Welsh 3000s

A proc jsem Vas tady otravoval s tema letadlama? Hlavni duvod je Welsh 3000`s challenge. Jde o to projit vsechny kopce ve Walesu s vyskou nad 3000 stop, tedy pres 914 m.n.m pod 24 hodin. Treba na cesky pomery to neni nic moc vyska, ale s prihlednutim k faktu, ze narodni park Snowdonia (pojmenovana podle nejvyssiho kopce) vyrusta hned vedle oceanu z nich udela skoro neco jako Rohace na Slovensku. Kopcu (tech nad) je celkem 15. Pocasi jsme meli krasny. Vyslo to.

Na koupaku I (on the descent from Elidir Fawr), foto by Mara

Na koupaku II (Mara near Glyder Fawr)

Stacilo v onen den zajistit budik ve 3h00 rano, vyuzit pohosteni Hiking Clubu University of Manchester pro rychlou snidani a vylezt z mikrobusu asi o 40 min pozdeji pod Snowdonem. Vsechny kopce maji welssky jmena a snowdon je asi jedinej, kterej se rekne snowdon, jednoduse. Vsadil bych se, ze podle tohoto kriteria vybirali jmeno pro nejvyssi kopec, potazmo pro celej NP.

Snowdon behind, from Crib Goch, foto by Mara

Staff z Hiking Clubu organizoval 2 checkpointy po ceste. Na prvnim krasne krupava slaninka z grilu, ke ktere jsem se chtel vratit jeste z mnoha kopcu. Na druhym banany nebo cinsky nudle (neco jako vifon, ale tricetkrat levnejsi) a cokolada. Ty nudle jsem vazne nechtel, ale kdyz zbyly nejaky, co Filip nedojedl a nalitaly do nich muchy, to uz jsem vazne neodolal. Hlavne nebyly ani horky, ten hmyz vazne neni uplne blbej (dostala je ale kari omacka, ze ktery se ty muchy nemohly odlepit). Aby srdce nejelo naprazdno (hned po druhym checkpointu nas cekalo 680m prevyseni ve sklonu asi 40stupnu), jsem taky castecne po Filipove vzoru, castecne ze solidarity k nemu, dal taky jedno kafe.

Dawn at Garnedd Ugain

Dawn at northeast ridge Crib Goch scree

Snowdonia et al. from Crib Goch

Nejhezci obrazky vznikly hned po svitani. Ono totiz jak nekde lezete ve tme, tak vidite velky kulovy. Nevite, jestli na kopci pred vama nekdo sviti baterkou nebo je to snehovy pole (jak se ukazalo). Po rozedneni pada celist dolu. Najednou se oteviraj obzory a netusite, co driv (jde o obrazky). Taky se hodne meni barvy. To jak slunecni zareni probiha sirokou vrstvou atmosfery (sečně). A mozna tomu pomohl i nejakej ten sopecnej popilek. Nejdrive bylo krasne cerveno, pak oranzovo, zluto a den. Kdyz je den, uz je mozne rozlisit i ostatni barvy nez jenom tu jednu dominantni.

Po rozedneni taky cihala nejtechnictejsi pasaz v podobe dvojlistku Garnedd Ugain a Crib Goch (obdoba Trech Kop z Rohacu). Merila jenom par set metru a nic extra to nebylo. Schazet zpatky do udoli bylo mnohem obtiznejsi. Muselo se hledat kudy dolu, vyhybat se sterkovym polim, bazinkam a potuckum. Neco jako verejne Tatranske pesinky tu nehledejte. Na druhou stranu Vas tady nikdo nebude buzerovat, kdyz si pujdete vlastni cestou tak jak potrebujete.

Druha pasaz je uz hodne po hrebenech. Jedina neprijemna vec je stoupani sterkovym polem. Cas se posouva do doby obvykle pro navstevu kopcu a muzete potkat dalsi chodce. Dalsi jedina neprijemna vec muze byt sestup sterkovou rekou (hlavne kdyz je uzka a je v ni hodne lidi) ve smeru na posledni sedlo druhe etapy (mezi Glyder Fachem a Tryfanem). Z druhyho kopce jsme se vazne divili, co skaredyho jsme sli dolu.

Glyder Fach scree to Bwlch Tryfan

Posledni etapa, asi 15 km po hrebenech, a sedm kopcu. Zacina tim 680 m vystupem na Pen Yr Ole Wen. Zacina foukat, slunce se schovava, prilezou mraky. A po tretim kopci etapy (Yr Elen) taky tma. Pak jsme sli, sli a sli ty dalsi ctyri kopce potme. A kdyz zacinalo jemne prset, vybrali jsme zkratku. Neco jako zkratku. Jak nejsou cesticky, tak clovek nikdy nevi, neni s cim srovnavat. Potrebovali jsme dolu kolem jezirka. Zdalo se mi, ze ho vidim (sel jsem bez svetla a rozlisoval jsem jemne tony cerne), byla tam dole v dali takova temna skvrna. Mapa jezirko taky videla. Tabitha naladila buzolu a nasadila Sixtena (pozn.red. strategie postupu v terenu, rovnou za nosem~buzolou, podle svetoznameho orientacniho bezce, ktery timto zbusobem prisel zrejme o zlatou). Tak radikalni jsem nebyl a sel jsem jenom z kopce po necem, co bylo svetly a vypadalo jako stezka. Byla to vyschla struzka, ktera vedla k jezirku. Po par minutach chuze jsem se bavil tim, jak se tri bludicky bokem vzadu spousteji strmym snehovym polem mezi skalama. Vleze jsem jim zacal svitit a oni za chvili prisli. Takovych potucku tam bylo bohuzel vice a naucil jsem se nove slovicko: boggie (=mocal). K velke temne skvrne jsme dosli, byla jeste ve svahu a nasikmo takze zadna kaluz, ale vresoviste. Od toho (vresoviste) mi krasne vonely ponozky. Prset prestalo, nasli jsme tu kaluz a od ni i cestu dolu. Asi za hodinu chuze po ty ceste, v 1h00 v noci uz bylo po vsem.

Third part team members, Tabitha, Mara and Filip

Midnight navigation discussion, somewhere between Foel Fras and Llyn Anafon
or setting a new FB status?, foto by Mara

Thanks to all team members, especially to University of Manchester Hiking Club for invitation.

Other related blog to this event. Hiking club albums.

Vice foto tady.
More pics here.

PS: Doplnil jsem poznamku o autorovi nekterych obrazku. Nektery delal Mara. Ty kde jsem ja. Proto jsem se ho ani neptal na autorsky prava, ale ted mi to nedalo (mam dnes odevzdat project outline, tak co jinyho mam delat, nez neco jinyho) V