si jej pronajmout, pry to delaji svatebcane ve skupine, obcas se romanticky podava vecere jen pro dva, firemni rauty s cateringem (ale pokazde jina firma, pry kvuli mnozstvi schodu a vercajku), udelala to i Visegradska styrka, moc pekna chajda.

Takto jsem si oprasil pocit prazdnin. Doma zasejc robime dalsi kusy fasady, tentokrat jsme se presunuli az tesne nad zem. Dny travim rano nakupovanim stavebniho materialu, dohadovanim o cenach, ve volnych chvilich archivuju obrázky z negativu a odpoledne maskarime to, co jsem rano nakoupil. Prazdniny utikaj rychle.

Opět na táboře

Nebo spíše: "po patnácti letech opět na táboře,"

Jak to všechno začalo. V pondělí ráno Kaby přijel do Brna vlakem, přišel se podívat na naše nezbedný štěňata. Stejně jako po dalších pět dnů se i tehdy vyskytovaly přeháňky. Cesta do Štítů u Šumperka byla taky deštivá a za Svitavama jsem v dešti přehlídl ukazatele směr Lanškroun, tak jsme přejeli až do Mohelnice (byla tam krásná široká cesta v porovnání s tou před Svitavama a tak se mi tam hezky jelo).

Po příjezdu, a potom, když jsme rozbalili stan, se jako příjemný osvěžení mokrýho dne podávala večeře. Každej šel pěkně do fronty k okýnku nafasovat stravu. Milli nam predstavil celou crew – riders Milli Navratil, Misho Benco, Ryba, Jarin Zlamal, Pepe Samek, Prema Vida, trampolinar Honza Topic a DJ Fako), hned potom začala soutěž o grafický návrh na skateboard.

Salebra design workshop, zleva Vojtěch Valenta, DJ Fako, Milli, Lukáš ze Salebry, vzadu Pepe

Takže všichní hurá do školky, podávaly se pastelky, vodovky a fixky. Co se mi tam začalo na českým školství líbit je to, že „výhra“ putovala do rukou absolventa uměleckoprůmyslové školy. I když vlastně ani tam to nemusí být o školství. Chudák absolvent Kuba potom musel v té zimě téměř potmě svůj výtvor překreslit z papírové předlohy na skate.

Druhej den ráno budíček v 8H, ranní běh v 8H15, přišel jsem z čištění zubů o pár minut později, běžel jsem sám. Pršelo. Cestou (pro mě neznámou) okolo centra Štítů jsem potkal zmoklý campery (v protisměru). Voni měli legraci z toho, že jsem to nestih přesně na čas a já zase z toho, že běželi celkem v pěti lidech a to na dvě etapy (aneb že se kvůli dešti 75% slíbených camperů na běh vykašlalo). Snídalo se venku, pršelo. Prokřehlé prstíky rukou se hřejí o šálky čaje. Po snídani (v 9H) byla rozcvička (v 10H)-nějaký vtipný hry na rozhejbání a zahřátí plus protáhnutí. Vyčlenily se tam tři skupinky: mají neoprén, neoprén schází (nemaj ani půjčený), přihlásí se nejrychleji. Šel jsem na trampolínu (jako jeden ze tří nejrychlejších). Šel jsem na to poprvé, Honza Topič drezúroval poctivě, naučil nás základní odrazový polohy na trampolíně (nohy, břicho, záda), trošku jsem to potrénoval, nějaký výměny těch poloh i na žíněnkách (když byly trampošky zrovna obsazený) a k odpolednímu jsem udělal první vrut ze stoje na záda. Překvapilo mě jak je hopsání na trampošce namáhavý, stačí pár minut (2-4) a člověk je z toho úplně utahanej. Jelikož jsme s Kabym měli polopenzi, obídek jsme ládovali namísto hospody v autě, a to dunajskou klobásu a pomerančovej džus.

Po improvizovanym obidku jsem vytáh bagáž z auta, natáh neoprén, nahastrošil další nezbytný a potřebný věci jako helmu, vestu, chrániče, dres Acrobat Parku s číslem a rukavice. Poprvý obouvám měkký prkno (kterýmu jsem teprve před pár minutama přehodil vázko z goofy na regular) zjišťuju jak funguje freestylový vázání (takový to pumpování) a bojuju s dalšíma nespoznanýma elementama (zamykání opěrné patky vázání). Na cvičné rampě zkouším sjet dolů. A zdá se mi to divný, sice nezvykle otočený nohy, ale tělo se furt stejně šteluje jak to znám z tvrdýho prkna (ramenama dolů po svahu). Kouše se to, kartáčky doslova žerou hranu a trestaj jízdu s váhou na ní. Můj dojezd je minimální, zastavuje to vždycky jenom těsně pod šikmou plochou. Jarin Zlámal mi rovná figuru a radí natočit zadní vázko do minus úhlu a přidává úkol s voskováním. Voskovaný jezdí opravdu mnohem dál. Když jsem zkoušel už dlouho, přišel pro mě Kaby, ať si jdu taky skočit.

