Jak jsem dojel do Paříže

Zase jsem si přišel vyčistit hlavu a pokud se, ať už cíleně či náhodou, ocitnete na této stránce, můžete si prohlídnout jak jsem trávil a zakončil prázdniny. Prohlídnout, protože můžu psát jenom o obrázcích, sám bych si nevzpomněl vůbec na nic. Takže jestli existuje obrázek k nějaké události, která se mě týká, vzpomenu si. Tady by mě zajímalo, jak se pozná, že má člověk sklerózu nebo ještě ne. Ale jak jeden vtip uvádí, tak i já jsem ve fázi, že občas zapomínám zavřít punt po vykonání malé potřeby. Je to jen "občas" a navíc před výkonem ještě otvírám vždy, to znamená snad jen mírný náběh. Na druhou stranu si nepamatuju ústně podané informace typu: "vzpomeň si, že" nebo "připomeň mi, že" a taky "kurz blabla se koná v učebně blabla," zejména pokud k těm věcem nemám žádný vztah. To potom musí putovat do diáže. (Všimněte si francouzskýho přízvuku v předchozí větě). Dnes jsem s tím měl problém, když jsem při testu francouzštiny, poté co zazněla otázka z nahrávky a já vybíral správné odpovědi ze čtyřech, na papíře nabídnutých, jsem často už při možnosti za b) nevěděl která bije, protože se nabídnutá odpověď vůbec nehodila a přehodila mi výhybku, z který už nebylo možný návratu.

Takže mezi fotkama najdete dokumentaci k:
a) rekonstrukci komínu na chalupě
b) zapojování trubek k novýmu kotli na chalupě
c) dřevorubě
d) našim zvířatům
e) architektůře (teď už jsem musel otevřít složku s fotkama, protože jsem zapomněl, co jsem před 20 minutama vybíral)
f) strukturám materiálů
g) opuštění Prahy, matky všech měst
h) Pařížu

Ještě se s Váma podělím o cestě Evropou bez hranic. Asi ve 3H ráno můj autobus předjelo auto s blikajícím LED nápisem STOP a POLIZEI. Na odstavným parkovišti už se dovnitř drali Simir s Andrém, prý běžná pasová kontrola, vybraným osobám jejich průkazy identit sebrali a půlhodiny študovali v autě. Potom se vrátili a odvedli si mladého asiata s kostrbatou češtinou, prý za předchozí nelegální vstupy na území Německa. To mi nešlo ani do hlavy, ale snad ještě z doby před rozšířením EU. Další kontrolu servírovali Němci až v 7H ráno v Mannheimu, kdy si nechali celý autobus vystoupit předníma dveřma a psa ani nevytáhli z auta, asi jsme byli čistí a žádnej terorista. Poslední policejní kontrolu v buse provedli frantíci v 10H. Schengen bez hranic.

Pařížský metro je velká horská dráha, někdy i jako zábavní park. Za jedinou jízdenku nemusíte celej den vylézt. Toho zřejmě využívají artisti a třeba rovnou ve vagónu metra hrají rozpustilé loutkové divadlo. Pána, u kterýho jsem si našel ubytování jsem potkal rychle. Bohužel ubytování nic moc. V podstatě je to vrátnej a pronajímá kus svýho příbytku studentům. Když to takhle pojmenuju, vypadá to moc dobře, ale je to spíš jako salaš, přesněji ta část pro ovce. Navíc tam na mě čekal jenom prázdnej kout. Možná je to frajer, ale řekl, že než dovezou postel, zaplatí mi hotel. Máme něco jako ubytovací smlouvu a stvrzenky o zaplacení. Jedinou potíž vidím v tom, že tři dny v hotelu stojí jako měsíc v jeho salaši. Když započítám i kauci, vydrží to v hotelech na týden. Jsem teda zvědavej, jak to vyřeší. Já už si hledám nový ubytování. Tento víkend se v Paříži koná autosalón a taky o víkendu budou zdarma muzea (= La Nuit Blanche 2008 à Paris) najít prázdnej hotel znamenalo popojíždět taxíkem, kterej zase cáloval landlord Vrátník, a u každýho hotelu se zeptat, zda mají volno. Dnes to byl asi sedmej. Včera mi našel jeden přes telefon a jeli jsme najisto.

Je to krása, mít si kde lehnout... To když jsem vešel do hotelovýho pokoje, líbilo se mi, že tam je všechno, co v salaši není: okno, postel, koupelna i záchod! V noci jsem se probudil zemětřesením, to když asi ve 3H ráno přijeli pokládat asfaltovou směs na ulici a kolem hotelu projížděl hutnící vibrační válec. Ten mě sice vzbudil, ale já spal dál jak špalek.

Ráno jsem si to střihnul hodinku pěšky do školy, po vzoru Čendově a po vzoru Markově jsem se představil jako Erasmus student. Začali mi sami diktovat rozvrh mých předmětů, paráda. Ale bez studentský kartičky tam nejste vůbec nic a tu dostanu až v pondělí. Teď sedím v lobby dnešního hotýlku už skoro čtyři hodiny a brousím po netu. I tady začíná podzim a když někdo nechá chvíli otevřený dvířka od zahrady, za chvíli tu pobíhají myšky, který když někdo vyleká, legračně kloužou po dlažbě při změně směru jízdy, jako Rémy z Ratatouille. Večer je nějaká slezina Erasmus, takže rozmýšlím, kolik investovat do hledání kamarádů. Z dlouhodobýho hlediska se to zřejmě vyplatí, alespoň se tam ukážu.

Tento příspěvek je vybaven obrazovou předlohou, který si prohlídnou ti, kteří přišli později.