Bouře s příchutí mentolu

Když začalo pršet, byl jsem doma, vylezl ven a koukal kterým směrem jdou mraky. Zrovna stály na místě, potvory, ale zdálo se, že na jih. Dokonce i ptáci utíkali na sever, před bouřkou pryč, říkal jsem si. Vyjel jsem tedy směr sever. Za pár minut jsem dojel mimo mrak a přestalo pršet to se mi to pěkně jelo - polem nepolem na Starou Líšeň, jenomže ptáci mají malý mozky a mraky mě začaly dohánět. Další déšť mě chytl až v kopci za hospodou u Jelena, v tom dlouhým hangu se mi jelo mizerně. Potom jsem cestou lesem směrem jakoby od Ochozu k Velké Klajdovce okusil nějakou létající havěť, kterou se to ve vlhkém lese jenom hemžilo. Ten brouk měl pronikavou chuť a byl to ten z mentolu. V ten moment jsem vyplivnul poslední zbytky slin z úst. Na záda mi začínalo kapat stále silněji a mírně jsem přidal. Mezi ostružinama a kopřivama vedla cestička jenom ouzká. Potom se nečekaně zalomila za roh a já měl co dělat, aby jsem ji následoval. Povídal jsem si v duchu:"jaký štěstí, že nemám našlapávací pedály, no to by jsem byl teďkom v řiti." Podruhé jsem upadl při kličkování mezi obnaženýma šutrákama v pěšince, bez volných nohou by jsem zas šel na držku. Už bez problému jsem lesní pěšinkou dojel až na Velkou Klajdovku. A tam se objevily mraky dva, ja uprostřed. A bylo zle. Vytáhnul jsem blikací světýlka na kolo, protože mi už bylo jedno jestli zmoknu, domu to totiž je odtamtud jenom kousek (15 min.) Krásně jsem si sjel dolů na Vinohrady a když uz jsem byl tam, říkám si:"co se takhle nepodívat ještě někam jinam". A jel jsem dolů po Táborské do města, déšť polevoval. Dole na Táborské, tam kde bydlí Cikáni se rozdělují šaliny 13 do Julca a 8 do Líšně, při přejezdu kolejí pod velmi ostrým ůhlem a při výrazně vystouplých kolejích se mi bicykl přetočil, zadní kolo předjelo to přední a klouzal jsem dozadu po silnici vleže. Okolo sedící Rómové pod stříškou na zastávce šaliny s údivem na sebe vykřikli:" Hele, ty vole, čum!" Mohl jsem se jim ještě uklonit. Zvedl jsem kolo a jel dál. Žádný odřený kolena nebo lokty, dokonce i kolo OK. To bylo dnes potřetí, kdy by jsem s SPDčkama šel na rypák. Jel jsem dále na hlavas, kolem Čedoku nahoru a po Denisových sadech se vyškrábal nahoru k Petrovu, to byla moje dnešní city sightseeing, odtama zase začalo pršet a já se vydal směrem na Kraví Horu, po cestě začalo krápat ještě více, dospurtoval jsem šalinu štyrku a vyvezl se v dešti na ten kopec. V mírným deštíku jsem sjížděl ke GML a v tu chvíli se spustil velký velký hustý déšť, za ten krátký sešup ke škole jsem úplně promokl, ale stejně si říkám - vyčkej času jako husa. A zakotvil jsem u hlavního vchodu asi na 20 min. Tušil jsem totiž, že dnes přijede na návštěvu mámina kamarádka z Ostrave, že přijede autobusem jsem zaslechl doma. Stačilo vychytat správnej čas a bylo jasný, že mám odvoz domů od Grandu jasnej. A to by se mi promočenýmu od vody náramně hodilo.