Opět na táboře
Jak to všechno začalo. V pondělí ráno Kaby přijel do Brna vlakem, přišel se podívat na naše nezbedný štěňata. Stejně jako po dalších pět dnů se i tehdy vyskytovaly přeháňky. Cesta do Štítů u Šumperka byla taky deštivá a za Svitavama jsem v dešti přehlídl ukazatele směr Lanškroun, tak jsme přejeli až do Mohelnice (byla tam krásná široká cesta v porovnání s tou před Svitavama a tak se mi tam hezky jelo).
Salebra design workshop, zleva Vojtěch Valenta, DJ Fako, Milli, Lukáš ze Salebry, vzadu Pepe
Takže všichní hurá do školky, podávaly se pastelky, vodovky a fixky. Co se mi tam začalo na českým školství líbit je to, že „výhra“ putovala do rukou absolventa uměleckoprůmyslové školy. I když vlastně ani tam to nemusí být o školství. Chudák absolvent Kuba potom musel v té zimě téměř potmě svůj výtvor překreslit z papírové předlohy na skate.
Druhej den ráno budíček v 8H, ranní běh v 8H15, přišel jsem z čištění zubů o pár minut později, běžel jsem sám. Pršelo. Cestou (pro mě neznámou) okolo centra Štítů jsem potkal zmoklý campery (v protisměru). Voni měli legraci z toho, že jsem to nestih přesně na čas a já zase z toho, že běželi celkem v pěti lidech a to na dvě etapy (aneb že se kvůli dešti 75% slíbených camperů na běh vykašlalo). Snídalo se venku, pršelo. Prokřehlé prstíky rukou se hřejí o šálky čaje. Po snídani (v 9H) byla rozcvička (v 10H)-nějaký vtipný hry na rozhejbání a zahřátí plus protáhnutí. Vyčlenily se tam tři skupinky: mají neoprén, neoprén schází (nemaj ani půjčený), přihlásí se nejrychleji. Šel jsem na trampolínu (jako jeden ze tří nejrychlejších). Šel jsem na to poprvé, Honza Topič drezúroval poctivě, naučil nás základní odrazový polohy na trampolíně (nohy, břicho, záda), trošku jsem to potrénoval, nějaký výměny těch poloh i na žíněnkách (když byly trampošky zrovna obsazený) a k odpolednímu jsem udělal první vrut ze stoje na záda. Překvapilo mě jak je hopsání na trampošce namáhavý, stačí pár minut (2-4) a člověk je z toho úplně utahanej. Jelikož jsme s Kabym měli polopenzi, obídek jsme ládovali namísto hospody v autě, a to dunajskou klobásu a pomerančovej džus.
Po improvizovanym obidku jsem vytáh bagáž z auta, natáh neoprén, nahastrošil další nezbytný a potřebný věci jako helmu, vestu, chrániče, dres Acrobat Parku s číslem a rukavice. Poprvý obouvám měkký prkno (kterýmu jsem teprve před pár minutama přehodil vázko z goofy na regular) zjišťuju jak funguje freestylový vázání (takový to pumpování) a bojuju s dalšíma nespoznanýma elementama (zamykání opěrné patky vázání). Na cvičné rampě zkouším sjet dolů. A zdá se mi to divný, sice nezvykle otočený nohy, ale tělo se furt stejně šteluje jak to znám z tvrdýho prkna (ramenama dolů po svahu). Kouše se to, kartáčky doslova žerou hranu a trestaj jízdu s váhou na ní. Můj dojezd je minimální, zastavuje to vždycky jenom těsně pod šikmou plochou. Jarin Zlámal mi rovná figuru a radí natočit zadní vázko do minus úhlu a přidává úkol s voskováním. Voskovaný jezdí opravdu mnohem dál. Když jsem zkoušel už dlouho, přišel pro mě Kaby, ať si jdu taky skočit.
Cesta na prvni skok: az pri stoupani po schudkach nahoru mi doslo, ze to zase takova sranda nebude. I ten nejnizsi mustek v Parku budi shora respekt.
Park z nejvyššího můstku, lyžař v luftu
Kvuli cemuz se vytratily moje obavy, ze by slo bazen preletet. Samozrejme, ze by slo, ale rozjet se uplne z vrsku, tak na to jsem nemel zaludek. Ted zpetne uz ani nevim, jestli jsem ten prvni pokus sjel az dolu do vody. Spise bych rekl, ze dost tezko a ze jsem nekde zavangloval a zabrzdil (prdel nebo zada). A hned zase po schodkach nahoru s tim, ze obcas me to vyhodi dokonce az do vody! Takto jsem zkousel kolik vydrzi chranice, neopren, kolena a lokty. Pad do vody byl pro mne zatim jenom takovym ßezbolestnym vykoupenim nerku-li primo odmenou za sjeti mustku. Drive nez zima me z prehankovyho pocasi vyhnala unava.