Cesta na prvni skok: az pri stoupani po schudkach nahoru mi doslo, ze to zase takova sranda nebude. I ten nejnizsi mustek v Parku budi shora respekt.

Park z nejvyššího můstku, lyžař v luftu

Kvuli cemuz se vytratily moje obavy, ze by slo bazen preletet. Samozrejme, ze by slo, ale rozjet se uplne z vrsku, tak na to jsem nemel zaludek. Ted zpetne uz ani nevim, jestli jsem ten prvni pokus sjel az dolu do vody. Spise bych rekl, ze dost tezko a ze jsem nekde zavangloval a zabrzdil (prdel nebo zada). A hned zase po schodkach nahoru s tim, ze obcas me to vyhodi dokonce az do vody! Takto jsem zkousel kolik vydrzi chranice, neopren, kolena a lokty. Pad do vody byl pro mne zatim jenom takovym ßezbolestnym vykoupenim nerku-li primo odmenou za sjeti mustku. Drive nez zima me z prehankovyho pocasi vyhnala unava.

Cekam ve fronte na jedinou panskou sprchu a potom se bajecne ohrivam. Zije se tady opravdu zdrave, stridmou veceri tak dojidame klobasama a zbytkama peciva v aute. Zapijime Holbou nacepovanou od pana Valenty. Na nic jinyho uz nezbyva energie ani nalada. Jsem rad, ze si muzu v desti zase zalezt do stanu.

Rano se probouzim uplne rozbitej, pri vstavani ze stanu se ozyvaji zvuky hodne domova duchodcu a LDN. Tezce se v aute soukam do bezeckyho uboru. Tentokrat vcas (kostelni zvon neunavne oznamuje kazdou celou prislusnym poctem uderu, kazdou pul zase samotnym uderem a do toho jeste kohout kraka jak ho napadne) se pridavam ke skupince rannich bezcu. Obihame Stity a brzdime v mistni Jednote na namesti, nekteri bezci doplnuji zasoby peciva, dalsi ovoce a vody. Ranni beh pomaha trochu zkonsolidovat rozbitou telni schranku. Snidane naopak poskytuje velike mnozstvi potravy a dostatecne zalepi diry v brise.

Zase se soukam do neoprenu. Nevysuseny exemplar nabizi nevidane poteseni. Zanedlouho se mi tohle dopoledne zarizne hrana a zabrzdim prdeli o odrazovou hranu. Plachtu Salebra, visici z ni dolu do vody si tak ctu zatracene zblizka. Zhruba v te dobe prestavam skakat. Chranice sice tlumi, prdel ale presto place. Odrazy z noh boli i na trampoline, dopady na prdel nemozne. Takze si davam voraz a relaxuju az do rana sediveho (zase prehanky).

Jedeme na paintball, smer zamek Loucna nad Desnou. Fasujem vybavicku (kombinezu, masku a rukavice, zbran), loadujeme pravidla a mapu hry. Rozmistujou se vlajky, rozdelujem se na dva tymy. Cilem je ukrast souseduv prapor. Otukavame se prvnich par her. Dost se kempuje, obcas nekdo vykoukne z okynka nebo dvirek na nadvori. Prebehnout ho, se pokusi jen malokdo. Existence hlavnich spojovacich chodeb zakoncenych a propojenych na obou stranach schodistem s mnoha pruzory jsou padnym argumentem pro campovani. V dalsich kolech zjistujeme specifika prostredi, hraci pomalu ztraci obavu z bolesti pri trefeni a vydavaji se i pres ono nadvori. Vlajky se kradly predevsim na jedne strane hraciho pole, strany se stridaly. Vyhraval predevsim moment prekvapeni, rychlost a kratky cas provedeni. Kdyz vlajka nebyla ukradena do 1min od zacatku hry, bylo pokracovani ve hre jen ztratou casu, energie a munice. Nekolikrat vlajku ziskalo plazici komando zahradkaru (v zelenych kombinezach), pri prolizani snad odvodnovacich struzek napric pode zdma staryho zamku. Na zaver, pro vypraskani munice jeste hra na Napoleony: druzstvo proti druzstvu, hrac proti hraci, na “pal“ se strili, zasazeny vypadava. Ostatni udelaji krok vpred a dal se to opakuje. Nesikovne sklonena palice v masce a uz je z toho odmena na krku.

