Trocha decentnosti
Aby to tu nevypadalo nudne a jednotvarne, tak tady nabizim muj prispevek z IESabroad.
úterý, listopadu 25, 2008
úterý, listopadu 18, 2008
Návštěva v Paříži
Veronika en lévitant dans le Jardin du LuxembourgJe tomu už pár týdnů, měl jsem tady milou návštěvu. Abych jí umožnil co největší kulturní požitek z tohodle štatlu, provedl jsem ju přes někerý známý fleky, kolem takový tý věže, kolem toho velkýho voblouku, po tý široký ulici pod tím vobloukem, jak tam je lidí jak vos na bonbonu, Orsejskou galerijou a taky třeba Lucemburskou zahrádkou. Více fotek můžete vidět tady.
čtvrtek, listopadu 06, 2008
Appartement fameux
Bonjour à tous!
Je suis très heureux que la chaîne M6 vient de vous présenter mon premier appartement à Paris dans son émission 66 minutes. Pour être plus concret, veuillez voir ce vidéo: 66 minutes: La crise d'accomodation touches les moins de 25 ans. Concentrez-vous espéciellement entre 0:03:00 et 0:12:00 pour voir une déscription détaillé sur les conditions de logement étudiant à Paris, très proche à la Tour Eiffel, dans le seizième. Si cela vous intéresse, veuillez visiter mes photos de cet appartement. Vive la France!
Zdravim!
Muj prvni pribytek v Parizi se stal slavnym. V poradu 66 minutes francouzske televize M6 dokonce predbehl prispevek z voleb americkeho prezidenta. Pro ty, kteri nemluvi francouzsky prozradim, ze prispevek popisuje krizi bydleni a ze drahy ubytovani nejvice odnasi lide mladsi 25 let. Mezi okamziky 0:03:00 a 0:12:00 promitaji Dominikovu salas, takze: 66 minutes a Krize bydleni. Nasledne muzete porovnat s myma obrazkama z chlivku.
Zdravim!
Muj prvni pribytek v Parizi se stal slavnym. V poradu 66 minutes francouzske televize M6 dokonce predbehl prispevek z voleb americkeho prezidenta. Pro ty, kteri nemluvi francouzsky prozradim, ze prispevek popisuje krizi bydleni a ze drahy ubytovani nejvice odnasi lide mladsi 25 let. Mezi okamziky 0:03:00 a 0:12:00 promitaji Dominikovu salas, takze: 66 minutes a Krize bydleni. Nasledne muzete porovnat s myma obrazkama z chlivku.
pondělí, listopadu 03, 2008
...přistěhovalcům
Z pařížskýho muzea přistěhovalectví jsem se dozvěděl v jak ubohých podmínkách musí žít chudáci, kterí přijdou hledat práci do Francie. Z mnoha fotek jsem poznal, že jde o předměstí, obydlí jsou často ve formě paneláků, ale to je jen pro ty usazené. Pro nově příchozí jsou k mání obydlí béčkové kategorie, ve srovnání s těma panelákama, kterým tady říkají zkráceně "ašelem"=HLM. No a takoví strejcové co v chatrčích přežívají, mají jenom malou komůrku, malej stolek, postel s hadrama na místo peřiny, židli. Všechen jejich nábytek je už značně odrbanej, navíc celá cela jinak zeje prázdnotou. Občas si nějakej frajírek přitluče hřebík do zdi na přilepšenou, pro zvýšení odkládací kapacity na igelitové tašky, kabát. Jenom pro ilustraci tam měli poskládanou šestipatrovou postel, ověšenou taškama, jako symbolem neustálé cesty, která měla být symbolem ztráty soukromí.
Tohle mě donutilo vrátit se s aparátem do "starýho" bytu a trochu to zdokumentovat. Zdaleka to není tak hezký jako příbytky z fotek imigrantů. Dokonce i vystavená megapostel by poskytovala větší komfort než nocleh "u Dominika". Navíc nebyla vůbec ušmudlaná.