Cekam ve fronte na jedinou panskou sprchu a potom se bajecne ohrivam. Zije se tady opravdu zdrave, stridmou veceri tak dojidame klobasama a zbytkama peciva v aute. Zapijime Holbou nacepovanou od pana Valenty. Na nic jinyho uz nezbyva energie ani nalada. Jsem rad, ze si muzu v desti zase zalezt do stanu.
Rano se probouzim uplne rozbitej, pri vstavani ze stanu se ozyvaji zvuky hodne domova duchodcu a LDN. Tezce se v aute soukam do bezeckyho uboru. Tentokrat vcas (kostelni zvon neunavne oznamuje kazdou celou prislusnym poctem uderu, kazdou pul zase samotnym uderem a do toho jeste kohout kraka jak ho napadne) se pridavam ke skupince rannich bezcu. Obihame Stity a brzdime v mistni Jednote na namesti, nekteri bezci doplnuji zasoby peciva, dalsi ovoce a vody. Ranni beh pomaha trochu zkonsolidovat rozbitou telni schranku. Snidane naopak poskytuje velike mnozstvi potravy a dostatecne zalepi diry v brise.
Zase se soukam do neoprenu. Nevysuseny exemplar nabizi nevidane poteseni. Zanedlouho se mi tohle dopoledne zarizne hrana a zabrzdim prdeli o odrazovou hranu. Plachtu Salebra, visici z ni dolu do vody si tak ctu zatracene zblizka. Zhruba v te dobe prestavam skakat. Chranice sice tlumi, prdel ale presto place. Odrazy z noh boli i na trampoline, dopady na prdel nemozne. Takze si davam voraz a relaxuju az do rana sediveho (zase prehanky).
Jedeme na paintball, smer zamek Loucna nad Desnou. Fasujem vybavicku (kombinezu, masku a rukavice, zbran), loadujeme pravidla a mapu hry. Rozmistujou se vlajky, rozdelujem se na dva tymy. Cilem je ukrast souseduv prapor. Otukavame se prvnich par her. Dost se kempuje, obcas nekdo vykoukne z okynka nebo dvirek na nadvori. Prebehnout ho, se pokusi jen malokdo. Existence hlavnich spojovacich chodeb zakoncenych a propojenych na obou stranach schodistem s mnoha pruzory jsou padnym argumentem pro campovani. V dalsich kolech zjistujeme specifika prostredi, hraci pomalu ztraci obavu z bolesti pri trefeni a vydavaji se i pres ono nadvori. Vlajky se kradly predevsim na jedne strane hraciho pole, strany se stridaly. Vyhraval predevsim moment prekvapeni, rychlost a kratky cas provedeni. Kdyz vlajka nebyla ukradena do 1min od zacatku hry, bylo pokracovani ve hre jen ztratou casu, energie a munice. Nekolikrat vlajku ziskalo plazici komando zahradkaru (v zelenych kombinezach), pri prolizani snad odvodnovacich struzek napric pode zdma staryho zamku. Na zaver, pro vypraskani munice jeste hra na Napoleony: druzstvo proti druzstvu, hrac proti hraci, na “pal“ se strili, zasazeny vypadava. Ostatni udelaji krok vpred a dal se to opakuje. Nesikovne sklonena palice v masce a uz je z toho odmena na krku.
Paintballers, zámek Loučná nad Desnou, comixed foto Přemek Vida
Odpoledne jeste skakani v Parku, ale uz jsem to ani nepokousel. Vystupujem z aut totalne vycerpani. Zkousim odrazy nahoru na tramposce, ale byly pro mne mor. Narazena prdel se zacala vybarvovat, spolu se zasahama od paintballu. Jedno ukradeny bonusovy rizoto z pozdniho obeda zlepsuje naladu, kratce potom vecere a tusim, ze i sipky sme hrali. Pozor,ty jsou u Valentu v hospode pro campery zdarma!
Dalsi rano, tesne pred snidani vynasim neopren z budky, aby trochu oschnul. V case snidane se v arealu shlukovaly a hastrosily na sichtu dalsi campy, napr. deti a dorost, co jezdi v boulich, dale slecny Nikola a Sarka Sudove, o hodinu neskoro prichazela Ukrajinska vyprava akrobatu, tusim, ze i Beloruska se tam ukazala (jak tvrdil web acrobatpark.com). Obcas prisel i sam Ales Valenta, bud si parkrat skocit anebo alespon presadit kytky do kvetinace. No, kazdopadne tam byl dopoledne poradnej srumec. Skocil jsem jen trikrat, potom me prestalo bavit stat ve fronte na skok nahore na mustku. Na dalsi pokusy jsem pockal az na poledni pauzu. 