Paintballers, zámek Loučná nad Desnou, comixed foto Přemek Vida

Odpoledne jeste skakani v Parku, ale uz jsem to ani nepokousel. Vystupujem z aut totalne vycerpani. Zkousim odrazy nahoru na tramposce, ale byly pro mne mor. Narazena prdel se zacala vybarvovat, spolu se zasahama od paintballu. Jedno ukradeny bonusovy rizoto z pozdniho obeda zlepsuje naladu, kratce potom vecere a tusim, ze i sipky sme hrali. Pozor,ty jsou u Valentu v hospode pro campery zdarma!

Dalsi rano, tesne pred snidani vynasim neopren z budky, aby trochu oschnul. V case snidane se v arealu shlukovaly a hastrosily na sichtu dalsi campy, napr. deti a dorost, co jezdi v boulich, dale slecny Nikola a Sarka Sudove, o hodinu neskoro prichazela Ukrajinska vyprava akrobatu, tusim, ze i Beloruska se tam ukazala (jak tvrdil web acrobatpark.com). Obcas prisel i sam Ales Valenta, bud si parkrat skocit anebo alespon presadit kytky do kvetinace. No, kazdopadne tam byl dopoledne poradnej srumec. Skocil jsem jen trikrat, potom me prestalo bavit stat ve fronte na skok nahore na mustku. Na dalsi pokusy jsem pockal az na poledni pauzu. Po 12h, kdy si ukrajinci odskakali prislusny pocet vetsinou jednoduchych salt vzad a kdy nekteri snb camperi odchazeli na obed, zustalo vsehovsudy kolem dvou, tri skokanu. Podle hodin na kostelni vezi lze ve vlaznem tempu skakat s kadenci skok co 4minuty, zalezi jen na Vas, jak rychle zapnete vazko, jak rychle lezete po schodech anebo kolik casu travite cekanim a zevlingem na ostatni (pres obed 2, slovy dva) snb skokany. Kdyz jsem si trochu poskakal (stale s narazenou kosti krizovou=srostly obratle na prdeli), vzpomnel jsem si na hec, co rikal Pepe Samek pri videocoachingu den predem vecer:“ kdo jeste nezkusil backflipa, tak je zevloun nejvetsi!“ Cas na muj pokus nadesel az po tom, co jsem si pri bs180 narazil zebirko. Nic horsiho se mi uz stat nemohlo. B-flip v mym povedeni bylo mimoosy pretoceni dozadu na hlavinku a pad zezadu na bok, sice na druhej nez postizeny zebirko, ale zase vice naplocho. Kdyz uz skacete v Parku sami, ma to vyhodu, ze vyrazenej dech si muzete vychutnat. Krasne vas nese vesta na hladine, moje pujceny prkno (Sims Chaos 161, vazko Burton Mission) plavalo, bublinky houpaj a proud vody z bublin vas smeruje a unasi nekam ke brehu, na vsechno je najednou dost casu, proste letni pohoda. Takto neslavne skoncil muj B-flip pokus.

JK a jeho letní pohodička

Protoze uz tahlo na treti hodinu odpoledni, kdy prijdou dziecy s trikama “freestyle moguls camp Nikoly Sudove“, s lehkym srdcem a velkou radosti jsem to zabalil. Snb camperi prisli nahastroseni kolem 15h. Cekam do vecera, pinkame beachvolley a se setmenim bezmyslenkovite vpadam do stanu.

Znamy tvare jsem v Parku vnimal jako znamku toho, ze je to pro ne nejlepsi misto pro trenink, bohuzel jsem se neptal jak vrcholovi sportovci vnimaji v Parku nas.

Aleš Valenta, nucený úsměv při balancování

Vojta Seman, útrpný škleb

Nikola Sudová, jak vona to jenom dělá

Nejsem si ted jistej, mozna mi nekterej den proste vypadl, ted uz ale budu psat o sobote. Ta byla vyhlasena jako soutezni den, kdy nasi kouci (z tech co zbyli- Pepe, Prema a Ryba-ten se ale sbiral z domaci Dolnokubinske palenky) hodnotili a rovnali skoky.

