My cekali jaro...

Dnes bylo sice hezky, ale klada jak svina (foukalo). Lehke omrzliny roztapime polivkou. Mravenceni prstu odchazi a Evita s Lizou se zacinaji osivat. Ja uz necu, hlasi Liza pote, co dovnitr nasypala prisady, pricemz zjistila, ze polivky neubyva a tolik ji jist nebude. Ja uz necu, uz me boli brisko. Ja uz neci.
Pekny priklad hyperbolickeho diskontovani. Hlavni je, co bude ted, ne to, co potom. Ted sla do temne komory na 2 min za skripani. Zato Evita snedla do mrte.