JK a jeho letní pohodička
Protoze uz tahlo na treti hodinu odpoledni, kdy prijdou dziecy s trikama “freestyle moguls camp Nikoly Sudove“, s lehkym srdcem a velkou radosti jsem to zabalil. Snb camperi prisli nahastroseni kolem 15h. Cekam do vecera, pinkame beachvolley a se setmenim bezmyslenkovite vpadam do stanu.
Znamy tvare jsem v Parku vnimal jako znamku toho, ze je to pro ne nejlepsi misto pro trenink, bohuzel jsem se neptal jak vrcholovi sportovci vnimaji v Parku nas.
Aleš Valenta, nucený úsměv při balancování
Nikola Sudová, jak vona to jenom dělá
Nejsem si ted jistej, mozna mi nekterej den proste vypadl, ted uz ale budu psat o sobote. Ta byla vyhlasena jako soutezni den, kdy nasi kouci (z tech co zbyli- Pepe, Prema a Ryba-ten se ale sbiral z domaci Dolnokubinske palenky) hodnotili a rovnali skoky.
Ryba na Kubickovi
Bylo nas trochu vic, protoze prijeli camperi z minulyho turnusu. Pri skoku se jedne slecne prihodilo to samy, co me pred par dny- kartacky ji sezrali hranu a zabrzdila zadkem o hranu skoku, kineticka energie ji vsak tlacila vpred. Vlajku Salebra, visici mezi hranou skoku a vodni hladinou, si precetla taktez zpropadene zblizka. Kdyz se vyskrabala ven, bylo videt, ze si rozskubla snb gate, krome toho se zlomilo pricny prkno na mustku, kartace se tam zjezily a vykoukla nepekna jama v najezdu. Tim byli nekteri skokani zaskoceni a uvezneni nahore. Byl tam taky Kaby a zrejme mel uz zaply prkno, moc jsem ho nesledoval, ale najednou se nekde periferne zjevil jeho protahlej Method v netradicni vysce. On si totiz dal vedlejsi lyzarskej mustek, vyshapeovanej na jedno salto lyzmo. Kdyz to zrel Prema, zacal hecovat:“ backflip z vyssiho mustku a Besttrick award putuje k tobě!" Honzik JK Kaby nevahal ani vterinu a k B-flipu prihodil jeste double B-flipa.
Honzíkova cesta (B-flip Method)
Jakmile to Pepe uviděl, trošku posmutněl a říká:”Tohle nee, tohle jsem jeste nedal,” a taky to nesel ani zkusit, protoze rano skocil z mustku, nazvanym podle reklamy na nem visicim, “Kubicka” a tvrdej naraz mu alespon na jeden den, jak sam rekl, zarazil kolena az do prdele.
moloděc Pepe s ovládáním bublinek, JK, Slovanský bratr a Kuba
Po Honzovi se na mustek vydali i dalsi odvazni jezdci, pro nez rodeo540, B-flip, backroll nebo mistyflip nebyl zadnej problem. Dokonce double B-flip se dockal opakovani v podani jezdce c.15-tusim Vojty(bohuzel ne me, dokumentujici video hledejte v rubrice "video od Vojty"). 
nejmladší barman Péťa
Melounovej drink nas pekne uvolnil a pomalu jsme se presunuli k ohni na vonavy spekacky. V noci jsme s Honzikem zasli na slavnou Vidlak party. Tam jsem uvidel nesmirne odvazany duchodce, predevsim takovyho dedulu, kterej tam trsal na Pepem objednany Guano Apes bez trika, dedecek se nam staral o zabavu, bez ostatnich camperu by tam zbyly asi jen ty svetylka, spousta koure linouciho se od stolku s mistnima tvrdakama, 4locals a servirka.
Mozna, ze bych si o prazdninach dal jeste nejaky repete, ale jen tak jeden, dva dny. Vic rozlamanosti bych v kuse nesnesl.
Salebra water camps 2007, II
1 komentář:
super, ja bych se asi bal, uz jsem dva dni doma, budes li mit cestu kolem, radi te tu na Hlavnove uvidime, ja se chastam zacatekm zari na vodu a druhy tyden v zari do Brna, tedy se doufam uvidime a potkame. ps fotky s sebou
Okomentovat