Ryba na Kubickovi

Bylo nas trochu vic, protoze prijeli camperi z minulyho turnusu. Pri skoku se jedne slecne prihodilo to samy, co me pred par dny- kartacky ji sezrali hranu a zabrzdila zadkem o hranu skoku, kineticka energie ji vsak tlacila vpred. Vlajku Salebra, visici mezi hranou skoku a vodni hladinou, si precetla taktez zpropadene zblizka. Kdyz se vyskrabala ven, bylo videt, ze si rozskubla snb gate, krome toho se zlomilo pricny prkno na mustku, kartace se tam zjezily a vykoukla nepekna jama v najezdu. Tim byli nekteri skokani zaskoceni a uvezneni nahore. Byl tam taky Kaby a zrejme mel uz zaply prkno, moc jsem ho nesledoval, ale najednou se nekde periferne zjevil jeho protahlej Method v netradicni vysce. On si totiz dal vedlejsi lyzarskej mustek, vyshapeovanej na jedno salto lyzmo. Kdyz to zrel Prema, zacal hecovat:“ backflip z vyssiho mustku a Besttrick award putuje k tobě!" Honzik JK Kaby nevahal ani vterinu a k B-flipu prihodil jeste double B-flipa.

Honzíkova cesta (B-flip Method)

Jakmile to Pepe uviděl, trošku posmutněl a říká:”Tohle nee, tohle jsem jeste nedal,” a taky to nesel ani zkusit, protoze rano skocil z mustku, nazvanym podle reklamy na nem visicim, “Kubicka” a tvrdej naraz mu alespon na jeden den, jak sam rekl, zarazil kolena az do prdele.

moloděc Pepe s ovládáním bublinek, JK, Slovanský bratr a Kuba

Po Honzovi se na mustek vydali i dalsi odvazni jezdci, pro nez rodeo540, B-flip, backroll nebo mistyflip nebyl zadnej problem. Dokonce double B-flip se dockal opakovani v podani jezdce c.15-tusim Vojty(bohuzel ne me, dokumentujici video hledejte v rubrice "video od Vojty"). Po veceri zacali pani kouci snaset vydlabany melouny plneny vodkou a ocenili se ti nejstatecnejsi jezdci.

nejmladší barman Péťa

Melounovej drink nas pekne uvolnil a pomalu jsme se presunuli k ohni na vonavy spekacky. V noci jsme s Honzikem zasli na slavnou Vidlak party. Tam jsem uvidel nesmirne odvazany duchodce, predevsim takovyho dedulu, kterej tam trsal na Pepem objednany Guano Apes bez trika, dedecek se nam staral o zabavu, bez ostatnich camperu by tam zbyly asi jen ty svetylka, spousta koure linouciho se od stolku s mistnima tvrdakama, 4locals a servirka. Po rumu a par minutach jsme to tam zabalili. V nedeli rano to zacalo temer jako kazdej jinej den, akorat camperi ubytovani v penzionu zacali campovat na travniku pred penzionem a squatovat pod slunecnikama (museli se rano vystehovat). Protoze svitilo slunicko, vytahl jsem si hadry ze susarny (budky pojmenovane podle nalepky “Marker”) ven, aby uschly a ja si jeste pres obed zaskakal na prazdnym mustku. Kaby sel uz rano na par skoku, ale pak kdyz jsem ho potkal jak spackuje, protoze byla hicna jak svina, kartacky uschly jen co na ne prisla vodni mlha, navic se teplem kroutily a jen velmi obtizne se pry jezdilo rovne. Tohle byl pro mne padny duvod to ani nezkouset. Vyuzil jsem vyschnutyho vercajku, nahazel vsecko do baglu, rekli sme:”jedem!” a bylo to.

Mozna, ze bych si o prazdninach dal jeste nejaky repete, ale jen tak jeden, dva dny. Vic rozlamanosti bych v kuse nesnesl.