Zkrátka, aby Vás následující obrázky nepřivedly do rozpaků, všechno nejdříve vysvětlím. Salaš je bytem vrátnýho, čo sa volá Dominique, kterej v jednom kuse někam podává inzeráty s nabídkama na bydlení. Inzerát zní většinou pěkně, úplný výčet moderní domácnosti podtrhuje zajímavá adresa. Atraktivní cenu si čtenář inzerátu vysvětluje počtem osob. Jak Dominique uvádí, v jednom pokoji budou bydlet celkem tři studenti. V odpovědích na inzeráty se zaměřuje na studenty ze zahraničí. Je to jednoduchý, když takovej študák přijede, jeho poptávka po bydlení je málo elastická a nezbude mu většinou nic jinýho než nastoupit k výkonu trestu odnětí svobody.
Po příjezdu pak zjistí, že opravdu popis z inzerátu dokonale sedí. Až na jednu věc, obytná místnost má 4x4 m, z toho 1,5x4 m tvoří něco jako vrátnice či obývák, mezi obrázkama to poznáte podle TV a gauče, kde přespává Dominique. Zbytek, tj. 2,5x4 m tvoří tzv. salaš, která je oddělená zástěnou a kde jsou 4 regulérní místa na patrových postelích. Večer Dominique přinese ze sklepa další 3 matrace, aby se zbytek "spolubydlících" měl kde natáhnout přes noc. Obvykle spí na salaši 7 lidí a Dominique za zástěnou. Někdy je to ale opravdu "crowded" a to pak Dominique uvolní svou postel dalším spolubydlícím. Jednou jsem ho ráno probudil, když spal v koupelně na pračce. Nikdo neví kolik lidí tam vlastně bydlí, fluktuace je značná. A teď k dalším částem příbytku.
Záchod najdete na dvoře budovy, když se protáhnete mezi popelnicema. A jestliže jste opravdu otrlí, mužete vstoupit. Záchodový dvere se nedovírají a tudíž je nelze zamknout, ale zato tam nejste nikdy osamotě. Popis toalety zde radši ukončím. Po jejím použití logicky následuje koupelna, čili klička mezi kontejnerama, ostře doprava, pět kroků potmě, vlevo nahoře nahmatáte vyvrtanou dírku do dveří, zasunete prstík, otevřete vrátka po levé ruce a můžete vstoupit na schodište směr sklep. Opět bez osvětlení, tzn. prvních šest schodů se stáčí doleva, celkem o 90°, dalších šest zase doprava. Třináctý schod už je podlaha sklepení. Předpažte vysoko levou ruku na fuehrera a nahmatáte vypínač ke světlu v koupelně, před kterou teď přímo stojíte. Shrbte se a račte dále!
Nyní kuchyně. Je v ní opravdu vše, co jest zmíněno v inzerátu. Napomáhá udržovat štíhlou linie dvojím způsobem. Za prvé, stísněným prostorem, s těmito se Dominique popral po svém. Například se nemusíte obtežovat s otevíráním trouby, ve dvířkách je totiž vyřezaná díra pro vkládání krmi. Za druhé čistotou, s tímto se už musíte poprat sami. Z hygienických důvodů není špatné tento gurmánský koutek navštěvovat v rukavičkách. Gumových.
U vrátnýho ale bydlí více lidí než jen sedm v koutku na salaši. Ptáte se kde? Všude kam může mít vrátný přístup, tj. sklepní kóje, kotelna. Dokonce pronajímá i apartmány, ve kterých má zalívat kvítka, protože majitel není zrovna doma. Až budete potřebovat marketingovýho reditele, neváhejte. Navíc skvele lže, zapírá nebo si nepamatuje, překrucuje, odvádí pozornost. A hlavně: pokud si výslovně a výrazně nevyžádáte smlouvu, rád zůstane jen u ústní domluvy. No a když se pak tenhle vrátnej Dominique dohaduje s chlapcem z Guadeloupe kolik dní u něho bydlel a kolik stálo jídlo a mladík pri počítání třeba 5,5x7=? bez váhání odpoví, že 5,5x7>10, má nad ním vrátnej trochu navrch, navíc často bývají oba paličatí a mluví v metaforách po arabsku, jsou tam hádky na denním pořádku. A do toho se kouří. To jsem se ale nechal unést Dominikovou charismou, tohle mezi obrázkama zatím nehledejte.
Takže zpět do sklepení. V kotelně má ustláno student Science Po, plynový kotel prý tvoří krásný podtext. Pozadím jeho pracovního stolu je násypka na uhlí zakrytá rezavým plechem. Když prší trochu, potřebuje jen trochu novin a hader na ucpání děr. Když prší hodně, vytvoří se tam kaluž a Benjamin musí opustit kotelnu a najít si místo jinde ve sklepě. Aby se nebál, spí tam u kotle dva. Velkorysá šatna s přehledem zabírá nejvetší plochu ze všech zmiňovaných místností - je po celým sklepě.
