Ema má sílu
A vítr beze jména taky. Představte si zeď porostlou břečtanem, kterou jste nuceni rok co rok zastřihovat, přičemž o každý stonek se musíte rvát se skálopevně přirostlými úpony balancujíc na žebři. Ale když pak jednou přijde vítr, decentně zaduje, úponky pevné jako helvétská víra jakoby konvertují k pohanství a najednou Vám nezbývá, než převis porostu porcovat a zkracovat.
K večeru přijde babička s odměnou (s čajem), už vagón sekaného břečtanu začíná schnout jako palivo pod střechou. Dopřeje Vám zase na rok trochu klidu.
1 komentář:
Ema má mámu...máma mele maso...za tohle ale Emma nemohla, bo prisla o tyden pozdeji, nemýlím-li se:-). Takze kdovi jak by jinak to dopadlo, mozna by se babicka s brectanem i s barakem presunuli nekam dale na vychod.
Okomentovat