Salebra water camps 2007, II

Chci více fotek a videí

Honba za Grálem zábavy

Šárka Pančochová, fs360, foto+barvy: Přemek Vida, AcrobatPark Štíty 2006

Následující týden mě a spolubydlícího Kabyho z Jednoty 415 můžete zahlédnout zde(WEB kamera Acrobat Parku). Vydali jsme se totiž na letní snowboard camp. Popis je v prokliku, ale pro ty, co nemaj cas na pročítání, je to prostě kurz orientace v prostoru s prknem na nohou a dopadem do vody v kempu vybudovanym Alesem Valentou a jeho rodinou po tom, co vyhral zlato na zimni OH 2002 v Salt Lake City. Valentovi (otec & syn) nasli opusteny koupaliste poblíž Šumperka, změkčili dopad (dmýcháním vzduchových bublin pod vodu), zvetsili plochu, postavili na ni mustky a zazemi (barak a hospodu). Kazdym rokem pribyva, nebo se alespon zlepsuje nejaka dalsi atrakce. Takze pro snowboardisty pribyvaji s kazdym rokem novy raily do vody, suchozemska trampolina pro nacvik flipů a backflipů se přesunula asi metr a půl pod zem, a taky přibylo beachvolejbalovy hriste. Podotykam, ze jsem az dosud jezdil na tvrdym prkne s tvrdym vazanim, se kterým se nevznasi do vzduchu, ale pouze krájí oblouky po upravenych horskych svazich. Na freestylové skoky jsem si musel prkno i boty půjčit - tímto děkuji za půjčení Kabymu a bratranci Radimovi. Sám jsem zvědavej nejen jak mi to půjde (měkký boty, měkký prkno), jak se skáče, ale taky třeba kolikrát si namelu držku?

Najdi si svou zábavu

Dnes je významný den. Všichni si ode dneška říkáte a ještě pár měsíců říkat budete:"co s takovým množstvím času?" Tadyhle níže, Vám pro inspiraci vyvěšuji stručně shrnutý by-product nyní aktuálních a lákavých činností. Rád se s Váma během prázdnin setkám, abych viděl jakpak jste se vybarvili. Třeba taky něco vymyslím. Hezký prázdniny.

Tento obrázek mi přišel do mailové schránky z řetězu vtipných médií.

RAM_cerven:space_available

Pisu asi o tyden az dva pozdeji, nez jsem mel puvodne v planu (jako aktualne). Pri oslave narozenin nasi maminky se u nas doma sjelo na tucet hostu. Ja se sice nepovazuju za hosta, ale kdyz prijedu po tydnu z Prahy domu a jeste se tam dobre najim, je to vyborna vec vzhledem ke stravovacim navykum z koleje. No, ale tady slo prece hlavne o maminku!

Moje maminka s dortem :)

Po dlouhe dobe jsme se opet potkali s Verushkou jinde nez ve vlaku ci autobuse na trase Brno-Praha-Brno. Myslim, ze oba dva jsme z toho meli velikou radost, protoze pres tyden jsme oba v Praze, kazdy bydli jinde a nase rozvrhy se sejdou malokdy a vo zkouskovym je to jeste o to horsi, ze se u toho musi ucit. Coz jednomu nejde tam, kde druhymu. Vadi nam pri uceni: nadmerna hlucnost, zvysena teplota okoli, okolni ruch, zvysena mira necistoty (myslim tim nejen smeti jako prach a drobky od peciva, ale i nepatricne usporadane vetsi objekty, coz Verusku v podstate diskvalifikuje z navstev na moji koleji Jednota, ackoliv uz se nekolikrat prekonala a prekvapila me tukanim na dvere pokoje:), ona je totiz chytra holka a vi, ze moji spolubydlici si na takovy ten domaci poradek nepotrpi;) Kouzelná formule:"dnes máme uklizeno, pojďte dál" doplňuje uvítání každé návštěvy.

Nas uklizeny pokoj 415

Verusha a Vojta

Sjeti hoste + "regulars"

Na nedeli pripadla prochazka a dest, bohuzel jsem nekolektivne ujel tem, co sli pesky, na kole a nadbehl jim az pred cilovou hospodou U muchy. Videl jsem ale navic jeste Mokerskou i Horakovskou hajenku, takze to mi musi vynahradit citovou ujmu zpusobenou docasnym vychylenim od smecky.

No a nakonec opet: mame doma stenata, ktery uz pohromade zacinaj delat peknej bugr, segra je asi 10hodin denne krmi a do toho pise bakalarku, jeste vcera ji chybel skoro celej text, deadline ma pry ale za dva tydny, "tak to GL, Martinko!"

Ja a malej pes

Tak a ted jsem to tady vsechno vyblil z hlavy, myslim docela slusnej mismas, ale ja mam zase cistou RAM, ta se bude hodit treba na uceni.