Na druhou stranu se Dominique stará o večeře, kdo je "doma" ve 20H, může se zůčastnit. Obvykle se sejde 8-9 lidí, ale prý už se sešlo i 14. To se pak jí na dve šichty. Takže ted už znáte počet židlí, je jich šest, víc se nevejde. Stůl je jedinej a musí se po jídle vždycky složit, aby se mohly vytasit matrace. Okno se nesmí otevírat, aby se nekdo zvenku nedozvěděl, že tam Dominique není sám, proto je zakrytý důkladným závěsem po celej den. Díky tomu je na některých snímcích patrný opar z cigaret. S použitím světla je to podobný, v zájmu maximálního utajení nesvítit. Rovněž se ale nedoporučuje rozsvěcet potmě, vypínač se volně pohupuje na neizolovaných drátech a nespíná hladce.
V porovnání s fotkama ubožáků z muzea přistěhovalectví u Dominika nikdo nemá okno, stůl, skříň, soukromí. Myslel jsem si předtím, že koleje Jednota na Opletalce jsou už maximálně nahuštený, nejsou. Taky je to na Jednotě relativně pěkný. A spolubydlící jsou, až na výjimky (zde bych se nechtěl dotknout čtenářů, tak radši nebudu jmenovat), civilizovaní studenti.
Teď by Vás už nemělo nic překvapit, takže hurá na ty fotky! Ségra, díky za hosting. Et voilà: Salaš à la Dominique. V případě nevolnosti se doporučuje pokračovat s albem Mirabeau: tam kde bydlím teď.
VIVE LA FRANCE!
Tohle mě donutilo vrátit se s aparátem do "starýho" bytu a trochu to zdokumentovat. Zdaleka to není tak hezký jako příbytky z fotek imigrantů. Dokonce i vystavená megapostel by poskytovala větší komfort než nocleh "u Dominika". Navíc nebyla vůbec ušmudlaná.
Zkrátka, aby Vás následující obrázky nepřivedly do rozpaků, všechno nejdříve vysvětlím. Salaš je bytem vrátnýho, čo sa volá Dominique, kterej v jednom kuse někam podává inzeráty s nabídkama na bydlení. Inzerát zní většinou pěkně, úplný výčet moderní domácnosti podtrhuje zajímavá adresa. Atraktivní cenu si čtenář inzerátu vysvětluje počtem osob. Jak Dominique uvádí, v jednom pokoji budou bydlet celkem tři studenti. V odpovědích na inzeráty se zaměřuje na studenty ze zahraničí. Je to jednoduchý, když takovej študák přijede, jeho poptávka po bydlení je málo elastická a nezbude mu většinou nic jinýho než nastoupit k výkonu trestu odnětí svobody.
Po příjezdu pak zjistí, že opravdu popis z inzerátu dokonale sedí. Až na jednu věc, obytná místnost má 4x4 m, z toho 1,5x4 m tvoří něco jako vrátnice či obývák, mezi obrázkama to poznáte podle TV a gauče, kde přespává Dominique. Zbytek, tj. 2,5x4 m tvoří tzv. salaš, která je oddělená zástěnou a kde jsou 4 regulérní místa na patrových postelích. Večer Dominique přinese ze sklepa další 3 matrace, aby se zbytek "spolubydlících" měl kde natáhnout přes noc. Obvykle spí na salaši 7 lidí a Dominique za zástěnou. Někdy je to ale opravdu "crowded" a to pak Dominique uvolní svou postel dalším spolubydlícím. Jednou jsem ho ráno probudil, když spal v koupelně na pračce. Nikdo neví kolik lidí tam vlastně bydlí, fluktuace je značná. A teď k dalším částem příbytku.