Konvergence v MATi ;i={1,...,4}

Mame matiku II! Spolubydla z 415ky a drtič vět s důkazem Kaby na pisemce 43bodu a odnesl si z ustniho dvojku, moje o poznani horsi pisa - pass level 35 a za srovnavaci kriterium s dukazem na ustnim trojka. Mame velkou radost! Ve stredu vecer po Matice byla soukroma Mojito party, jeste se spolubydlicim Jardou a Jirkou Lukacem z 129ky/ČB, kterej me vysvetloval ty nejobtiznejsi vety, jako Implicitni funkce, Parc derivace, derivace slozene funkce, Lagr. multiplikatory. Hrali jsme scrabble a treba ja jsem te stavy vypil skoro 2litry, kdyz jsem se rano probudil, byl jsem sice na sve posteli, ale jeste bez periny a v obleceni z vecera. Treba expert Kaby sice vychytal nastup do betle, ale spal zase s brylema. Deviace z minulyho tydne me probudila v 5h50 a od te doby jsem ve Ctvrtek neusnul. Parada. Od ctvrtka rana KOPR (velmi velky Odpor k PRaci), fotbal ve Stromovce s kamaradama, hospoda s Verushkou (az tam jsem zaspal, a to vcetne placeni, tak ani nevim komu podekovat :)). Videl jsem v patek doma stenata. V Sobotu vytaceni medu u vcel. Do zitra sesmolit praci na International Finance, odevzdat to v Praze. Mam to ted docela naslapnuty. Takze potom jedem rano s Veruskou nach Prag. KOPR musi ustat, mam i jiny Zk. Potom jeste boj s HOSIPem (obdoba sklerosy). Gutenacht.

Performers performing performance...

As seen in the previous creative painting post, the Budapest priserkas Evita and Lisa definitely enjoy painting. And as chasing of shadows still brings some difficulties for us, we started to be rather abstract because we can´t be wrong here and we are not limited by someone´s experiences. Facilitating painting methods in the famous city Brno brings us new pieces full of fantasy as well as full of colours. Not the piece is important for us we just care about the funny performance act. Tutors Verusha and Martina seems to be qualified enough concerning the entertainment ingredience but what concerns the fantasy, their visions seems to be too tight compared to the Lisa´s or Evita´s seemingly random steps.

Soví hnízdo

...aneb jak pracovat v noci a neusnout. Vždy po setmění, když nastane večer, s jistým spožděním nastane i ticho a klid. Nevím proč, ale přes den, když vím, jak je venku rušno, se mi prostě nechce sedět za stolem - můžu přece dělat tolik věcí. Támhle někdo peče bábovku (nebo Veruška ein apfeln Strudel), říkám si:",jak asi vypadá, když takhle pěkně voní?" , támhle jede auto, támhle zas štěká pes, na koho štěká?, k čemu patří tenhle zvuk? Neměl bych se tam jít podívat? Co když je tam někde větší zábava než tady u stolu? Tohle jsou moje problémy, když mám něco udělat. Jakmile ale v noci všechno utichne, nejsou zvuky, který by mě zajímaly, je jich podstatně míň. Psi taky štěkaj míň, hlavně nemá valný smysl chodit se dívat do tmy, pokud nejsem noční hlídač. Bojuju s únavou, začíná se mi chtít spát, ale dopingu zatím odolávám. Kafe jsem měl už dvakrát a to mám na koleji presovar, bylo to jednou minulý a jednou předminulý zkouškový. Čaj odmítám už od 18H, co kdyby totiž bylo později lepší jít spát - tohle člověk nikdy neví předem. Když se začne docela dobře psát, tíhnu s postupem času ke spánku.

Včera mě držela při bdělosti on-line hra Travian, strategická velmi dlouhodobá záležitost, mutace nejznámějších Age of Empires a Osadníků. Každou půlhodinku kouknete jak na tom jste - nejdříve zcheckujete suroviny, když něco chybí marš na tržiště s tím, co trochu přebývá. Pošlete zvědy k nealiančním sousedům, když se tito vrátí s dobrým oznámením, pošlete vojsko, pěšáky, jízdu, nebo třeba oboje, pokud má ještě nějakou obranu. Tohle si zautomatizujete. Hned jak se zadrhnu při psaní, většinou těžkými víčky, hledám okýnko s Travianem, který mě zase (mo)mentálně nakopne. Jak čas pokračuje, začínám být tak unavený, že mi zkamení xicht a to mě zajišťuje, že nikam neodběhnu od stolu.

Boost na obou stranách zažívám při zjišťování Trade effect of EMU a soustředěním při hře.

Maškarák na Starý Pekárně

Vážený MUDr.Paseka (alias Julius Cézar) uspořádal karneval na Starý Pekárně pro všechny magory co zná. Kromě dýdžejování taky uspořádal a moderoval týmové soutěže. Náš tým "Tásörớk" čítající včelku, vojáka, šejka, baču, námořníka a úchyla vyhrál nejvyšší počet bodů zejména díky soutěži pivní štafety (regulérně) a v přemlouvání externích civilistů k docházce na Staró Pekárňu a k jejich podpisu do příslušné kolonky (za použití mírně podlých metod, zvolených jako varianta B, když jsme v odvážnějších kostýmech odradili už i tu malou hrstku lidí). Další soutěže za nejpracnější kostýmy a držba kostýmové role už nám sice nepatřily, ale rozplynuly se mezi ostatní týmy.

Na koláži sou: semafoři, kůň a jezdec, Cézar na ďáblovi, Bart a oranžová (segra) ze semaforu, buzíci převlečení za buzíky, bača, úchyl, námořní bifalický kuchař a Bender.

Jarní úklid (po zimě)

Stačí pár týdnů a sníh odkryje nevídaná tajemství. Globální oteplování způsobuje zásadní klimatické změny i v ČR. Zatímco na Ovčárně rolba projíždí přijezdovou cestou v 90 číslech sněhu, skalní přívrženci zimních sportů se drží svého nářadí jak hovno košile a furt tam ěště jezdí, na mladoboleslavsku v dúsledku veder a sucha už hoří lesy a lidi v níže položených oblastech naší republiky odkládají poslední vrstvy oděvů. Dočetl jsem se, že požár je úklid lesa, který dříve probíhal samovolně, kdy se les menšími požáry sám vyčistil od spadaných větví a uschlých keřů. Teď se prý lesníci brání i malým požárům a les nečistí dokonale, proto se vyskytují větší. Po procházce kolem chalupy na Českomoravské Vrchovině jsem zjistil jak se taky čistí luka, i když pravidlo, podle kterého odpadli tito jedinci je zákon silnějšího. Ať už je to housenka přemožená stádem mravenců nebo žaba přejetá traktorem loni v létě, zdemolovaná fake kastla T603 anebo velikonoční zajíček.

Deník z Dolomit II

Když jsme se (téměř) všichni naložili do auta, vzadu sedí děda, vedle něho lidské svršky pod tlakem, Slávka jako supervisor mezi dětma uprostřed, neteř Evita (4roky) vlevo a Liza (2roky) vpravo, není vidět akorát šofér(=Veruša) s fotografem.

Po příjezdu jsme šli omrknout nejbližší osvětlenou sjezdovku (Pozza di Fassa, 1300-1700mnm), byly zhasnutý světla a na místě dojezdu solidní jazero, na parkovišti černo, ale začínalo sněžit. V téhlé fotce vidí moje máma intergalaktický koráb :-)

Vybavení apartmánu velmi solidní, jenom nevím k čemu ta napařovací žehlička, zbytky vosku z žehličky jsem musel složitě vypálit a utírat do novin s obrázkem (tuším nově zvoleného předsedy ČSSD). Čímž jsem získal výhodu na rychlosti ve sjezdu pro další dny.

Anděl strážný a Lisa, která už sama dokáže několikrát vyjet na vleku-pomě, občas se jí stane, že neodhadne vzdálenost k výstupní stanici a vystoupí radši předem. Stát na lyžích jí nedělá problémy, bohužel ani při pádu, kdy klidně pokračuje dál vleže. Sjet umí nádherně, jenom si ještě nedělá hlavu s brzděním a obloukama a zatočí většinou až před ochranou sítí. Obě holky vydržely několik jízd, Evita několik hodin, ovšem u toho spořádala vždy značnou část z motivačního programu. Ceník odměn (1 jízda = 1 bonbon nebo kus čokolády, více jízd= větší kus čokolády). Takže když měl někdo prázdnou kapsu, nezbývalo než sjet delší sjezdovku několikrát a doufat přitom, že potkáte někoho s proviantem. Evita taky nerada zatáčí, možná je to lyžema nebo jenom rychlostí (pomalu to taky nikoho nebaví). Dali jsme s E. i boardercross, E bez zatáčky a jela jenom kvůli kopčekům. Potom jsem změnil motivační program tak, že za každou objetou vlaječku bude odměna, jinak už nemůžeme na kopčeky lebo nevieme lyžovať. No, ale po pár hodinách toho měly obě dámy dost a radši se schovávaly na ihriskách a v Babylandech.

Některý dny, zvláště po začátku pobytu sněžilo, byla tma a lezla mlha, bylo sice málo lidí, ale taky bylo málo vidět.

Některý dny bylo zase nádherně a podle orientace svahu sluníčko pěkně natavilo horní vrstvu sněhu a na tomhle severním to zrovna jelo moc hezky.

A tam jsme zkoušeli zaříznout oblouky (na fotce Veruška) a byla to velká zábava.

To su já.

Motorová myš=Slávka statečně střídala lyže, děti a prkno.