Záchod najdete na dvoře budovy, když se protáhnete mezi popelnicema. A jestliže jste opravdu otrlí, mužete vstoupit. Záchodový dvere se nedovírají a tudíž je nelze zamknout, ale zato tam nejste nikdy osamotě. Popis toalety zde radši ukončím. Po jejím použití logicky následuje koupelna, čili klička mezi kontejnerama, ostře doprava, pět kroků potmě, vlevo nahoře nahmatáte vyvrtanou dírku do dveří, zasunete prstík, otevřete vrátka po levé ruce a můžete vstoupit na schodište směr sklep. Opět bez osvětlení, tzn. prvních šest schodů se stáčí doleva, celkem o 90°, dalších šest zase doprava. Třináctý schod už je podlaha sklepení. Předpažte vysoko levou ruku na fuehrera a nahmatáte vypínač ke světlu v koupelně, před kterou teď přímo stojíte. Shrbte se a račte dále!
Nyní kuchyně. Je v ní opravdu vše, co jest zmíněno v inzerátu. Napomáhá udržovat štíhlou linie dvojím způsobem. Za prvé, stísněným prostorem, s těmito se Dominique popral po svém. Například se nemusíte obtežovat s otevíráním trouby, ve dvířkách je totiž vyřezaná díra pro vkládání krmi. Za druhé čistotou, s tímto se už musíte poprat sami. Z hygienických důvodů není špatné tento gurmánský koutek navštěvovat v rukavičkách. Gumových.
U vrátnýho ale bydlí více lidí než jen sedm v koutku na salaši. Ptáte se kde? Všude kam může mít vrátný přístup, tj. sklepní kóje, kotelna. Dokonce pronajímá i apartmány, ve kterých má zalívat kvítka, protože majitel není zrovna doma. Až budete potřebovat marketingovýho reditele, neváhejte. Navíc skvele lže, zapírá nebo si nepamatuje, překrucuje, odvádí pozornost. A hlavně: pokud si výslovně a výrazně nevyžádáte smlouvu, rád zůstane jen u ústní domluvy. No a když se pak tenhle vrátnej Dominique dohaduje s chlapcem z Guadeloupe kolik dní u něho bydlel a kolik stálo jídlo a mladík pri počítání třeba 5,5x7=? bez váhání odpoví, že 5,5x7>10, má nad ním vrátnej trochu navrch, navíc často bývají oba paličatí a mluví v metaforách po arabsku, jsou tam hádky na denním pořádku. A do toho se kouří. To jsem se ale nechal unést Dominikovou charismou, tohle mezi obrázkama zatím nehledejte.
Takže zpět do sklepení. V kotelně má ustláno student Science Po, plynový kotel prý tvoří krásný podtext. Pozadím jeho pracovního stolu je násypka na uhlí zakrytá rezavým plechem. Když prší trochu, potřebuje jen trochu novin a hader na ucpání děr. Když prší hodně, vytvoří se tam kaluž a Benjamin musí opustit kotelnu a najít si místo jinde ve sklepě. Aby se nebál, spí tam u kotle dva. Velkorysá šatna s přehledem zabírá nejvetší plochu ze všech zmiňovaných místností - je po celým sklepě.
Na druhou stranu se Dominique stará o večeře, kdo je "doma" ve 20H, může se zůčastnit. Obvykle se sejde 8-9 lidí, ale prý už se sešlo i 14. To se pak jí na dve šichty. Takže ted už znáte počet židlí, je jich šest, víc se nevejde. Stůl je jedinej a musí se po jídle vždycky složit, aby se mohly vytasit matrace. Okno se nesmí otevírat, aby se nekdo zvenku nedozvěděl, že tam Dominique není sám, proto je zakrytý důkladným závěsem po celej den. Díky tomu je na některých snímcích patrný opar z cigaret. S použitím světla je to podobný, v zájmu maximálního utajení nesvítit. Rovněž se ale nedoporučuje rozsvěcet potmě, vypínač se volně pohupuje na neizolovaných drátech a nespíná hladce.
V porovnání s fotkama ubožáků z muzea přistěhovalectví u Dominika nikdo nemá okno, stůl, skříň, soukromí. Myslel jsem si předtím, že koleje Jednota na Opletalce jsou už maximálně nahuštený, nejsou. Taky je to na Jednotě relativně pěkný. A spolubydlící jsou, až na výjimky (zde bych se nechtěl dotknout čtenářů, tak radši nebudu jmenovat), civilizovaní studenti.
Teď by Vás už nemělo nic překvapit, takže hurá na ty fotky! Ségra, díky za hosting. Et voilà: Salaš à la Dominique. V případě nevolnosti se doporučuje pokračovat s albem Mirabeau: tam kde bydlím teď.
VIVE LA FRANCE!
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)