Toto je Zdeněk (kvůli přijímacímu pohovoru do školy na Ox. přijel o pár dnů později solo), potkal jsem ho až po uzavření lanovky nad údolím, přiblížil se ale tak rychle, že než jsem stihnul vyndat foťák a zaznamenat dynamické foto, už stál ten pán ve smokingu přede mnou.

Když utichne tichý ševel motorů lanovek, kabinky se naposled zhoupnou a zastaví se večer nadobro, na spodní stanici lanovky se otevřou mohutná vrata a ony vylézají z děr...příšery! (Bellamonte-Predazzo, sulla seggovia Piavac, 1800mnm)

Ke konci týdne se opět začaly stahovat mračna a byla zima, a začal padat prašan. Jinak při každém přeletu nějakýho mraku všechen sníh zmrznul a kolena bolela a oči neviděly, proto jsme se občas v oblačným dni naháněli s mrakama mezi sjezdovkama, jenom abysme mohli jet za světla po měkkším.

Všichni rázem a rádi zapomněli na řezané oblouky, Veruša popadla hůlky a snad jako jediní jsme se vozili po 15cm prašanu na černé Diretissima, Bellamonte-Predazzo. Sice nebylo zase nic vidět a museli jsme jezdit kolem tyček po kraji, ale byla to paráda.

Bohužel sníh nenapadl jenom na sjezdovky, ale i na cesty, a padat nepřestal a padal stále dál a dál. O řezaných obloucích si mohla nechat zdát i auta. Náš výlet při zpáteční cestě na trase Bolzano->Cortina d`Ampezzo (70km, 2 sedla přes 2150mnm) se protáhnul na 5hodin. Naložený Fiat Ulysse (m>2t) se jakžtakž vyškrábal, naložená Š.Octavia (2.0TDi) měla problém a z jedné zatáčky se nemohla vyškrábat. Inu, jala se couvati a hledati ufficina di servizio pro řetězy. Kupodivu nějakou našli, jenomže pan servisman byl v sobotu ještě značně pod vlivem a někde zapomněl klíče od ufficiny, kde měl čtečku platebních karet, takže museli ještě jinam pro trochu peněz. Rozdílů mezi auty jsme našli několik:

- Fiat má kola v rozích karoserie a náklad mezi nima, náklad spočívá i na přední (hnané) nápravě, kdežto Octavia měla naložený kufr za zadní nápravou, který s ní může cloumat, navíc přítlak na přední kola Octavie v kopci je tak oslaben.

- Fiat měl hlubší sněhové lamely na pneumatikách než Octavia

- Fiat (zážeh. 2.0 16V) má nižší kroutící moment při běžném stylu jízdy v kritických chvílích v kopci a v zatáčce, proto je méně citlivý na podkluz při sešlápnutí pedálu

- Fiat jel před Octaviou, vybíral si poslední možnou stopu v čerstvém prašanu (i za cenu sklápění zrcátek a jízdu při stěně)

Tohle byla odměna, vypadá to, že sníh tu bude alespoň do května, sedlo=passo Falzarego (2109mnm), zůstala tu ještě vojenská technika z II. světové vojny a památník na posledního vojína, který průsmyk statečně bránil. Vzhledem k tomu, že při čtení nápisu se musel Zdenda prodírat metrovou vrstvou prašanu a pán z lanovky pojídal voskové svíce jako poustevník na majáku, to asi nebyla zase taková sranda bránit průsmyk a bojovat v zimě. Dočetl jsem se, že o ještě 2km vedle, směrem na passo Valparola vojenskou techniku posbírali, čímž položili základ vojenskému muzeu. V létě se tu třeba lozí na okolních skalkách, nyní v zimě tu ale provozují další, velmi ekologické, sporty, jimž vévodily vozy Subaru Impreza a Audi S3 quattro. Při čekání v sedle se několik takových objevilo, obkroužili směrové ukazatele, vrátili se zpět odkud přijeli a za pár minut tu byli znova.
Taková pěkná projížďka určitě pěkná i v létě, kde projedete alespoň 100 serpentinových zatáček na 100km vede od Bolzana po SS48, přes Vigo di Fassa, Canazei, Passo Pordoi (2239mnm) a zmíněné passo Falzarego, stále po SS48 až do Cortiny d´Ampezzo (dějiště zimní olympiády z roku 1956). V létě výlet na 2-3 hodinky (autem), v zimě na 4-7hod. Možná se dá i na kole, ale určitě jsou i bezpečnější a hezčí trasy. No a mimochodem tudy vedla 19.etapa Giro d´Italia, 2006.